Srpen 2015

Jak draka pokořila

27. srpna 2015 v 17:40 | Saanma |  Deník

Ok, ok, ok. Dala jsem to. Dala a jsem nadšená a unavená, mozek zavařenej ale to nevadí. Propadla jsem z matematiky a dělala jsem reparát, vyšvihla jsem to na první dobrou a konečná zmánka na vysvědčení je tři. Jsem nadšená, ale tak unavená.

Kapitola desátá - Děj se co děj 2/3

27. srpna 2015 v 13:51 | Saanma |  Šílenství II

Čekala jsem, že se mi vrhne kolem krku, nepustí mě. Doufala jsem v něco víc, než jen ve vyhazov. Je mi jedno, co udělá. Nepřijela jsem, abych zjistila, co se to tu děje, došlo mi to hned. Všehno to kvůli Sethovi, myslím, že mu James namíchal špatnou dávku a místo podpory na uzdravení mu přivodil těžkou otravu. Pak se to snažil malými dávkami léků zlepšit, ale naštěstí uznal, že je neschopný. Sebrala jsem se ze země, pro jednou si udělala v hlavě zase jasno.

Zmrzačení reality

22. srpna 2015 v 17:16 | Saanma |  Deník

Musím dojít k názoru, že si za to mohu sama. Ale je to už jedno, 27. dám zkoušky a nastane doba míru. Doba míru - heh, mluvím jak prorok. Vlastně vůbec nevím, zdali jsem to už někde tady zmínila. Ale ano, musela jsem padnout a vzdát se - nikdy se nevzdávám bez boje, vždycky jste kopu, koušu z posledních sil. Proto jsou všechny mé pády bolestivé a velmi poučné.


Kapitola desátá - Děj se co děj 1/3

22. srpna 2015 v 1:03 | Saanma |  Šílenství II

"To ti vysvětlovat nebudu," vstal a chtějíc odejít už držel dveře. "Každopádně, udělám všechno pro to, abys co nejdříve zmizela..." Otočil se a naposledy se na mě podíval. "Člověk ti dá zlatou klec a ty si toho nevážíš," zavrtěl hlavou. "Mám si vážit toho, že mě chce opět někdo kontrolovat?" zasmála jsem se. "Dobře víš, že když je někdo někým uvězněn, jediné co doopravdy chce je být volný..." prošla jsem okolo něj. Půjdu se provětrat, jak se mi dneska nikam nechtělo, tak teď mám s tou chutí klidně běžet.

Kapitola devátá - Sama samotinká 3/3

20. srpna 2015 v 20:48 | Saanma |  Šílenství II

Dojeli jsme k jezeru a shazovali jednotlivé pytle, máme jen tři, zbytek si vzal Alexandr, který jel s paní Flowersovou. Když do vody šplouchla poslední mrtvola, přestala jsem fungovat. Stojíme jen tak na místě, já v županu a on ještě v oblečením, ve kterém přijel. "Zabiješ mě?" podívala jsem se na Edwarda. Nadzvedl obočí a začal se smát. "Myslíš, že bych to někdy udělal?" zvážněl. "Dávalo by to smysl." Vzal mě za ramena a podíval se mi do očí. "Tereso, prosímtě, tady nehledej žádný smysl ano?" pustil mě a nastoupil do auta. Vyběhla jsem dovnitř, zmzrlá jsem se zkoutila tak, abych se alespoň trochu zahřála. Pyžama nebyla vynalezena proto, aby se v nich chodilo venku, mám to teď potvrzené.

Kapitola devátá - Sama samotinká 2/3

17. srpna 2015 v 19:46 | Saanma |  Šílenství II

Všehno je jako ve zryhleném filmu. Ryhle se vrhám do budovi a jdu si pro složky, vím, že jsou uzamčené vedle kuchyně. Položila jsem boty v kuchyni a šla se podívat na ty dveře, je naivní doufat, že budou otevřené. Za kliku jsem přesto zabrala, bezvýsledně. Není všem dnům konec, naskytne se mi příležitost. Nebo to už nevydržím a vyžádám si to na příkaz, mohla bych, ale to až budu vědět, co James chce.

