Červen 2014


Přízrak noci

29. června 2014 v 22:25 | Saanma |  Vero, lovkyně upírů
Přišel dým s nocí,
kam podíváš kabarety jsou,
hyjé kočí,
ať je tato dáma mou!

Jedeme v kočáře,
občas to háže,
po plné čáře,
přežili jsme, že?

Divoká noc,
měsíc svitl,
obrovská moc,
jsem strašpytl.

Jsem jen přízrak,
který zhynul,
nejsem na omak,
pistolník neminul.

Skrze díru v hlavě,
cítím svěží vánek,
hodnotím to kladně,
čeká mě věčný spánek.

Tak sbohem za rok!

- Ten pocit, když se z váa asi něco špatného dostává.

Šílenství - kapitola patnáctá - Červeň 1/3

26. června 2014 v 23:08 | Saanma |  Šílenství

Anna zavolala policii a záchranku, zachraná služba se dostavila dříve a přivolaný lékař konstatoval smrt.Teta se třásla, ale snažila se být silná. Velmi silná, ale přesto bylo vědět, že to nezvládá. James jí dal ránu, kterou nečekala. Když jsem ho spatřila, toho člověka, po jehož střechou jsem byla... Držel tu zbraň vcelku obstojně, ta zelená světla ve tmě, kéž bych mu mohla oči vyškrábat.

Indigo

23. června 2014 v 18:03 | Saanma |  Minutky


Indigo

Chtěla jsem být modrá,
celičká oděná v jediné barvě,
jiná barva ze mě sálá,
nelíbím se sama sobě.

Zvolila jsem špatně,
trochu jinak,
nejsem na dně,
jen jinak.

Krásné moudré dětičky,
zpívají nádherné písničky,
o pravdě, lsti a bolesti,
nakonec vše padne do pelesti.

Tohle je sen,
realita nikde,
seznam jmen,
vrátit se nejde.

Nebudu se vyjadřovat, co mě to zase napadlo. Sama nevím, co to bylo. :D

Šílenství - kapitola čtrnáctá - Strome, strome 2/2

18. června 2014 v 17:34 | Saanma |  Šílenství

"Elo, zásadně protestuji proti všemu, co tě nadále napadne," prohlásil s lžičkou zvednutou vzhůry.
Ela se jen nafoukla a protestovala dál. Pravdu mít mohla, ale veškeré další zasáhnutí by nebylo ku prospěchu, ublížilo by to věci. "Já si nemůžu dovolit nechat ji takhle," sebrala svůj batoh a veškerý jeho obsah. Zapnula televizy. Na obrazovce se zrovna dělo další divadlo pro lidi. Nic se neděje, přišli jsme o člověka ze spoleřnosti a ten sešel z cesty. Ach, jaká škoda. "Není to ta ženská, cos jí...?" ukázala ovladačem na zastavený obraz padající hlavy. "Je," vstal od jídla a přesunul se blíž k obrazoce. "Marek mi tvrdil, že se jí zbaví nenápadně," praštil vší silou do stolu. Stůl se přepůlil a mléko s ceráliemi se vylilo na bílé dlaždice. "Podívej se, cos udělal!" zašeptala zlostně a mířila pro hadr. Ne, ne, já ne. Podívej se, co udělal on. Za tohle ten pitomec zaplatí. Mrštil lžičkou o zem. Zatracení lidé.

Uršula

14. června 2014 v 22:16 | Saanma |  Minutky
Za doby vlády šumu a hluku,
zrodila se vášeň zvuku,
vzešla jako popínavá květinka,
roztomilá, vznešená vzpomínka.

Dali jí jméno Uršula,
zrodila se druhá,
nebyla tak skvělá,
nebyla dokonalá.

Tiché zalknutí hadího jazyku,
nese se vzduchem nadávka,
Uršula ve svém úžasu,
sestru svou zabila.

Tak se Uršula propadla noci,
utekla někam do dálky,
náhle směla moci,
milovat tuláky.

My words, my story, but i don´t know why.
:)

Šílenství - kapitola čtrnáctá - Strome, strome 1/2

12. června 2014 v 16:14 | Saanma |  Šílenství

Naše město nikdy neoplývalo zvláštní mrazivou atmosférou, nikdo tu nikoho nepřipravil nějak slavnostně a násilně o život nebo se to nezapsalo do kronik. Naše město bylo vždy přátelské, teplé a právě místo pro ty, jnež hledali, kam se uchýlit. Příroda okolo vážně stojí za to a fabrika je tu víceméně jedna a to na látky, k dnešku polozavřená. Naše hřbitovy jsou důstojné, krásné, ne polorozpadlé a zarostlé. Zkrátka mírumilovné místo pro život s rodinkou.

Nechci se přetvařovat, nenávidím to

10. června 2014 v 18:51 | Saanma |  Články z mé hlávky

Je mi šestnáct let a přesto pořád vidím, jak se lidé snaží, velmi snaží být šťastnými, i kdyby jen na chvíli, i kdyby to byla lež. Jedna moje kamarádka se mi nedávno svěřila, že právě tohle dělá, že cítí zodpovědnost vůči okolí a nechce na ně nic přenášet. Nechce jim dělat starosti. Tak tedy 24 hodin denně dělá, že je happy.

Šílenství - kapitola třináctá - Vrah 2/2

9. června 2014 v 15:37 | Saanma |  Šílenství

"Teto," rozmluvila jsem se po delší době ztrávené v naprostém tichu a vrnění motoru. Tetiny tmavé lokny se pohnuly ze strany na stranu. "Ano?" Tak a teď to tu máš, začala sis a nemáš ponětí, co vlastně říct. Mlčeti zlato. Utáhla jsem si pás. "Co se to tam vlastně stalo?" Její kaštanová očka se zatřpytila. "Já pana Beulerta znám, není v něm nic dobrého. A jeho žena? Ti dva si byli souzeni," rozhořčeně praštila do volantu. "Kde máš rodiče?" Auvajs. "Teto, oni už nejspíš nežijí." Vážně tato slova vyšla z mých úst? Zastavila auto. Mé čelo dostalo málem o čelní desku. Mlčela. Auto se rozjelo. "Je mi líto, že je dostali," zašeptala.

...nevědomosti

8. června 2014 v 18:01 | Saanma |  Téma týdne

Nedědomí

Z čista jasna rána lesy,
vrány slyší mužské hlasy,
pytel za sebou táhnouc,
po pivu páchnouc.

Ve vesnici živá noc,
v rukou měsíc třímá moc,
pytel za jemného zašustění,
v krví prolitý se mění.

Inu dítko spanilé zeptá se pocestných,
jestli nejsou z polesích,
a kdepak takový rozkošný pytlík vzali,
že se vcelku hezky třpytí ve svitu luny.

Dva nalití pánové zasmějí se bláhově,
klaní se k dítěti ledově,
spatří strach a nevědomí o jejich činu,
dítko nechají odejíti v klidu.

A tak jednou nevědomí zachránilo život,
ráje božího plod,
jindy jej zas zničí,
a zmizí do zaječí.