Květen 2014

Šílenství - kapitola dvanáctá - Anna 2/2

30. května 2014 v 10:18 | Saanma |  Šílenství

Beuletové to nezvali dobře, ani jeden z manželů. Když uviděli tu obálku s oznámením, že již mám brzy rodinního příslušníka nazpátek, zudíž jdu do výchovy tety Anny. Panu Beulertovi je zcela jedno, jak se tváří a jak to vyzní. Erika se snažila spíše smát a tak nějak naladit náladu "přejeme ti to". Cosi mě ale upozornilo, že tomu tak není. Znáte ten pocit, když víte, že to dané osoby hrají a nebo v případě Jamese, je jim to úplně jedno. Momentálně jsem jako plusovou reakci brala ale právě jeho, narozdíl do své manželky se nesnaží skákat ke stropu. Prostě mi na to jen nudně kývnul a vypadal lehce vyděšen. Stav jeho vyděšení mi nahrává do karet pro mou teorii. Ještě, že je teta brzy tady.

Černá, bílá, červená

28. května 2014 v 8:50 | Saanma |  Téma týdne


Ovečky

Černá ovečka klesla ke spánku,
kdopak ohlídá ohrádku?
Bílá se ihned naježila,
skrz plůtek vyrazila.

Bez ohledu na ovečky,
jsme tohle navždycky,
další stádo v ohrádce,
bez paměti, bez rádce.

Někdy černá není černou,
bílá zase bílou,
proto bílá ovečka,
skončila jako kašička.

Na silnici rudý flek,
každý by se lekl,
černá ovce věděla,
že bílá ovce zemřela.

Pořád mi to moc nejde. Já vím. Snad se to zlepší. :)

Mechová ... a tři tečky

27. května 2014 v 22:08 | Saanma |  Minutky
Za zavřenými dveřmi,
skrz pařáty osudu,
věř mi,
pro tebe si jdu.
Nejsem černá,
nejsem bílá,
jsem zlá
a věčně líná.
Líce hoří,
planý vzdech,
tisíce moří,
ukládá tě mech.
Za zvuku trhání masa,
za hřmotných bouří,
hroutí se lidská rasa,
a mě to rmoutí.
Jsem smrt,
jsem život,
jsem scéna,
jsem prd.

Ten pocit, když něco jednoduše neumíte napsat. :D

Šílenství - kapitola dvanáctá - Anna 1/2

26. května 2014 v 20:57 | Saanma |  Šílenství

Moji noční prohlídku mohu shrnout do pár bodů. James Beulert nemá rád uklízení. Neschovává víceméně nic, všechno je přesně černé na bílém. Byla bych mnohem radši, kdybych se nevracela, pozdě. Shrnutí. Máma a táta pracovali v nemocnici, to jsem věděla, ale také se účastnili nějakého speciálního projektu na vyhledávání nového genu, či co. To jsem asi moc nepobrala. Každopádně. Erika si nechala vyměnit ty části, které nebyly na "zelené" úrovni. Sem a tam nějaký náčrtek, snad projev kreativity a čísla. Mnoho čísel. Nevím proč jich tam je tolik. Nejspíš to bude důležité. Ještě, že je zítra sobota. Krásná sobota.

Tváře

23. května 2014 v 21:52 | Saanma |  Jednorázovky

Odraz plochy na stěně,
slunce svítí naivně,
civím, koukám,
oči mnžourám.

Nevidím nic,
za co by stálo bojovat,
nevidím nic,
co by se dalo obhajovat.

Vidím svou tvář v celistvém jasu,
jak asi hluboko znovu si klesnu,
nejsem, kde mám být,
jsem tam, kde mám shnít.

Ze zrcadla vystupuje lehká slupka sebe samé,
směje se a naříká,
všechny hlasy patří mě,
všechny sežehne.

Věřím v to, že mi to jednou půjde. Alespoň trochu. :D



Šílenství - kapitola jedenáctá - Válka 2/2

21. května 2014 v 12:11 | Saanma |  Šílenství

Držím v rukou mobil, který by tu neměl být a zvoní. On zvoní. Mobil. Mobil, který jsem našla na své posteli poté, co jsem si musela sehnat něco k jídlu. Okno nebylo otevřené, teď je. Já nevím, jestli bych to měla zvedat. Ale když si dal někdo takovou práci, asi bych měla, co? Nechci začínat s otázkou : "Co se mi může stát?" Stát se může naprosto všechno. Sebrala jsem veškerou zbytkovou odvahu, která ve mě dnes zbyla. "Haló?"ozvala jsem se. Ticho. Dobře, možná to byl nedomyšlený vtípek a já z toho prostě už jen trochu blázním. Bude to v pohodě, hned jak sním tu čokoládu, co mám schovanou pro případ nouze. Nouze je častá, čokolády mám dost. "Lauro?" ozvala se opatrně. Beru vše zpátky, čokolády je málo!

