Únor 2015

Šílenství - kapitola devatenáctá - Generálova rodina

27. února 2015 v 11:25 | Saanma |  Šílenství

Nečekáte, když se vám někdo takový otevře. Rozhodně vás to nenechá klidnými. Každý člověk si můžu projít vlatsním peklem, přesně ušitým na míru s vhodným koncem. Je to tak jednoduché, stačí najít vaši slabinu, vaše strachy a jen počkat, až se to bude na vás moct sesypat najednou. Když vás chce zničit chytrý člověk, jste v prdeli. Když je ten člověk pomstychtivý, sadistický a dělá mu radost vidět vás na zemi v kaluži krve, jak sebou třepete... Generál si nechal promluvit do duše. Řekl mi, že ať útočili, jak útočili, vždycky dostali naprdel - že krtka hledal, ale nemohl ho najít. Udělali jsme základ, informace se nesmí šířit volně po táboře, nikdo si nesmí dát hubu na špacír, protože jinak jsme tu jen pro legraci. Změnšili jsme okruh lidí, který se dá věřit. Nakonec to skončilo u osmi lidí. Generála, mě, sestry a Pekrama, Hardwocka - za kterého se přimluvil Pekram (znal ho, věřil mu, jestli se to nepovede dík němu, dlužím Pekramovi pohlavek) a tří vojáků, kteří již prokázali své.

Šílenství - kapitola osmnáctá - Shledání 2/2

19. února 2015 v 10:26 | Saanma |  Šílenství

Odešla jsem dřív, než se Alex probudil. Tábor už žil, lidé si mě prohlížejí. Nechápu úplně proč, přece všichni už nemůžou o všem vědět? Bůhví, co si doopravdy myslí. "Můžeš mít říct, proč jsem taková atrakce?" dala jsem si ruce do kapes. "Nejsou zvyklí na tebe a tady na juniora," ukázala na spícího blondýna. Doteďka nevím jeho jméno. "Jak se jmenuje?" sedla jsem si k ní na pohovku. "Hardwock se ti nepředstavil?" Zašívala další díru v oblečení. "To je jeho příjmení nebo jméno?" zasmála jsem se. "Přezdívka, nemá rád své jméno - to se stává hodně lidem."

Šílenství - kapitola osmnáctá - Shledání 1/2

15. února 2015 v 22:28 | Saanma |  Šílenství

Ani jeden nespal. Ella vyběhla, Pekram byl jako přikovaný, ale myslím si, že to byla jeho reakce na blonďatý doprovod. "Cos to udělala s vlasy?" smála se. Musela jsem ji pevně obejmout. Když jsem jí viděla naposledy, bylo jí patnáct, teď je stejně stará jako já, když mě chytli. Neudržela jsem slzy v pozadí. "Myslela jsem si, že už tě nikdy neuvidím," pustila jsem ji a poladila po tváři. Otevřela jsem batoh a vnutila ji jídlo. "Generále, jděte," poslala jsem ho vcelku hezky pryč. "Pekrame, budeš té lásky a vysvětlíš mi, kdo je tohle?" ukázala jsem na blonďatý doprovod. Pekram neměl slov. "Jsem jeho kamarád, jen jsme se dlouho neviděli, viď?" vyndal svoje jídlo a začal jíst. Pekram se soustředil na mě. "Líbila ses mi jako blondýna," zasmál se. Šťouchla jsem ho. Vyšli jsme ven, tábor spal. "Chyběl jsi mi," objala jsem ho. Překvapivě mě objal taky. Nic neřekl. Vedl mě skrze stany až na konec, kde se zastavil před vchodem. Usmál se a chvíli překračoval na místě. "Počkej tu, jo?" vstoupil dovnitř.

Šílenství - kapitola sedmnáctá - Červenooká karkulka 3/3

13. února 2015 v 19:20 | Saanma |  Šílenství

Vzpomínková exploze mi zavalila mysl, byly to jen útržky, někdy tak nepochopitelné... Ležím na trávě, Anna jí svvůj sendvič a Patrik studuje mapu. "Proč nás dali dohromady?" zeptám se a veškerá hudba zesílí. "Protože vás potřeboval pohlídat, vadilo mu zabít vás, ale potřeboval se vás zbavit," řekl Patrik zlehka. Anna dojedla. "Měla by sis taky něco dát a také vzít s sebou, Ella s Pekramem šílí hladem," začala balit do kufru jídlo. Usmála jsem se. "Odtud nemůžu vzít jídlo a ty to víš," přistál mi motýl na hřbetu ruky. Anna přestala balit, asi jí došlo, že to nemá smysl. Ty tmavěmodré šaty jí sluší, ale neříkám jí to. "Potřebuju si vzpomenout, ale bojím se," všímám si květim okolo, je jich tolik. Přes pole jde pár, z dálky nepoznávám, kdo to je. "Proč se připojují i oni?" ukázala jsem směr, kterým se dvojice mířila k nám. "Protože jdou pro nás," zamával jim Patrik. Pár zamával také. "A kam půjdeme?" ždibla jsem si svého jídla. Anna mě pohladila po tváři. "Ty nikam," všechno zčernalo.

Šílenství - kapitola sedmnáctá - Červenooká karkulka 2/3

10. února 2015 v 17:59 | Saanma |  Šílenství

K zchátralé továrně přijel starý vůz, blonďatý muž vystoupil a požádal řidiče, aby na něj počkal. Vstoupil do kdysi honosné chodby plné obrazů, ty ale přehlížel. Bylo mu nevolno z toho, co se udělá jeho šéf, když se dozví, že mu unikly. Doufal, že nedostane kulkou do hlavy. Vstoupil do kanceláře, sejmul klobouk z hlavy. "Jen pojď Waltře," nechal ho si senout. "Našli jsme tvou manželku docela daleko, ale Lauru.." zasmál se, " tu jsme nenašli. Jak je to možné?" típl doutník. "Nevím, třeba se dobře schovává.." špitl velmi tiše. "To je možné," vyňal zbraň ze stolu. "Pověz mi, co na tom bylo tak těžkého, udržet ji, když byla pod prášky a nepamatovala si vůbec nic?" nabil zbraň kulkami. "Nevěděl jsem, že něco takového udělají společně...Anna se od ní dokonce držela dál, už ji nechtěla ani vidět. Nevím, jak se to stalo," polkl na sucho. Musí se snažit ho přesvědčit, ať ho nezabíjí..."Tak to je blbý, žes o tom nevěděl," pokynul hlavou. "Hele, chlape," vzal ho kolem ramen, " mám tě rád, ale tohles přehnal." Šel s ním na chodbu a zabočili do mrazáren. "Musíš to po sobě uklidit," dal mu zbraň a dovedl ho až k Anně ležící na studené podlaze. "Už nám k ničemu neni, ta holka je fuč...a s tím i její doba spotřeby," sedl si na mrazák.

Šílenství - kapitola sedmnáctá - Červenooká karkulka 1/3

5. února 2015 v 10:07 | Saanma |  Šílenství

Vlak je rozhodně lepší způsob cestování než autobus, nejezdí v něm moc lidí, alespoň ne přes noc, ale dá se tu krásně vyspat. Probudila jsem se až za svítání u severních hranic, tam, kde mají Pekram a Ella být. Předtím, než je najdu, si ale musím něco zařídit. Vzpomenout si. Stihla jsem deník přečít celý, ale nic si z toho doopravdy nepamatuji. A ať to bude bolet sebevíc, potřebuju to zpátky. Zavřela jsem se na záchodech a sevřela umyvadlo. Upřeně jsem se podívala do něj. "Vzpomeň si!" tlak na mou hlavu sílil. "Vzpomeň si!" Zrudly mi oči. "Vzpomeň si!" Všechno se pustilo.

Šílenství - kapitola šestnáctá - Jiná 3/3

3. února 2015 v 19:49 | Saanma |  Šílenství

Přiběhl do velícího stanu. "Nemůžete, jí dát víc najíst? Využívá všechno, co má, ale nemůže fungovat, pokud jí nedáte najíst," rozzlobil se Pekram. Ella za dva roky pohubla, až vypadala, že nejí nic krom vzduchu. On sám taky výrazně snížil váhu, ale o to se tak nestaral. "Snažíme se potraviny dělit spravedlivě," otočil se na něj generál. "Spravedlivě? Jediný, kdo tady doopravdy bojuje jsme my dva!" naštval se. "Chlapče, musíme dávat přednost normálním lidským stvořením, ne pokusným králíkům," obrátil se zase k plánu bitvy. "Tak bez nás," hodil helmou o zem. "To by se ti nevyplatilo, když někam půjdete, busou znát její tvář...nikdo vás neschová," ušklíbl se. "Potom byste mohli jíst krysy a spát ve stokách, proč ne?" nechal Pekrama vyprovodit ven.