Červen 2015

Škola

30. června 2015 v 17:48 | Saanma |  Deník
Už je to déle, co jsem se rozhodla pro to, abych toto léto našla školu, na kterou bych chtěla jít, přeci jen, je potřeba vysokou vybrat dopředu, abych mohla začít dělat na svých výtvarných patlaninách.

Došlo mi, že sice design interiéru je fajn, ale nic pro mě. Nebo takhle, jo, líbilo by se mi to, ale přeci jen bych chtěla na tu grafiku a tak, původně jsem chtěla být ilustrátorka a to není tak daleko.

Našla jem UPRUMku v Praze, kde by mi vyhovovalo hned několik věcí a říkala jsem si, sakra jo, to se mi líbí.

No, ústa mi spadla až když jsem viděla počet žáků v jednotlivých ročnících.
Fakt málo lidí. To znamená úzký výběr, to znamená mnoho práce a talentu. A já jsem schopná do toho dát, co to jen jde, ale nevím, zdali ten talent bude stačit.

Další z mnoha strachů jde na hromadu, jse opravdu nadšena.

Blázen

29. června 2015 v 18:59 | Saanma |  Minutky


Říkají mi blázne,
když prší,
tančím v dešti,
když se slunce směje,
směju se též.

Proto se zdám jiná,
že vnímám jinak?
Je to špatně?

Po všech těch staletích,
znám odpověď,
zaskočí tě,
možná to čekáš.

Není špatné být jiný,
není špatné mít svůj vlastní názor,
není špatné být sám sebou,
ale vyčítat ti to budou.

Běžné ovce dne,
ony jsou všechny stejné,
říkají to samé.
a tím samým být chtějí.

To není náš případ,
to nenní naše budoucnost,
máme něco, co oni ne,
máme sami sebe.

Už dávno víme,
jak to s námi je,
už dávno víme,
že odpor je náš.

Nikdy nezapadnem,
ale to není naše starost,
budeme bojovat,
za sebe sama,
je nás hodně,
je nás tolik...

Usměji se nad myšlenkou,
že oni nevědí a nevěří,
kdysi jsme takoví byli taky,
dnes ale ne.

Neříkej mnoho,
oni se naučí správnému,
chce to jen čas...

___________________________

Dá se toto seskupení slov nazvat básní? Spíš je to moje duševní terapie.. Ale kdo z umělců to tak neměl? Přeci jen, skrze vaše dílo, se pozná, kým jste.
Bože, dej, ať to semnou není tak hrozné.

Slováci

28. června 2015 v 22:52 | Saanma |  Téma týdne


Nějak nechápu zadání na téma "Slováci na Blog.cz", tedy, chápu, ale nechápu, proč se musí řešit zrovna toto. Vždyť jsme bývali jedním národem, spojovalo nás něco a proto si myslím, že je nyní jedno, jestli slovák bydlí v Čechách a naopak. Stejně tak i na internetu. Je to jedno. Dokud se někdo někde vyskytuje a nedělá vám vyloženě problémy, nechte ho žít.

Jaký je můj vztah ke Slovákům?

Mám otce ze Slovenska, žije v ČR už dvacet let (cca), jeho rodina byla vždy jiná. Není to v tom, jaké národnosti jsou, to vím, prostě takoví jsou a pochybuji, že by to třeba teplé podnebí změnilo. A za pokud a námahu to nyní nestojí. Díky špatným zkušenostem... Každopádně, nijak neřeším, zdali je člověk to či ono, o tom, jak se chová, o tom vám to stejně nic neřekne.

Ale, tak když jsou mí příbuzní jediní Slováci, které znám, tak se do toho obuji. Rozhodně to tak nemají všichni, ale především "babička" byla a je vysazená na Čechy. Mou matku hanlivě nazývala, proboha, teď už ani nevím čím, každopádně to byly vždycky takové sody... A nás? Vlezly jsme jim do plánu. Otec měl podle jejich zbožného přání zůstat sám a do konce svého života je měl živit, no, to skončilo tím, že byla svatba a já. Mohla bych to nazvat "Jak na*rat babičku, než se narodíte"

Což mě vrací k původním myšlenkám, národ... Co já o tom mohu vědět? Jsem teprve sedmnáctiletá, málo jsem toho zažila. Když si tak ale pročítám při psaní blogy jiných lidí, když tak čtu, jak to mají... No, není všechno sluníčkové, pozitivní, spíš je vidno, že lidé to berou tak, jak to je a bylo, tak jak to viděli. Znamená to, že mohu mluvit jen za to, co jsem zažila. Jsou Slováci, co nemají rádi Čechy a taky Češi, co to tak mají se Slováky. Ale hádat se o tom, kde kdo je a co je nebo není pyšný? Upřímně, vynechme to. Třebas i já vím, že nejsem vlastenec a nikdy nebudu slepě hájit republiku, když budu vědětže chyba je právě v tom.

Mějte se pěkně a moc si neubližte. :)

Barevnější

27. června 2015 v 18:37 | Saanma |  Minutky

Zbav mě sebe sama,
žádám na kolenou svět,
procházet tímto,
raděj mě zbav smyslů,
dej mi poznat štěstí,
a zbav mě jej,
dej mi lidi s otevřeným srdcem,
a zabí mi je....

Zdá se,
že svět funguje jinak,
než bych si přála.

Oni jsou pryč,
staré srdce nepulzují,
život k smrti
a smrt k životu.

Za ponurým oknem,
ve válce vřav,
sedím si na uších,
snažím se nebrečet,
tahle realita není moje,
ani tvoje, lásko,
ale jsme tady uzavřeni,
mezi jednotlivými hlavami hvězd.

__________________________________________

Pro mě snad nejlepší bude báseň bez rýmu, zdá se, že poté dává větší smysl. :)
Budu vděčná za komentář.
Samozřejmě to není povinnost.

Kapitola čtvrtá - Královská rodinka 3/3

25. června 2015 v 21:18 | Saanma |  Šílenství II

Usmála jsem se na odraz. Tohle se mi povedlo. Změnšila jsem se na dejme tomu, asi na stopadesát centimetrů, nos změnila a prodloužila, udělala jsem si krásné velké modré oči. Ústa jsem vyvarovala a lehce naplnila objemem, nemůžu zase vypadat moc dobře... Už se ani nebojím, víceméně vím, jak se vrátit nazpět, dám to. Po třech hodinách na mě koukala malá dívka s tmavě modrýma očima, větším nosem, malými plnými ústy s pihami na tvářích. Pohladila jsem se po vlasech. Těch mi bude trochu líto, ty mám fakt moc ráda... Náhle se staly světle hnědými, dlouhými po lopatky. Upletla jsem si cop a šla připravit kufr.

Kapitola čtvrtá - Královská rodinka 2/3

22. června 2015 v 19:54 | Saanma |  Šílenství II

Na náměstí je prázdno, nikde nikdo, myslím, že bude něco po půlnoci, světla svítí. Vzduch je nasycen vodou, brzy bude pršet. Pomalu proplouvám mezi domy a mířím nazpátek ke svému útočišti. Pomohlo mi vyčistit si hlavu. Tohle všechno mě tak vylekalo, tak moc, až jsem na chvíli zapomněla dýchat. James je tak blízko, vrah člověka, který pro mě byl vším a já mu to nestihla říct, vrah svého vlastního syna... zajímalo by mě, zdali má výčitky, zdali se budí každý večer ze spaní a nemůže pomalu ani jíst a pít. Nebo to je jen můj osud? Byla bych nejspíš stokrát radši, kdybych zemřela tenkrát v té nemocnici, v té kanceláři. Byli bychom teď s Alexandrem někde spolu, možná v nebi, možná v pekle... někde. A i kdyby to nebylo, měla bych konečně klid. Zatáčím za roh hlasité hospody... Ten pocit nemizí, ten pocit, že mě někdo sleduje. Polknu. Přeci mě hned nešel James hledat ven, musí si myslet, že jsem odjela na tu akci. Tichý klapot bot za mnou mi říká vše, co potřebuji, zahla jsem už po třetí někam jinam, abych se dozvěděla, zdali mu jde o mě. A nejspíš ano, protože se mě stále drží. Nevím, kdo to je, nemůžu se otočit. Kavárna. Hned na proti mě je kavárna plná lidí, tam mi nikdo ublížit nemůže...

