Březen 2015

Šílenství - kapitola dvacátá druhá - Ústav 1/5

27. března 2015 v 9:25 | Saanma |  Šílenství

Zamkla jsem se v koupelně, uvolnila svaly. Jsem si skoro jistá tím, co máma myslela tím, že se měním.Přejela jsem si dlaněmi po vlasech, zvládnu to a když se nic nestane, budu mít alespoň klid. Klid. Nasucho jsem polkla. A když se to vydaří, tak jsem ještě nenašla konce. Před mýma očima jsem se začala doopravdy měnit, vlasy dorůstaly do původní délky, s jakou jsem se probudila a začaly světlat. Trochu mě naštvalo, že mě to nenapadlo dřív - nemusela jsem si patlat chemickou barvu na hlavu. Do očí mi vhrkly slzy. Myslím, že mi to pro dnešek vážně stačí - napadla mě totiž myšlenka - když mohu měnit vlasy, jdou i kosti? Kůže? Tvář? A udělalo se mi špatně.

Šílenství - kapitola dvacátáprvá - Zpátky 3/3

23. března 2015 v 7:28 | Saanma |  Šílenství

Plán ale nebyl zcela hotov, věděli jsme, co dělat, ale ne jak. Jak se dostaneme dovnitř? Jaká bude nejlepší taktika? Kolik jsme toho ochotni ztratit nebo dát v sázku? A pak, potřebujeme někoho uvnitř. Nikomu jsem nic neřekla, ale kdybych se nechala chytit a dopravit tam... a kdyby mě tam dovedl někdo zelenooký. No, to by byli dva lidi v budově, jeden by hledal cestu ven skrze pracovníky, druhý skrze zavřené lidi. Nechala jsem nejlepší taktiky o tom polemizovat, protože upřímně - když vám z těla vytáhnou cosi, co tam nějak působilo, cítíte, že vám něco chybí.

Šílenství - kapitola dvacátáprvá - Zpátky 2/3

19. března 2015 v 22:10 | Saanma |  Šílenství

Procházím se dlouhou alejí lip, bílé květenství lehce opadá a zachycuje se mi ve vlasech. Mám krásné bílé šaty s krajkovým lemem. Chodím bosa. Hlína je měkká, zahřívá mé nohy. Měla bych si vybrat, kam jít dál, vybavují se mi jen střípky, nemůžu pustit celý film? Na konci cesty stál zahalený muž. Nějak cítím, že to je můj vyvolený. Porovnávám ho s lidmi, které znám. "Kdo jsi?" Myslím, že ho ta otázka pobavila. Nabízí mi rámě a vede od lip pryč. Před jezírkem jsou bílé dveře, zastavujeme se, ukazuje mi na dveře. "Uvidím tam všechno a vrátím se?" Kývá, že ano. Přicházím ke dveřím, oťukávám je, vychází z nich křik. Odskočím. "Znám tě už?" Kývá, že ano. "Je můj tip správný?" nakloním hlavu s usměji se. "Je," řekl velmi tiše. "Musíš už jít," otevřel dveře.

Šílenství - kapitola dvacátáprvá - Zpátky 1/3

16. března 2015 v 21:07 | Saanma |  Šílenství

"Mami, ale já se bojím," ležím na operačním sále, vdechuji uspávací prostředek. "To nemusíš zlato," usmála se a pohladila po rameni. Usnula jsem. Když jsem se probudila, bolelo mě celé tělo. Máma seděla na židly a táta spal v rohu. Natáhla jsem se pro vodu, ale ona se ani nehnula - sklenička se ani nehnula. "Mami, proč se voda nehýbe?" zašeptala jsem. "Protože se hýbat nesmí," podala mi ji s úsměvem. Napila jsem se, ale voda chutnala divně, určitě proto, že se nehýbala. Modřiny byly všude, na rukách na nohách, nejspíš i na zádech, ale na ty jsem si neviděla. "Zlato poslouchej mě, ano?" vzala mě za ruku. Měla jsem tak malé ruce. Kývla jsem a nastražila ouška. "Až budeš mít jistotu, že nikomu neublížíš, necháme ti to vyndat, ano? Ale nedělá to jen to, pomáhá ti to, aby ses tolik neměnila..." je smutná. Prší jí z očí kapičky. Co jsem udělala špatně? "Nikdy jsem neměla dovolit, aby to provedli i tobě," dala mi pusu na čelo.

Šílenství - kapitola dvacátá - Střetnutí povstalců 3/3

12. března 2015 v 16:55 | Saanma |  Šílenství

Byli jsme totiž ubytováni právě nad zemí v tom starém domě. Seděla jsem na posteli a přemítala o tom, robo-ruka řikala. A měla pravdu, věděla, že se jim něco muselo povést, ale nevěděla jsem co. "Co to mělo sakra být?" přišel ze schůzky Pekram. "Jo,jo vím," vstala jsem. "Je tam ještě?" otočila jsem se. Pekram kývnul. Vyběhla jsem ihned dolů, abych Jacka zastihla. Musím se zeptat, jestli je nějaký způsob... Strčila jsem do robo-ruky. "Omlouvám se," pomohla jsem jí na nohy. "Nešiko," zavrčela. Je mi ukradená. "Jste tu ještě?" vběhla jsem do prázdné místnosti. "Doprdele už," snažila jsem sklidnit srdce. "Jsem tu," zasmál se.

Šílenství - kapitola dvacátá - Střetnutí povstalců 2/3

5. března 2015 v 12:47 | Saanma |  Šílenství

Cesta navzdory všemu byla příjemná, nikdo nás nekontroloval, provoz byl plynulý. Na mé bílé pleti se mihlo lehké opálení, Pekram volil strategii ticha a já mu za to byla vděčná, přeci jen, nemám nejmenší chuť se vzpovídat. I když jemu bych to byla i ochotná říct, on by si to tolik k tělu nebral. Prakticky se neznáme, ale mám v něj důvěru víc než v Alexandra, u kterého vážně nevím, co by udělal.

Šílenství - kapitola dvacátá - Střetnutí povstalců 1/3

3. března 2015 v 11:36 | Saanma |  Šílenství


Pozvali mě s Pekramem, Ella si ani nestěžovala - jen dodala, že je ráda. Snad se nic nestane. Máme dva dny, pak musíme vyrazit, očekávají nás mezi prvními. Šla jsem se projít okolo. Nepamatuji si, že bych plakala proto, co se stalo. Proboha. Dva roky života je hodně, hodně času. Změnili mě? Povedlo se jim to, co se povést mělo? Změnili mě? Poznám to? Nepoznám... Nadechla jsem se zplna plic, musím to ze sebe dostat ven, když jsem tady, protože potom už nemám šanci. Usadila jsem se na pařez asi půl kilometru od tábora. Tak moc to bolelo, tak moc... Slzy se už valily. Připadám si zmateně, ale vím, co dělat. Měla bych pochybovat o věcech, které dělám automaticky? Něco se jim povést muselo.