Duben 2015

Šílenství - kapitola dvacátá třetí - Skupinové objetí 3/3

23. dubna 2015 v 11:04 | Saanma |  Šílenství

"Nemůžete," zahřměl. Ředitel většiny zásahů se usmál, starému muži se ukázaly rýhy na obličeji od smíchu. "Můžeme, Jamesi, odstupujeme," mrkl na něj. Lidé se začali odklánět od původního plánu a rozutíkali se pryč, ví se, že ti, co bojují proti nim, jsou silnější. A mají plán, jak je zničit. Problém je v tom, že se neví, jaký plán je. Už je ale v pohybu. Jamese ihned napadlo, že ti dva jsou součástí toho všeho. Naštvalo ho to. Plány se hroutí, když ta malá přijde... Rozhodl se pro odvetu. Když půjde do pekla on, vezme s sebou, co nejvíce lidí může. A začne pěkně doma.

Šílenství - kapitola dvacátá třetí - Skupinové objetí 2/3

20. dubna 2015 v 23:10 | Saanma |  Šílenství

Někdy vám lži vstoupí do života a ani nevíte jak, popřemýšlela jsem nad tím, co se to tu děje. Nad tím, co títím a cítila jsem. Měla jsem Alexe doopravdy ráda, mám? Bílý strop mi neodpovídal. Nejsem šílená. Líbil se mi, měla jsem o něj strach, ale nějak jsem si nedovolila nechat se tím pohltit. Bylo tolik věcí...ne, že by jic teď bylo méně nebo by byli milejší. Ani náhodu. Už mě jen nebaví stát na místě a nikam se nehnout, neříct si pravdu. Jsem z toho snad špatnější nže z toho, co tu hrajeme - protože ano, to co hrajeme, je vlastně pravda. Oba jsme si to přiznali, sice ne v nejlepší čas, ale udělali jsme to. A jestli se mě v mých devatenácti ptáte, zdali bych si ho vzala... Myslím, že ano. Sice je to uspíšené, ale ano, vzala bych si ho a moc ráda. Dnešek bude první den, kdy usnu v klidu nad tím, že jsem alespoň něco vyřešila, dala tomu hlavu a patu.

Šílenství - kapitola dvacátá třetí - Skupinové objetí 1/3

16. dubna 2015 v 14:45 | Saanma |  Šílenství

"Máš takový štěstí," řekl zničehonic. Alex se pousmál. "Proč si myslíš?" Seth vydechl kouř a zadíval se na nebe. "Ta holka toho vydrží hodně," sedl si na pohovku. Alexandr si pohrával se skleničkou alkoholu v ruce. "To ano," kopl do sebe všechno na ex. Zítra by měl přijít lékař a podívat se na Sethova zranění, nikdo mu to nechce léčit, prý má celou ruku na odpis. Otec je vzal s sebou na obchodní jednání, naneštěstí je nikdo nepotřeboval, tak vyšli na vzduch. "Já měl vždycky příšernou smůlu na ženský," vzal si svou skleničku. Alexovi se začalo dělat divně, proč mu tohle Set dělá? Kdyby se Laura nebála smrti, nic by mu neřekla, nikdy by ho nenechala, aby s ní byl. Ani nebyla příliš zaskočená, když přišel s novým plánem. Kdyby žili v normálním světě, ona by ho kolem sebe nechala projít bez ničeho. Mučilo ho to. "Máš štěstí." Seth to uzavřel. Ano, má štěstí na situace, kdy je nevyhnutelné, aby spolu byli, ale co by stalo, kdyby nemuseli? Byli by spolu?

