ITDI 11. Kapitola - Andělský bratr

21. května 2011 v 23:25 | Saanma |  Temné dny


( Změny: Barvy- dřívě jsem je pletla...nyní již každý má svou barvu)

Nad ránem Frank usnul, asi ho toho trápilo hodně. Měl zjizvenou tvář, jednu jizvu přez oko a dvě na druhé tváři.
Musel bojovat co nejvíc to šlo, bůhví co se těch pět ztracených let dělo.

Pomalu jsem obcházela celou školu, nakonec jsem přišla na to, že po tom útoku, jak jsem odnesla sestru to tu zavřeli.
" Heh..no jo útok andělů. " musela jsem se usmát.
Vrátila jsem se k Frankovi, stále spal jako nemluvně. Potichoučku jsem odešla k zadnímu vchodu, taky se vám zdá, že neustále jen a pouze utíkám?? Asi, ano...

Procházela jsem park u Varleiské střední, tam jsem chtěla chodit. Měla jsem už v očích slzy, přišla jsem v podstatě o všechno. O rodinu, díky sestře...o normální život, díky Frankovi, který mi kdysi oznámil co jsem... O Emily, která je bůhví kde...ano, naprosto o všechno.

" Sarah?? Jsi to ty? " najednou mne někdo zastavil. Konečně jsem tomu člověku pohlédla do tváře, snad byste mi to ani nevěřili, ale byla to Emily. Seděla na vozíčku a v očích měla jen štěstí a smích, jaká ironie, že je šťastná až po takovémto zranění.

" Můj bože Em, co..co se ti to stalo? " Emily se otočila i s vozíkem otočila zády.
" Nu, tvá sestra mne zmrzačila. Když, když se snažila tě najít, od té doby je jako z papíru. Je bledá, nemluví... " Začala jsem pomalu popadat dech, moje malá sestřička...
" Kde je? " Emily se otočila nazpátek a podala mi papírek. Letěla jsem takovou rychlostí, jako nejlepší a nejnovější sporťák.


" Adele, jsi tu? " Zmíněná adresa, byla naše. Bydleli jsme tam, ale očividně se něco přihodilo, mamka by už dávno vystartovala s otázkou " Kdo jste? ".
Ticho, šla jsem do jejího pokoje. Seděla na studené zemi, klimbala se ze strany na stranu, jako nějaký psychopat.

" Adele. " Zastavila se, pomalu se zvedala ze země.
Najednou se otočila, musela jsem si
zakrýt pusu, abych nezařvala.
Byla úplně jiná, vysoká štíhlá postava, by k ní ještě pasovala, ale dlouhé černé vlasy jako z hororu... Obličej, který byl sám utrpením...
" Sarah. " Rozzářila se štěstím, náhle se opět proměnila v tu Adele, kterou znám.
Nemohla jsem se ubránit trpkým slzám, to co mi provedla na mne nechalo šrámy, ale už jí pomalu odpouštím.

" Co se stalo s rodiči?? " Bála jsem se její odpovědi, jelikož ani jedna z mých smyšlených možností nebyla příjemná.
" Jsou pryč, Mattův bratr Edward je přede mnou schoval, v té době co jsem se ještě neovládala. "
" Takže, směr naší cesty andělský bratr. " pousmála jsem se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama