Dark Days - 1.kapitola - Jak nepřijít k úrazu.

3. července 2011 v 17:55 | Saanma |  Dark Days


Stromy se ohýbaly silou větru, ptáci se ještě tak tak drželi v proudu vzduchu.
Listí, které bylo schrabané se volně rozprostřelo po školním dvoře. Bylo to nádherné divadlo, jak by zrovna teď někdo jiný mohl nabádat k tomu, abych sledovala něco jiného.
Pohlédla jsem na hodiny ve třídě a málem se mi udělalo zle, přeci ten čas nemůže, tak pomalu a nelítostně plynout.
Minuta spíš trvala jako hodina, hodina jako celičký den.
Jedinné co mě stále napadalo, bylo to, že nás tímhle jen trestají.
" Tři, dva, jedna..., " odpočítávala jsem do konce hodiny.
Zazvonilo! Byla jsem nadšená, konečně po škole! Už jsem školu začínala nenávidět, i když nejen školu, hlavně tu proklatou třídu. Jejich chování, přesahovalo jakékoliv meze.

Když jste byli na dně, ještě si do vás kopli a mnohokrát více než jednou, to bylo nejhorší.
Člověk se už každé ráno vzbouzel s tím co mu asi provedou.
Nebyli to přátelé, však ani nepřátelé, to co je spojovalo byli ti lidé jenž ubližovali.
Jako hyeny, ale to i ty zvířata jsem daleko chytřejší.
Proplachtila jsem mezi nimi a rázně vyšla ze školy, mé nekonečné čekání skončilo.
Dva dny klidu a míru, klidu a míru. Vidíte, jak krásně to zní?

" Há, šprtka přišla!, " vykřkla Karol na hlouček jejích "podlejzaček".
" Buď sticha, ona se ztratí, nechá toho, " přeříkávala jsem si v hlavě.
Řekněme, že Karol je královou mé třídy. Ona rozhoduje o tom kdo je in a kdo zase out, nevím jak vám, ale tohle mi zrovna starosti nedělalo. Promińte mi to slovo, ale je to kráva.
" Copak? Ty se smnou nebavíš? Za to ti strhávám další tři body. "
To jí do dneška nedošlo, že mě to jaksi nezajímá? Velmi všímavá, silná, silná ironie.
" Udělej mi radost a během víkendu si zlom kotník, " křičela jsem na ní přes celou školu.
Zůstala tam oněmněná, došla jí slova a já raději šla.
Přeci, jen nebudu čekat až se jí rozbliká mozek, i když pochybuji, že jej do večera stihne sprovoznit.
Svět chystal bouřku, vítr neustále sílil a pomalu začalo krápat.
Konečně se opět smyje ta špína ze země. Naechla jsem se a směle pokračovala na cestě domů.
Do mého jedinného útočiště, do jedinného místa kde nemusím pžemýšlet nad tím zlým venku.

" Ahoj, vy všichni co se těšíte na překrásný víkend, " po celém dni jsem se konečně usmála a pložila tašku na stůl v předsíňi.
Nikdo mi neodpovídal, že by byli ještě v práci? A kde sekla ségra?
Vyhrabala jsem z tašky náruživě mobil a volala nejprve tátovi.
" Ahoj, tati kde jsi? "
Nakonec, jsem se dozvěděla, že mamka jela s tátou na pohřeb, který se tak trochu protáhne do zítřka.
Sestra přišla, jakmile jsem ukončila telefonát s otcem.

" Ahoj Samantho!, " pozdravila mě když zabouchla dveře.
" No, ahoj. Kde jsi byla? "
Adelaine spadla taška na zem a uhnula pohledem, chytla se za paži a začala se třást.
" Byla jsem... s kamarádkama, pozvaly mě do cukrárny a tam běžel čas nelítostně kupředu. "
Usmála jsem se, přeci jen se nemusí bát, toho, že jí vynadám.
" Dobře, ale příště mi to oznam dřív, platí? A mimochodem nechceš něco k snědku ?"
" Ne díky. "
Popadla tašku a zmizela v útrobách svého pokoje.

" No tak si udělám filmový večer. "
Ten nápad se mi tak zalíbil, až jsem jej proměnila ve skutečnost.
Začala jsem chystat popkorn plus nějaké cukrovinky.
Začala má odpočinková doba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jiand Jiand | E-mail | Web | 4. července 2011 v 11:08 | Reagovat

Na blogu jsou diplomy za soutěž "Co jsem". Prosím okomentuj :-)
http://magicusregnum.blog.cz/1107/diplomy-za-soutez-co-jsem

2 Shenny © Shenny © | E-mail | Web | 4. července 2011 v 14:19 | Reagovat

To je zajímavý.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama