I Tři Dernierty I 1.kapitola - Začátek

28. června 2011 v 12:22 | Saanma |  Tři Dernierty

z minula....
Našla jsem krb, jak se mi ulevilo.
Rychle jsem vzala prá statých parket a vzala si zapalovač z kapsy.
" To ne, musím..já musím., " neustále se mi nedařilo zapálit parkety.
" Veroniko. "
Zamrazilo mě na zádech, byl to hlas mé matky. Neopovážila jsem se otočit, co když se mi to jen zdálo?...

Znovu jsem se raději pokusila zapálit ty zatracenné parkety.
" Veroniko. " nyní jsem slyšela oba dva.
Se slzami v očích, jsem se otočila. Oni, oni tam doopravdy stály. Dívala jsem se na ně dlouho a neřekla ani ň, pak mi, ale došlo, že to může být jen pouhá halucinace.

" Jste tu doopravdy? " sáhla jsem po nich, ale ruka prošla jimi.
" Ano, i ne., " tohle mě porazilo. Co ano? A jak ne?
" Dneska, se to stane. Jen prosím neřeš to., " a vzala mě za ruce a jedna jedinná kapka jí spadla na podlahu.
Byla opravdová, ta kapka, i mamka cítila jsem jí.
" Jsi naše velká holčička, všechno zvládneš neboj., " vzkázal mi zas táta přes mamčino rameno.

Mamka mě rychle pustila, pohlédla otcovi do očí a vypařili se.
Prostě puf, já nedokážu to pochopit. Proč? Byla jsem si sropro jistá, že tu byli..ještě před chvílí... Byli tu, vím to.

Šla jsem rychle za holkama a nic jim raději neříkala, ještě by si myslely, že patřím do blázince pro těžké případy.
" Pojďte, už jsem našla krb., " a táhla jsem je rychle do místnosti.
" Co se ti stalo? Vypadáš jako bys viděla nějakého ducha?, " vyptávala se mi Vivien, má sestřenice.
" Nic, to je dobrý Viv. Je ti zima Violet? "
Raději jsem odbočila na jiné téma, rozebírat tohle se mi dvakrát fakt nechce.
" Už je líp., " usmála se a objala mne.

" Ano, je líp., " zašeptala jsem.
Z ničehonic, se zabouchly všechny dveře a obloha ztemněla.
" Veroniko, já se bojím. " Začala křičet Violet.
" Já taky., " přidala se k ní Vivien.
" Pomoc., " neopovážila jsem se mluvit nahlas.

Pak už jen tma...
Co vidí člověk ve tmě? Ano, nic.
Co přesně se stalo netuším, ale potom večeru už ani jedna z nás nebyla normální...

Probudila jsem se ještě když byla tma, otevřela jsem oči a v tu chvíli si vzpoměla na to před tím.
Bleskurychle jsem vstala, ale ani jedna z holek tam nebyly.
Začala jsem procházet budovu, místnost s knihami, prázdná místnost... Zastavila jsem se až, u zrcadla.

Má vlasy, byly hedvábné a oranžové, svítivě...Ano, přišlo mi to kupodivu, když mám vlasy černé.
Mé oblečení, nebylo ani poznat z jakého materiálu je.
Určité všité trubky vedly k zápěstí, k ramenům, k nohám. Boty, byly vysoké, ale přes to pohodlné.

" Veroniko? " Byla to Vivien, můj bože. Ta byla zase jako tyrkysový klaun, přesně jako já až na vlasy a boty, prostě ten prapodivný oblek...
" Kde je Violet? " začala jsem velmi rychle vážně.
" Venku. "
Vyběhla jsem ven, ona tam..levitovala nad zemí! Nějak přesouvala déšť pryč, neuvěřitelně jsem na ní zírala.

" Jdi dolů. " zakřičela jsem na ní.
" Jistě. " Putovala ihned dolů...
" Co? Jak? "
" Rodiče, říkali to, že ano? Vím to. Mé jméno je nyní Voda, máme úkol. "
Dívala jsem se snad nejtupějc za celý svůj život.
" Ty", ukázala na mně, " jsi tři, vzduch, vítr i energie. V podstatě vše. "
" Ty, má milá Vivien, jsi země. "

Dořekla a upadla do mdlob, dlouhé tři hodiny ji nešlo probudit.
Vivien se snažila jakkoliv z toho obleku dostat, zkoušela to sundat, strhat..nic.
Naonec se pokusila si uvědomit co chce, tedy to, že ten děsnej oblek musí dolů a to ihned.

Najednou se to rozložilo, jako pixely v počítači.
Zkusila jsem to také, šlo to hned, za což jsem byla velmi vděčná. Violet se vzpamatovala a mohli jsme domů...ale jak potom všem, co se tu dělo?





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jiand - eSBíčko Jiand - eSBíčko | Web | 1. července 2011 v 11:33 | Reagovat

V sobotu bude na blogu párty :-) Nezapomeň přijít :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama