Dark Days - 3.kapitola - Dunění zvonů 3/4

27. prosince 2012 v 19:02 | Saanma |  Dark Days

"Taky mi není příjemný, ale do toho já zasahovat nemůžu," usmála se na mě starostlivě mamka. Její blonďaté vlasy, spíš hříva mě vždy udivovaly. Dnes vypadaly unaveně. "Do toho nevidí nikdo krom táty."

Temná noc se vloudila do ulic a nikdo již nevidí ani na krok, jen pár minut a na hodinách odbije půlnoc. Stále nemám zavřené oči, pozoruji strop, okno, dveře… Nemůžu spát s pocitem, že mě někdo může sledovat, že sem někdo může vtrhnout. Na chvíli spouštím víčka k odpočinku. "Samantho, příště se lépe zabezpeč!" Zděšením jsem sebou trhla. Marek stál vedle mé postele, se svým úšklebkem. "Vypadni, věř mi, mě bys naštvat nechtěl!" vyskočilo ze mě. "A copak mi uděláš? Jsi stejná jako všechny kopie, neumíš nic." V tu chvíli mi nic nedocházelo a tak jsem se rozhodla zeptat po lopatě. "Co tím myslíš, o ničem takovém nevím!" Sedl si ke mně na kraj postele. "Kdysi, míval jsem ji velmi rád. Byla výjimečná, pomohl jsem jí utéct a od té doby ji přede mnou skrývají. Udělali schválně několik kopií, aby mi to trvalo déle, ale stejně ji jednou najdu." "Co děláš s těmi kopiemi?" "Zabíjím, jinak bych nevěděl kdo je kdo." Polkla jsem. "Co když jsi ji už zabil?" Hlasitě se zasmál. "Věř mi, to by se mi nepovedlo." Vytáhl z kapsy veliký silný nůž a namířil mi jej proti hrudi. "Víš, vypadá to, že se vůbec nebojíš. To jsi si tak jistá?" "Věř mi, mně to neublíží." Napřáhl se a já ve stejné sekundě seskočila z postele. Minul. "Mě nezdrhneš!" Doběhla jsem ke dveřím, panicky vzala za kliku a urvala ji. Už si to míří ke mně. Dívám se, jak lesk jeho šílených očí protrhává tmu. "Okno!" napadne mě. Proběhnu okolo něj a propadávám oknem.

Běžím, seč mi síly stačí, nemůžu se pořádně nadechnout, ale stejně běžím. Neotáčím se, vím, že pokud se otočím, tak ten nůž najde své místo. Utíkám, nevím kam, ale hlavně rychle, rychle se schovat. Doběhnu na konec ulice a vidím své mizivé šance, poblíž není nic opuštěného a nenápadného. Otáčím se, nevidím ho, zatím. "Zastavila ses, víš, že tohle je dobré," řekl Marek. Otočila jsem se, ale dosud jsem jej neviděla - "Sakra, kde jsi?" rozeřvala jsem na celé kolo. Tohle nemůže být pravda. Tohle ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama