ITDI 12 Kapitola - Dvojí smrt 2/2

28. května 2011 v 14:25 | Saanma |  Temné dny

Edward za sebou zabouchl dveře, tak silně, že probudil Matta.
" Co.. ", díval se na mě s otevřenou pusou.
" Co víš o mě? " zeptala jsem se, nemohla jsem už nervozitou ani dýchat.
" Všechno co mám. " a lehl si na záda.
" Řekni mi úplně všechno, hned teď! " štěkla jsem.
" Jmenovala ses Ikaan, byla si největší anděl. Byla jsi tu od počátku, právě proto ovládáš živly..zvířata, jednoduše naproso všechno. ", pousmál se a zavřel oči.
" A?! " chtěla jsem vědět daleko víc.

" Jsi výjmečná, jsi jedinečná. Jsi anděl strážný mutantům, proto jim rozumíš víc než kdokoliv jiný. "
" A ty? " nadšeně jsem zdvihla obočí.
" Jsem hned druhý po tobě, kdysi jsme se do sebe zamilovali. Jenže, jsem udělal prá chyb a tys mě nechala. Když byl už rok 1990 rozhodla ses, že chceš zapomenout a odejít za smrtelníky. Den před "očištěním" tě ale pomocí tvého starého těla dole zavolali zpět. Získala jsi hmotné tělo a nemohla jsi nahoru, tím pádem z výšky jsi se vyděsila až tak, že si na vše zapomenula. "

Už nic, neřekla jsem ani slůvko a čučela do bílé zdi. Nepřemýšlela jsem, nevzpomínala jsem, jen jsem nemohla uvěřit.
Najednou po x letech zjistíte co, tdy spíš kdo jste a pak? Puf, nevíte vlastně ani kam správně patříte.
Tohle škatulkování, jsem sice do jisté doby neměla ráda, ale přeci je lepší když víte, že tam někde máte své místo.

" Tak copak hrdličky? " vešel do místnosti Edward.
" Jdi se bodnout. ", oznámila jsem naprosto suše.
Ještě, ať mě otravuje tenhle inteligent, to mi doopravdy chybělo.
" Jsem rád, že jste se ještě nezabili navzájem. ", nechutně se usmál a přinesl pár léků.
" Řekl jsi, že zabiješ mě. Ne ji. ", zaštěkal na něj Matt.
" Jste propojeni, jak asi ty magore! " zařval nesnesitelně nahlas Edward.
Ticho ovládlo celou místnost a já si začala domýšlet naprosto všechno, kdo jsem...co jsou oni.
Všechno se mi to z ničeho nic narvalo do hlavy, nevím zda jsem skučela bolestí, ale nikdy jsem necítila nic horšího.
Jako by vám vyvrtali díru do mozku a lili do vás informace, bez ohledu na to, zda už do té hlavy nic víc nenacpete.

Jak náhle to přišlo, tak i odešlo.
Mé tělo se konečně neschoulovalo v křečích a příšerných bolestech.
Slyšela jsem všechno tlumeně, začínalo se semnou dít něco daleko horšího. Nemohla jsem se zbavit toho křiku v mé hlavě, znělo to jako... Adele.

Nejhorší na tom vše, je ale to, že jsem se nemohla ani pohnout byla jsem jako paralizovaná.
Ihned jak jsem mohla vstát, vstala jsem z lůžka a šla k oknu.
Byl nádherný letní den, slunce se ukazovalo v plné kráse, drobní zástupci ptactva poletovali okolo stromů.
Stromy hrály své písně o větru a vítr zase o stromech, kdo by tušil, že někomu může být zrovna teď tak mizerně.
V krku se mi udělal knedlík a nemohla jsem se nadechnout, jako by mi někdo stahoval smyčku...
Srdce mi skočilo až do hlavy a já slyšela jeho dunivý tikot...

" Nechte toho! " zařvala jsem a vykašlala kaluži krve.
Jedinné co mě tu chvíli napadlo, že musím za Adele. I když, nevím co mě to popadlo musela jsem za ní.
Utřela jsem si hřbetem ruky zbylou krev na mé kůži, otevřela okno a letěla směrem k Adele.
Cokoli by mě v těď potkalo, bylo by bezradné. Byla jsem jako nejpřesnější stroj, věděla jsem, že jí něco ukrutně bolí.

Adele ležela v krvi na chodníku, nějakej blbec to do ní napálil.
Srdce jí ještě tiše bilo, ale byla tu ta šance a proto jsem ji odnesla do našeho starého hangáru.
Obživla, ale jen díky té zlaté flétně.
Mimo toho, že vábila zvířata, uzravovala i toho kdo na ní hrál jako první.

Ulevilo se mi, když jsem viděla jak pomalu otevírá oči.
Až, nyní mi došlo, že je pustil.
Ihned jak viděl, že jdeme tak je pustil na svobodu. Adele mi to všechno vysvětlila, dokonce vrátil mým rodičům i paměť.
Došlo mi, bohužel, že i přes to se tam musím vrátit. Edward musí chtít něco velkého a když už, tak bych ráda věděla co.

Vrátila, ano, vrátila jsem se.
Čekali tam na mě, věděla jsem, že to bude buď konec nebo začátek něčeho nového.
Už, jen pro tu minimální šanci dobra, musím věřit, že to půjde jen cestou dobra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eloushek eloushek | E-mail | Web | 28. května 2011 v 15:17 | Reagovat

S tím "malým psem" bych úplně nesouhlasila, protože se kočky od psů dost liší ve vzhledu, ale to je moje povrchní záležitost :D.

Že umí kočka hodně skvělých a parádních kousků, o tom jsem se přesvědčila, když jsem o jedné šikovné kočce slyšela v TV. Uměla úžasné věci. Ale všechno, co dělala ona, tak by dokázal i pes.

Vycvičenou kočku jsem zatím viděla jen tu v TV. Zase na druhou stranu se kočka musí naučit chodit na svůj záchod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama