Dark Days - 3.kapitola - Dunění zvonů 4/4

29. prosince 2012 v 19:46 | Saanma |  Dark Days

"Neděj to, já, pomůžu jakkoliv to bude možné, jen mě nebodej touhle věcí," marně jsem se snažila. "Kdybys alespoň řekla, že tvůj život nemá smysl, nemáš pro koho žít, mohl bych na sobě mít méně vinny. Jak myslíš, stejně tě tvůj osud čeká, bez ohledu na to, co řekneš a co ne," pousmál se. Začaly mě štípat oči, slzy se mi valily proudem a já se jednoduše neudržela, neměla jsem k tomu sílu. A pak jsem si to uvědomila. Můj život má smysl, mám rodinu, tři lidi, kteří mě na tomhle světě mají ze všeho nejvíce rádi. Bouchla jsem si pěstí do stehna, ne, takhle to skončit nemůže a tečka. "Nevzdám se bez boje, to mi věř," začala mne pálit ruka. Zničeno nic, otevřel Marek oči dokořán, ani nedýchal. Podívala jsem se na sebe a uviděla to, co on. Má ruka hořela! Pomalu jsem zaťatou pěst povolila a plamen slábl, až zůstal jen na ukazováčku. "Nikomu nic neříkej, nic si neviděl a já," podívala jsem se mu do šedých očí, "udělám to samé." Sfoukla jsem plamen a utíkala domů, do bezpečného domova.

"Sakra, co to bylo?"zabouchla jsem dveře. Všichni naštěstí spali tvrdým spánkem, neprobudila jsem je. Vlítla jsem do svého pokoje a zavřela okno. Plamen mi objímal ruku bez toho, aby to pálilo, bez toho, aby se mi něco stalo. Žasla jsem. Sedla jsem si na postel a začala si s tím pohrávat, nač spát, když vidím toto. Nepálilo to. Pět prstů, jeden plamen a mé zvědavé oči. Nemohla jsem usnout, pokaždé se mi vynořily ty otázky, co to po mě sakra chtěl a proč jsem tohle objevila teprve teď. Táta, slyším tátu jí po chodbě. Ne, teď už jde po schodech. Otvírám okno a vykukuju ven. Marek! Stejnou rychlostí jej zase zavírám, srdce mám v krku, asi budu zvracet. Jdu do postele, na tohle se opravdu musím vyspat. Ve chvíli, kdy už má víčka ztrácejí sílu, otevírají se dveře. "Bude dokonalá, jako před lety, ale jim, jim nic neříkej. Prosím, udělám cokoliv," promluvil táta zpoza dveří. Markova aura naplnila celý pokoj, nemohla jsem skoro dýchat. "Tak udělej něco, abych tu mohl bydlet," zasmál se Marek. Táta zavřel dveře, spolkl nadávku a dohodli se.

"Přivítejte nového člena domácnosti, Markovi rodiče odjeli a on může zůstat jen u nás, jiné lidi nezná," přivítal nás táta ráno u snídaně. "Jsem si jista, že by jej kdokoliv přijal, vždyť je bez chyby," zazubila jsem se. Nebudu hodná a nebudu se bát, takhle se nikam nedostanu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama