Červenec 2015

Kamarádky

27. července 2015 v 12:38 | Saanma |  Deník


Nikdy jsem si nemyslela, že to bude takové, bože, jaké klišé to je z mé strany. Nikdy. To slovo používám příliš často, měla bych se mu vyvarovat. Chtěla jsem přijmout všechny takové, jací jsou a mít je ráda. Musí to být úžasné, když člověk něčeho takového dosáhne. Určitým způsobem přijímám to, jací druzí jsou. A jsem ráda, že takoví jsou. Přesto vidím věci, co mě nenechají chladnou.

Kapitola sedmá - Je zpátky 2/3

26. července 2015 v 12:24 | Saanma |  Šílenství II

Byla jsem přemluvena s tím, že nemusím vystoupit, jen se jet podívat. Má hlava to brala jako dobrý nápad, takže jsem v tom neviděla posléze žádný větší problém, stejně tam nejspíš bude Angelika skákat na všechny strany a já bych si měla zvyknout a akceptovat ji, konečně. Převlékla jsem se do tmavěmodrých šatů a rychle nastoupila do limuzíny, připravené před domem. Tady musely být přesuny vždy velmi rychlé, neboť lidé venku stály klidně i hodiny, aby zachytili jen jednu a ještě mázlou fotku. Nakonec mi jich je líto.

Kapitola sedmá - Je zpátky 1/3

23. července 2015 v 20:00 | Saanma |  Šílenství II

Něco hledají, ale co? Semnou se o tom ten stařík bavit nechtěl, mě se neptejte. Proč by něco hledali? Napadá mě zatím jen jeden jediný důvod a to, že se snaží zachránit Setha z jeho utrpení. Pokud vím, tak je ale míšení mezi druhy k ničemu, nemůže tomu dojít, buňky by se navzájem povraždily a nic, umřel by spíš dřív, než později. Možná to bude něco ohledně výzkumu, bohužel, ze všech nejméně vím, kdo ten muž byl a co dělal, přestože to potřebuji vědět nejvíce.

To mi nikdy nešlo

22. července 2015 v 10:11 | Saanma |  Téma týdne
"Jít s davem"

Jakmile mé oči spatřily zadání, chtělo se mi začít smát. Hodně moc se mi chtělo, ale zůstalo jen u pousmání se. Nepyšním se tím, ale když se dívám do minulosti, vidím, že to tak vždycky bylo a nejspíš je to tak dobře. Co myslím? Jsem prototyp člověka, co s davem jít nedokáže, ač by si to někdy přál. Kdo by nechtěl na chvíli vypnout a nechat se nést davem? Nikdy mi to ale nevyšlo.

Ve správný čas na správném místě

20. července 2015 v 8:29 | Saanma |  Minutky
Sedni si větře,
sedni si země,
postůj tu vodo,
zasměj se ohni,

konečně se dva plameny našly,
dva vodní víry,
dva listy ve vánku,
našly se našly v letním červánku.

Ve správný čas,
na správném místě,
vše podle nitek osudu,
pár se našel pospolu,

bylo dáno,
jak to bude,
držme se kolejí,
jasně vyrytých linií.

Seč jim síly stačí,
snaží se snaží,
ale ne všechny věci,
budoucnost mají,

a tak skončila ltení romance,
dva se rozešli na louce,
dvě zkřehlá srdce,
odešla od sebe.

Věci jsou dané,
pády a srdceboly,
ale i výhry a štěstí,
vše pro něco,

vše něco znamená,
tak se děti nebojte,
cesta vás čeká,
a vy ji vzládnete.

______________________________________

Slabší odvar, no. :D Ale tak co, je mi líto mazat to. :)

Kapitola šestá - Až mě mrazí v zádech 3/3

17. července 2015 v 16:11 | Saanma |  Šílenství II

Mozek mi začal pracovat na plné obrátky. Nemohl to být Alexander, nemohl, protože to vím. Vím, že zemřel. Sesunula jsem se do klubíčka ne zem. Jen mě straší vlastní hlava. Po tvářích se mi začaly kutálet slzy. Co si to tu nalhávám? Poznala bych ho jen podle stylu chůze, podle klapotu bot... Nechápu, co se stalo, že mě nechal si myslet, že je mrtvý. Proč mě nechal trpět? Nemá cenu si neustále dodávat důkazy, když vždycky nakonec může být všechno jinak. Viděla jsem, jak nedýchá, viděla jsem, jak jeho kůže mění barvu. Viděla jsem toho dost na to, abych si myslela, že je mrtvý, ale nikdy jsem mu nezkontrolovala pulz. Je to moje blbost. Prostě jsem si jen myslela, že když už někdo má takovou kaluž krve pod sebou, není šance, že by ještě dýchal. Nevím, jak ho James přivedl zpět, nevím, co mu udělal, ale vůbec se mi to nelíbí.

Záchvaty otcovství

14. července 2015 v 22:51 | Saanma |  Deník
facepalm animated GIF


Mého otce jednou za čas popadne taková zvláštní věc, říkám tomu záchvat otcovství. Najednou se načne moc snažit a zajímat se. Ale přemrštěně a jednou za uherský rok, no dobře, asi normálně dvakrát do roka. Stav netrvá déle než několik dní. Jinak je ve stavu spícím, tedy, nijak se nestará. Inorace.

Kapitola šestá - Až mě mrazí v zádech 2/3

13. července 2015 v 23:35 | Saanma |  Šílenství II

Když už konečně byly přípravy hotovy, uviděla jsem konečně Eriku a Jamese přicházet ze schodů. Šli pomalu a důstojně, moje duše chtěla zvracet. Není na nich vůbec nic důstojného. Tlumená světla mi nedovolovala podívat se, jak teď vypadají zblízka. Erika si sluneční brýle nesundala, James se za ní schovával. Berta mě postavila do rohu ke dveřím, abych je v případně nutnosti zavírala nebo otevírala. Dokonce přibrali i Tianu, ta se ale narozdíl ode mě při pohledu na Jamese roztřásla. Mě se pro změnu chtělo ještě víc zvracet. Tiana dostala za úkol roznášet jídlo, společně s Pierrem, Berta v kuchyni ohřívala a připaravovala pití a dezerty.

She has one ..

11. července 2015 v 19:03 | Saanma |  Deník


Jsou věci, které neovlivním, je to tragické, ale přirozené. Neudělám s tím nic, existují takové věci, je jich pomálu, ale stále si myslím, že kdybych se snažila dost, tak to změním. Myslím si to. A to, že to je moje mysl schopná akceptovat znamená, že to tak může být.

Kapitola šestá - Až mě mrazí v zádech 1/3

9. července 2015 v 22:00 | Saanma |  Šílenství II


Získat něčí důvěru je velmi složité, velmi. Edward, zahradník s kaštanovými vlasy a tmavýma očima byl naštěstí nejkamarádštější ze všeh lidí tady a tak jsme si dělali společnost. Do zadního domu mohla jen paní domu a služebně nejstarší služebná, Berta, ta která mě přijala. Nikdo jiný tam nemohl. Dveře byly zavřené a závěsy zatažené, takže nikdo nemohl postřehnout pohyb. "Tereso?" Probudila jsem se ze sna a pospíchala za Edwardem. "Omlouvám se," popadla jsem hrábě a šla na své stanoviště. Podzim. Je tu tak krásný podzim.