Leden 2015

Šílenství - kapitola šestnáctá - Jiná 2/3

31. ledna 2015 v 13:48 | Saanma |  Šílenství

Mám bledě modrý pokojík, vlastně je to velký pokoj, mohl by to být klidně obývák. Jsem v druhém patře, kde mají i rodiče ložnici. Z okna můžu vidět moře, každý večer otevřu okno a vdechuju ten krásný vzduch. V mé šatně je mnoho hezkých věcí, ale necítím k nim nic, jsou hezké, ale ne tam, aby se mi líbily... Asi jsem se změnila. Je mi líto, že jsem tak mámě ublížila, že jsem ublížil sobě, netuším proč. Nikdo se k tomu nechce vracet. Bojím se jim říct, že si nic nevybavuji, že nechápu, jak jsem mohla jíst neustále špenát a brokolici, když mi teď vůbec nechutná.

Šílenství - kapitola šestnáctá - Jiná 1/3

30. ledna 2015 v 11:57 | Saanma |  Šílenství

"Teto?" udýchaná jsem vletěla do dveří. V bytě bylo ticho. Prohledala jsem každičkou píď, ale nenašla jsem ji. Boty tu nemá, kabelku také... je někde venku. Vyhrabala jsem tašky a začala do nich skládat věci. Až Anna přijede, bude jednoduché odjet. Pojedeme daleko, někam k moři, kde je teplo. V duchu jsem se začala utěšovat tou nejmilejší vzpomínkou na moře, pláže a teplo. Po tomhle všem si to zasloužíme. Do bytu někdo vstoupil. "Teto, pojď, jsem tady,"řekla jsem bezmyšlenkovitě. Někdo mě chytil za lokty, začala jsem sebou škubat,a bych se ze sevření dostala. "Rád tě znovu vidím, Lauro," přicházel James Beulert s injekční stříkačkou v ruce. Náhle mi došlo, že nevím, kdo mě drží, otočila jsem se a spatřila tetu.Začala jsem brečet. "Co jste jí udělal?" zeptala jsem se plna odporu. "Vymyl mozek, tvá teta si tě nepamatuje, nikoho si nepamatuje, až na mě." Teta neměla ani známky emocí, jen tam tak stála a držela mě za ruku. "Co uděláte mě?"přes slzy jsem neviděla. "Tebe na chvilku uspíme," vpíchl mi injekci do krku. Kolena se mi podlomila.