Šílenství - kapitola jedenáctá - Válka 1/2

13. května 2014 v 11:22 | Saanma |  Šílenství

Kancelář pána domu je na druhé straně chodby od mého pokoje. Čekala jsem, že se budu cítit provinile ihned, že budu mít strach a panika bude všudypřítomná. Není to tak. jsem v naopak velice klidná a rozhodnutá. Tyhle události mě posílily. Poprvadě ani nechci vědět, co jsem to na začátku byla za plačící panenku. Stěny kanceláře jsou vymalovány tmavě šedou, podlaha z ebenu, protože tnavější dřevo neznám. Ode dveří byste viděli ve středu v zadní části stůl masivní stůl z bůhvíčeho, nemůžu najít vypínáč, nějaké to rostlistvo v malé míře a také knihovnu s kartotékou. Vyrazila jsem ke kartotéce a zapla baterku, svou kamarádku, kterou jsem si došla koupit. Nikdy, nikdy už nepůjdu ven beze světla, nebo někam jinam, kde nevidím ani na krok.

Styl v mnoha formách

9. května 2014 v 21:44 | Saanma |  Téma týdne
Styl. Vskutku velmi pěkné slovo, které označuje směr, který mi jisté situaci dáváme. Slovo styl můžete využít v mnoha formách, takže jeho volba na Téma týdne je vcelku vhodná.

Lidstvo a jeho styl
Pojďme si promluvit o dnešních stylech ve výchově dětí atd. Máme 21. století. Na každém rohu elektronika, nové vymoženosti a aplikace. Děti v nízkém věku dostávají tablety, počítače a suprové mobily. V této době mohu děkovat bohu, že za mé éry rok jedna až deset se víceméně nic nedělo. Mobil jsme dostávali, až když rodiče potřebovali rychlé spojení s námi, když jsme se naučili chodit domů sami. Dneska snad děti dřív ovládnout tablet, než se naučí mluvit. Možná informace podávám ve slovních křečích, ale nelíbí se mi to. Jsme na tom přilepení v jednom kuse, pomalu ani nevnímáme, že to děláme. Televize je naší denní rutinou a na mobil se přeci musíme podívat každých pět minut.

Vážně? Chcete aby vaše děti vyrostli na lásce k technologiím? Neberu vám to. Co když ale technologie zaujme vaše místo. Co když si raději promluví s počítačem, než s vámi? Nebo v lepším případě (hořká ironie) to v sobě bude dusit, všechny ty pocity a pak vybouchne. Pověsí se někde na stromě, postřílí učitelský sbor... To je výsledek nezvládnutí vlastního dítěte. Chcete zklamat ve své nejdůležitější životní roli? Jak jen libo, ale zničíte tím možná život mnoha lidí. To bych si na triko nevzala.

Ano, teď mi můžete říct, že jsem se odchýlila od stylu lidstva. Možná jsem raději měla psát na téma outfitů, třeba bych byla oblíbenější... No. Každý začátek má svůj konec, když něco pokazíte na začátku, tak nakonci to vyjde daleko horší, mí přátelé. Já nechci poučovat. Jen byste se mohli prostě zamyslet. Nic víc. Myšlenky mění. Pochybuji, že vám tablet změní život. (Ale pokud jsi to myslíte, tak jen do toho. Materiální svět, to je proč dýchám - hořká, hořká ironie.)

Šílenství - kapitola desátá - Červenoocí 2/2

9. května 2014 v 9:33 | Saanma |  Šílenství

Je tu možnost, že žijí. Je to existující varianta. Pořádně nevidím, nemám ani šanci, kdybych se pokusila. Z cela praktického hlediska je mou nejlepší možností zůstat tady, dokud něco neuvidím ostřeji. Možná na tom ještě nejsem tak špatně, třeba se vrátí. Jak si lžu. Uvnitř sebe stejně vím, že si naprosto vymýšlím. Chtěli se jen ujistit, že dýchám a nebudou přece ohrožovat sebe sama. Za čtyři hodiny se dá najít hned několik míst, kam se schovat. Tudíž nemá smysl vydat se za nimi. Nemůžu uvěřit, že jsem to slyšela, jsem si jistá, že to byla ona. Prostě to vím. Asi bych měla být nešťastná, protože s ní nejsem a ... Jsem šťastná, protože ona žije. Což mi hlavu spíš jen zamotává, avšak dává mi to naději. Ztratila jsem všechno jen ji ne.

Šílenství - kapitola desátá - Červenoocí 1/2

6. května 2014 v 10:12 | Saanma |  Šílenství

"Ale já jsem člověk," protestovala jsem. "Ale zlato, navenek možná, ale uvnitř?" zakývala zbraní z jedné na druhou stranu. "Uvnitř je zárodek něčeho, čeho se musíme zbavit! Ale je to osvobozující ne?" Proč mi připadá jako by si ta žena koupala v mém strachu. Jako kdyby si vychutnávala poslední doušek z lahve.