Strach

14. srpna 2015 v 10:21 | Saanma

Upřímně se nemohu děsit víc, než se děsím teď. Vím, kdo jsem, ale asi se s tím nikdy nedokážu plně sžít. Vy ani nevíte, o čem to tu melu... Ale to je jedno. Vysvětlím to. Jsem člověk, který má v sbě zakódované, že pomáhat je dobré. Ono to dobré je, dokud nepřekročíte určitou hranici, kdy z člověka soběstačného uděláte nesoběstačného. Nemůžete pro někoho být berličkou. Oslabí vás to, ani netušíte jak. Je to jako nemoc, furt se k tomu vracím, pokaždé mi to směšné životní cesty připomenou.

Kapitola devátá - Sama samotinká 1/3

14. srpna 2015 v 5:28 | Saanma |  Šílenství II

Na posteli mi leží jedny šaty, černé jako noc s průhlenými rukávy. Upustila jsem je ve vteřině, kdy mi došlo, že si Alex musí něco pamatovat. Když jsme se chtěli uklidnit předtím, než jsme šli do nemocnice, mluvili jsme o hodně věcech. Zeptal se mě, jaké bych chtěla svatební šaty. Tenkrát jsem se tomu zasmála. Že by to chtělo něco provokativního, co by úplně vybočilo z řady. Místo bílé černou, nejlépe z moderních látek. Ne, jen se mi to zdá. Prostě to bude jen jeho styl výběru, uklidnila jsem se. Začínám zase vidět věci, které jednoduše nejsou. Lepší bude držet se faktů a plánu.

Tiše zavřu dveře

13. srpna 2015 v 1:09 | Saanma |  Minutky

Jsem člověk citlivý,
není to zbraň,
nikdy jsem nevyužila náboj,
nikdy jsem nezanila,

ale tebe by nezabilo zbraň odložit,
střílíš na člověka beze zbraně,
nechci se prát,
nechci se rvát,

proto tu nejsem,
nic jsem ti nezpůsobila,
proč mě nemůžeš jen nechat jít dál,
proč mi musíš v cestě stát,

tunika se vzdouvá ve větru,
mám se vzdouvat i já,
mám se nakonec prát,
nebudu nakonec poražená?

Vzala jsem náboje,
zbraň nabitá jest,
tak říkám na potřetí,
zavři rozkřičenou pěst,

nebudu poslouchat,
jaká podle tebe jsem,
tiše zavřu dveře,
a ty zhyneš jako sen.
_______________________

Dej bůh, ať někdy přijde něco, co má smysl. :D

Kapitola osmá - Nejsem to já 3/3

10. srpna 2015 v 4:13 | Saanma |  Šílenství II

Chtěla jsem Pekrama popadnout, aby vypadal alespoň trochu šťastně, ale on jen tak seděl s otevřenou pusou. Publikum v přenosové síni začalo tleskat. "Brzy uvidíte naše vyvolené na jejich místech," mrkla a pořad skončil. Nikdo z nás nevykřikl, nikdo to neopěvoval, jen jsme spolu drželi basu a dělali přeně to samé, co Pekram. Po pár minutách tichého zírání jsem se probudila. "Sakra lidi, my to dali," šeptla jsem. Nikdo nemukl, lidé z televize odešli a my teprve poctítili menší klid. Dali jsme to a jak to vypadá, nikdo to doopravdy nečekal. "Myslíte, že mě nechají pracovat u policie?" hupsla jsem do křesla. "Nenechají," uvědomila si Angelika. "Nebudou chtít, abychom byli v sebemenším nebezpečí...ani ti nedovolí jít zpátky do utajení." Hrklo ve mě. "Musím utéct hned," došlo mi. "Později by bylo už vážně pozdě..." pípla Ella. Sebrala jsem tašky, sešla po shodech. "Dám vám vědět, až to bude, ano?" objala jsem je narychlo. Nechali mě odejít, cestou jsem si zahalila vlasy, předělala na blonďaté a šátek asi po třech ulicích uklidila do kabelky.