Šílenství - kapitola dvacátá druhá - Ústav 5/5

13. dubna 2015 v 10:26 | Saanma |  Šílenství

Do restaurace jsme dojeli za chvíli, ale dala bych cokoli, aby to trvalo déle. Cítím se tak nesvá. Bojím se toho, co James udělá. Když jsou to jeho synové, jsem v pořádku - nic se nestane, ne před nimi. Ale až odejdou. Naskočila mi husí kůže. Uvedli nás do soukromého salónku. Sedla jsem si vedle Alexandra. Nikdo během jídla nemluvil. Až Erika se ujala prvního slova. "Kdy se chcete vzít?" utřela si koutky. "Nevíme, nejprve se musíme zasnoubit," vzhlédl do jídla. "A jak bys to chtěla ty, Lauro?" otočila se na mě. Usmála jsem se. "Mě na kusu papíru nezáleží, stačí mi, když je po mém boku." Jamesovi zaskočilo. Možná dokážu být příjemně-nepříjemná, to se mi líbí. "Nebo proti mému názoru něco máte?" podívala jsem se na něj. Seth se pousmál. Jejich rodiče jsou nejspíš konzervativní. Možná bych se mohla překonat a říct jim o budoucím miminku - třeba jméno..hm...Sluníčko? Konvalinka? Mohla bych se s klidem navléknout do hippie věcí a bubnovat za každého úsvitu. Hned se mi udělalo lépe.

Šílenství - kapitola dvacátá druhá - Ústav 4/5

9. dubna 2015 v 18:56 | Saanma |  Šílenství


Řekl mi, ať to nedělám. Nečekala jsem, že mě bude podporovat, nechtěla jsem to. Chápu, že je to jeho otec, přeze všechno. Může k němu chovat zášť, ale nechce ho vidět mrtvého. Pousmála jsem se. Taky ho vidět nemusí. Upozornila jsem ho, řekla mu to a pokud mě v daný čas nezastaví, tak to udělám. Kilometr před naším cílem, jsem si nechala dát pouta. Bývalá budova nemocnice ve mě začala vzbuzovat touhu utéct, zakryla jsem ji jinými myšlenkami. Co udělá James až mě uvidí se svým synem? Co udělá Seth? Sebrala jsem veškrou odvahu, která ve mě byla - je to jedno, přežiju to, uvidím stejnou oblohu a stejné hvězdy. Budu mít děti, zestárnou a budu mít krásnou, krásnou rodinu. Budu žít a to, to mi nikdo nevezme.

Zkáza

5. dubna 2015 v 22:16 | Saanma |  Minutky

Zkáza

Země pukla v rozevření,
láva z hory pění,
lidé utíkají, nevím kam,
a já sedím, nic nedělam.

Krutý osud stihne zemi,
srdce choulí se mi,
poznáme zář i pád,
každý žil jednou rád.

Za věčné časy,
pečlivě si maminka češe vlasy,
krátké minuty,
sedíme na střeše, já a ty.



Šílenství - kapitola dvacátá druhá - Ústav 3/5

4. dubna 2015 v 17:57 | Saanma |  Šílenství


Alexandr přijel, Pekram byl už dávno pryč. Když jsem ho spatřila na příjezdové cestě, skoro jsem si povyskočila. Jestli tu jsou věci, které potřebuji dát do pořádku, je on jednou z nich. Nastoupila jsem do auta a ihned jsme vyjeli. Ptal se mě, jaké to bylo, co říkám na tamější. Angeliku tak či tak považuji za přespříliš hysterickou, ale to asi každý - hodně si toho protrpěla, to chápu, není sama. Ale člověk tomu udává směr, překonává to tak, aby z něj zbylo, co nejvíc to jde. Jestli Angelika bývala vysoce postavená, tak jí sestup dolů velmi ublížil.

Šílenství - kapitola dvacátá druhá - Ústav 2/5

2. dubna 2015 v 18:47 | Saanma |  Šílenství

Cestou jsem potkala Jackyho, šli jsme tedy nakonec spolu. "Můžu se zeptat, bylo někdy něco mezi Pekramem a Angelikou?" prošli jsme zrovna galerijní chodbou. Abyste rozumněli, chodby se uzavíraly a otevíraly tak, aby každý den jste musely najít novou cestu - nepřátele by to zpozdilo. Jake se usmál. "Angelika o to vždycky hodně stála, ale Pekram ne, nejspíš má plnou hlavu toho všeho," dal si ruce do kapes. "Vzala jsem si své věci zpět, doufám, že ti to nevadí," nevěděla jsem, zdali nechtěl zjistit, co to je. "Ne nevadí, stejně bych na to nepřišel - nehodlám už nikdy nikoho ohrozit na životě." Bral si to až příliš k srdci. "Jacku, já to chtěla, byla by to moje vina, kdybych umřela, ne tvá, uvědom si to," šťouchla jsem ho.