ITD2I 5 kapitola - Přátelé navždy...ps.: díky

27. června 2011 v 14:25 | Saanma |  Temné dny 2

" Já to věděl... Našla, si ho, že jo? "
Chtěla jsem vědět co všechno ze sebe vysype, a tak jsem dělala, že nic nevím.
" A koho? "
Podíval se na mě tak, že mě tím pohldem skoro probodával. Chytl mě pod krkem a začal mi ubírat kyslík.
" Myslíš si, snad, že mě teď zabiješ?, " přecedila jsem přez zuby.
" Ne, jen chci vědět vše. "
Pousmál se a začal se ptát.

" Jak si ho našla? "
" Úplnou náhodou, chtěla jsem nahoru. Místo toho, jsem našla jej. "
Výslech pokračoval do úplných absurdit. Ptal se i na to, kolik jsem toho vypila, s kolika lidma jsem se bavila atd.
Konečně mě pustil a já se mohla pořádně nadechnout.

" Pak, že andělé umějí vládnout všemu. Jste nicky, my, to my by jsme si měli hrát s vašimi osudy. "
" Drž už tu hubu. "
Co on ví, nic, jej jen rozmazlenej spratek, který až moc chce ubližovat.
Necítí nic, ani lásku.
" Co prosím? " Usmál se a posměšně na mne pohleděl.
" Hovno. Víš hovno o životě, smrti, přátelství. Jen zabíjíš pro radost. To ty jsi nic. "
Spustil na mě smršť ran, úderů a všelijakých kopů, avšak jedinné co mi udělal bylo to, že mi posílil sebevědomí.
Spustila jsem na něj, smrtelné ohně, vody a zem, která jeho tělo brzy přikyje a nenechá znovu vzejít zpět.

Až když ležel bezbraný na zemi, přišla jsem pohrdavě k němu a chtělu mu vrazit dýku do srdce.
" Tak vidíš, kdo z nás vyhrává. ," slastně jsem se pousmála.
Byl to nádherný pocit, nakopat někomu kdo vás chce jen zabít, zničit...
" Ten slabší...? "
Vrazila jsem mu facku, ale v nestřeženém okamžiku mne chytl za zápěstí a přitáhl mě k sobě blíž.

" Copak, jsi to nepamatuješ? ," a políbil mne.
" Ne. a ani nechci. Co si proimtě myslíš, že budeš všechny obelhávat bez následků? "
Pustila jsem ho a otočila se zády, jenže to byla opět velká chyba.
Jakmile, jsem se otočila hodil po mě dýku, která mířila přesně mezi záda. Tedy, na místo, které se nejpomaleji hojilo a díkyž tomu nemohu pár dní létat.

Spadla jsem na zem a bezmožně se snažila doplazit rychle pryč.
Šel rychlým krokem za mnou a chtěl, zřejmě svou práci dokončit. V tu chvíli se tam objevila Emily a zabila jej jedním pohledem.

Její ničivá moc, mě dohnala až k pláči.
Podívala se s tím svým novým náznakem psychopata a jak se objevila zas zmizela.
Došla jsem ke kanceláři a ...

" Pane bože, cos to zase dělala. ? " Zněla první věta, při mém vstupu dovnitř.
" To Frank,že ano? " Zeptal se ochotnicky Matt.
" Ne, zřejmě přízrak boží. ," ironicky jsem pronesla.
Fridrich mi pomohl na sál, kde mi Mark vyndaval dýku ze zad.

" Bolí to? "
" Se mě ptáš? Jasně. "
Každé říznutí skalpelem bolelo víc a víc. Hektolitry krve vytekly z té rány už jen cestou tam, i přez to jedinné co mě trápilo, bylo to, proč se tam vzala Emily a v tu chvíli mi pomohla.
" Potřebuju zjistit víc informací o Emily, chci úplně vše a Franka si tam taky zařaďte., " řvala jsem ještě přez dveře operačního sálu.

Po zákroku jsem volala na mobil Adele, potřebovala jsem vědět zda je v pořádku.
" Halo. Tady Sarah, jsi to ty Adele? "
" Dobře, budu tě ještě jednou potřebovat, přijdeš prosím? díky. " ....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terry Terry | Web | 27. června 2011 v 21:16 | Reagovat

proč mrcha? O_o

2 Saanma Saanma | Web | 1. července 2011 v 10:51 | Reagovat

[1]: Kde to vidíš?

3 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:41 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama