Listopad 2015

Vážně blbá

26. listopadu 2015 v 12:06 | Saanma |  Deník
Vážně si přidám tak blbá. Na veřejnosti bych to v životě nepřijala a neakceptovala, ale když jsem si za těch pár dní probrala můj život, nemůžu si myslet jinak. Vždycky se nechám zradit. Slepě těm lidem věnuji důvěru, pomáhám jim a jediné, co z toho mám je to, že se na mě vykašlou.

A ještě si myslí kraviny. So much to that bullshit.

Zbloudilá

26. listopadu 2015 v 3:19 | Saanma |  Deník

Asi mám talent na to být rozahádaná, nejspíš to prostě tak je a nemůžu vydržet bez toho, abych byla v neklidu. Cože je pěkně patové, ale to mě nejspíš nikdy nezastavilo. Proboha. Nebudu se furt obviňovat. Stejně zastávám názoru, že když se dva hádají, tak je to chyba obou, ne jen jednoho.

Modravá

23. listopadu 2015 v 2:41 | Saanma |  Minutky
Šeravo v díli modravé,
jemný prach se nese,
bílá pěnkava hlavou třese.

Dnes jako nikdy,
vzala se podstata,
toho co má býti...

Matky střeste se osudu,
kdy pomíjivost je pouhá,
odejděte od skutku, jenž černý tak musí býti.

Jakého zla napáchat se lze,
to nebádejte dále,
střezte své děti a milence.

Náruče teplé,
milovaná srdce,
zachrantě se přece.

Přijde zima mráz i sníh,
ve vaších očích zmrznou celé krajiny,
nedejte si namlouvat,
vaše teplo vás jistí.

Nebohé skřeky,
domnělá pouta,
kdy konečně najde se konec?

Kdy lidé otevřou srdce, oči i mysl?

Kdy dopřejí si klidu?

Jen plané výkřiky,
to jsou má slova,
lidstvo nenaslouchá.



Sestřelena

23. listopadu 2015 v 2:37 | Saanma |  Minutky
Vzlétla k nebesům,
pozemským radovánkám vzdálena,
hněv lesů,
byla potřísněna její halena.

Temnohvoz v dáli,
třpytí se a šálí,
lidské zraky nejen,
zemřel by pro něj jeden?

Letí si holubička,
bílá jak sněžná sovička,
střelili ji do peří,
křeč projela páteří...

Na zem dopadla jen mrtvola,
studené tělo holubičky,
zbavilo se života,
tiká srkze nitky...

Je to spíš jen hvízd v dáli,
ta tajuplná smrt,
to nečekané zrození..

Nemá to smysl, ba snad ani cenu, ale vyjádřilo to mé pocity, jako nic před tím. :)



Víly, aneb příběh jedné z nich 2/2

16. listopadu 2015 v 22:15 | Saanma |  Články z mé hlávky
Vracím se zpět k tématu, od posledně mi i moje kamarádka potvrdila, že to, co jsem našla je pěkně na prd. A že fakt je, to snad dojde každému, kdo jen trochu ví nebo tuší. Chci to jen uvést na pravou míru, toť vše. :)

Nejsem si vůbec jistá, kolik lidí tomu věří nebo ne a je mi to jedno, protože každý má svou víru. Tak nač ničit něcí předtsavu a byla bych ráda, kdybyste to tak braly také. :) Nenásilně.










Víly, aneb příběh jedné z nich 1/2

14. listopadu 2015 v 14:34 | Saanma |  Články z mé hlávky

Včera mi bylo osmnáct a beru to tak nějak s nadhledmem, protože se konečně můžu otevřít a lidé teprve uvidí. Jsem nadšená jako málé dítě, což si tedy odporuje, ale koho to bere, třeba mám rozdvojenou osobnost a ony se nějak samy přepínají, takže dokážu v jednu chvíli říkat to a ve druhé ono. Nic zvláštního.

Rozhodla jsem se otevřít, kašlat na to, jak to všem připadá bláznivé a nesmyslné. Je mi to fuk. Dneska už je mi to tak jedno. Dostala jsem se tam, kde jsem měla být. O to tu vždycky šlo především. Chtěla jsem to. Chtěla jsem se cítit takhle a dostat se sem. Ale co už, jsem si jistá, že to moc nepobíráte.

Víla.

V létě jsem byla u paní, která náhlíží skrze lidi, léčí je a mě se tenhle typ lidí tak líbí, jsou mi velmi blízcí, jsou to lidé, co něco doopravdy dělají a někým jsou. Je to úžasné. Vím o sobě pár věcí, vím, co mohla vidět a jsem moc ráda, že místo temnoty v mých životech vytáhla naopak to dobré. Řekal mi, že jsem kdysi dávno bývala víla a je to ve mě pořád zapsané. Ono ostatně, pokud se někdy narodíte jako elementál, vesmírná bytost nebo jakákoliv jiná bytost než člověk, budete to mít v sobě. Bude to vaše hřejivá vzpomínka, i když si na ni nebudete moc vzpomenout.

Chtěla jsem říct, že český internet je žalostný ve vyhledávání informací, ale čistě ze srandy jsem to zkusila. Abych si sama rozvzpomněla, jaké to tam bylo, hledala jsem a našla jeden velmi vtipný přízpěvek. :)