Říjen 2011

Sandara II 3.část- Pusťte se do toho!

7. října 2011 v 18:46 | Saanma |  Sandara

Celé tělo mi ztuhlo, naše šance byla dost malá, ale nešlo utéct. Vždy by vás to dohánělo, až jednou...
Čerstvá rosa na zelinkavé odstíny trávy spadla, obloha se začala poněkud pomaleji než-li normálně rudnout.
Červená záře nám ukázala npřítele v plné kráse, sic jich bylo jen pár, šel z nich strach. Buď dnes, nebo nikdy.

Jsem taková jaká jsem, ale chci být jiná!

5. října 2011 v 18:12 | Saanma
Zdá se, že sama za sebe začínám tochu chytat móresy typu "nejsem dost dobrá".
Proč? Vždy jsem to v sobě měla a nadosmrti mám, podceňování se semnou nese už od začátku třetí třídy a když tak koukám, myslím, že mi doopravdy může zůstat až do soudných dnů. Bohužel.

Víte co je na to nejhorší? Myslí si to i ostatní, samozřejmě, dělají, že ne... ale každý inteligentnější člověk je prokoukne. Jejich krví skvrnité masky, kterým říkají tváře...
Oni to ví, ví, ale nepoví.
Ne, nemám krizi osobnosti, vím kdo a co jsem. Nevím proč, ale nebojím se, zjistím to během další let.

------

Má nálada se dá přiřadit k nule, to "jen" kvůli jim. Těm co mají masky proklatě dobré a mne odkopnuli jako hadrovou panenku, nelidsky a chladně. Bolí to, ale přejde to, časem...

Změna přátelé a myslím,že velká...

4. října 2011 v 20:12 | Saanma
Ano, díky mému talentovanému mozku ( ironie a silná přátelé ), jsem "tak trochu" nepsala, ale to ani nebylo tím, že je tu ona má nádherná škola ( opět ironie :D ).

Každopádně, pomalu, ale zcela jistě se budeme opět obnovovat, i když to bude krušné dokážeme to ( ha! zase to budu dělat jen já :P ). dufám, že si polpšíme s blogem na tolik kolik bychom chtěli.
Pro tento den se s vámi loučím, ale nebojte se... Hned zítra napíšu. :))

Vaše Saanma