Kapitola čtvrtá - Královská rodinka 1/3

18. června 2015 v 14:26 | Saanma |  Šílenství II

Nechci jim to kazit, ale nevidím jinou možnost, promluvit do duše jim taky úplně nejde. Angelika mě už nechala jít, s vrtulníkem odstartovala před patnácti minutami. Nechce nejspíš přijít pozdě. Prohrábla jsem si vlasy, dneska to bude černé mikádo, nemusela jsem se dívat do zrcadla, abych pocítila, že se vlasy změnily. Vracím se do domu pro potřebné materiály, všechno si přečtu a až potom můžu najít Jamese Beulerta. Až potom.

wattpad

17. června 2015 v 15:28 | Saanma |  Články z mé hlávky


Přidala jsem se jako autor i jako čtenář na wattpad, těší mě, že si to lidé přečtou, ale.. No, komentáře byly, taky, jenže já hlava šikovná ani zprvu nevěděla, jak na ně odpověď (technicky moc moc šikovný člověk). :D

Takže taktika lidi, taktika, stejně jako dříve na blogu, ne tady. Tento blog byl původně vytvořen jako blog skrytý, ale no, tak nějak se změnilo mé půvovní zamýšlení a BUM. Hm.. takže je nutné zvýšit mou aktivitu, nutné začít zase se do toho obout a být aktivní celkově, ne jen někdy. Pf.. a škola? Vtip na konec, prostě se to stíhat bude, jen je nutné plánovat a dávat si pozor, což momneátlně do života potřebuju jako sůl.

A začnu hned příštá týden, po všech konečních písemkách - 22.6.2015 :)

Zatím zdar.

Kapitola třetí - Zděšení 3/3

15. června 2015 v 22:45 | Saanma |  Šílenství II

A pak najednou, z čista jasna se nastěhovala, nikdo se nikoho neptal. Sice jsem byla ráda, že je Pekram šťastný, ale mě samotné to trhalo žíly. Začala jsem se schovávat před těma dvěma, vyhlížela jsem, kdy projdu bez povšimnutí. Už od prvního okamžiku sem jí ráda neměla a jakmile začala být všude, štvala mě ještě víc. Chtěla jsem se odstěhovat, jenže jsem v tom nemohla nechat Ellu a nějak jsem pořád doufala, že Pekram prostře oči. Neprotřel, zasnoubili se a tím se zpěčetilo moje osobní peklo. Všimla jsem si, že Ella dělá totéž, co já, schovává se, je prostě někde jinde... Zvlášť díky tomu, že si myslí, že je konečně volná. Má přátele, naštěstí dobré, je šťastná, ačkoliv jí moc času nezbývá na ostatní. Přijmula jsem to jako fakt, nemůžu si ji uzurpovat.

Ehm.. dobré ženy?

14. června 2015 v 14:34 | Saanma |  Články z mé hlávky
Jak to mám ve zvyku, čtu několik blogů se zprávami od jinud, z jiných zemí... A narazila jsem na článek ohledně ČR, samozřejmě jsem rozklikla a pěkně si četla.V samotném článku mě zarazila jedna věc, člověk, který chtěl zabránit tomu, aby se ekonomie a další souvisejí věci nezhroutili, který radil, že by se mělo začít něo dělat... řekl jednu až sprostou větu.
Na konci se ale snažil vše zachránit, bohužel, to mě jaksi nezasáhlo.

Komentáře pod článkem mě ale tak nějak nakously, sakra, ať jdou ženy tam, kam patří? Ženy? Milí přátelé, všichni jsme lidé (asi vám to nepřipadá zřejmé) a tudíž, každý si může být kde chce. Žena nemusí celý den stát u plotny, hlídat děti a všelicos jiného. Ne, to fakt nemusíme. Nejsem feministka, ale jestli se ještě jednou bude někdo navážet do toho, kam kdo má patřit, tak mu asi natrhnu pr*el.

Možná to, co chtěli říct, byl opak, aby ženy začaly bojovat a začaly si všímat, že můžou mít stejně tak jako muži uznání, stejné peníze apod. Ano, můžeme a když vá někdo řekne, že ne, tak dotyčná osoba má smůlu.

Jistě, každý potřebuje práci a tak si třeba klidně podřadnou práci dělat bude, klidně si vyslechne šéfa, jenž na něj bude kříčet, jenž mu bude nadávat, cokoli, jen aby se uživil. Asi nejsem jako vy, ale já si tohle líbit nenechám. Ne, nikdo, nikdo si nesmí něco takového dovolit, jistě, budou to zkoušet, ale je na vás zvednout šunky a zastat se sám sebe.



Dělat práci, která vás nebaví, pod člověkem, kterého nesnášíte... to je nejlepší cesta do pekla, do živoucího pekla pro vás.