14.kapitola - Vánoční prázdniny (AT)

12. září 2016 v 23:55 | Saanma |  After them
Heda našla přesný recept, došly jsme poctivě za lékouzelnicí a začaly s přípravami. Půjde to docela lehce, když teď na prázdniny zmizí většina dětí domů. Adéla zamnou byla, omlouvala se, že nepřišla hned. Měla toho ve škole hodně. Chápu to. Radši jsem se držela zpátky a kdyby mě hned litovala, bylo by mi ještě hůř.


Sestra jede na prázdniny domů, já tu zůstávám, abych pomohla dětem, které domů nemohou. Cítím se být s tím příliš spjata na to, abych odjela. A Heda by domů nejela ani za zlaté prasátko, ne teď.

Nechat tu děvčata hnít, to nejde.

Rozloučila jsem se s posledními prváky, kterým jsem pomáhala s kufry.

"Už tu bude klid," usmála jsem se na Hedu ve dveřích.

"Hádej kdo tu zůstal," začala se smát.

"Snad ne Harry," padla mi hlava do dlaní.

Samozřejmě, Harry si to vzal osobně, že tam pro Dáju nebyl. I když se znají jen den, což je zvláštní, jelikož Daniela delší dobu spí v tom nechutném stavu, než ho zná. A on se rozhodl sabotovat rodinné svátky.

Je to milý kluk, ale upovídaný jako holka v pubertě a lže jak když tiskne. Protože když mu dojdou témata, tak si je vymyslí. Nikdo mu to už nedává za zlé, on prostě takový je, ale mě tím nadmíru deprimuje.

Deprimuje mě dokonce víc než profesor Snape nebo Potter s Weasleym. A to je co říct, protože tihle se chovají divněji a divněji.

Doufám, že si nemyslí, že Heda nebo já jsme ten dědic, protože jsem si skoro jistá, že ani jedná z nás to není. Na to máme totiž moc dobrácké povahy a nosy, to se prostě úplně vylučuje. Vidíte to určitě sami, stejně jako já.
A když ne, tak změňte úhel pohledu.

Sebrala jsem z jídelního stolu cukroví a sedla si s Heduš dál než jsme byly zvyklé. Bradavice jsou u Vánocích kouzelné. Napsala jsem rodičům dopis a vše vysvětlila, mírně jsem zabrousila hrany příběhu a poslala jim vyčarované předměty.
Konečně jsem totiž dokázala vytvořit zlaté hodinky s vodotryskem.

Heda psala domů také, ale nevypadala u toho nadšeně.

Jeden malý profesor vznesl do výšky několik svící a ozdobil jimi stromeček, který se sápe až ke stropu. Je tu cítit smůla a kůra stromu. Nemůžu se toho nabažit. Doma máme jeden umělý stromek a cítit z něj jde snad jen izolepa.
I když na každé Vánoce bych asi stromek opravdu vraždit nechtěla.

To už radši vůni lepenky.

"Nikča bude vystresovaná až zjistí, že jsme tak napřed," ukousla jsem si perníčku.

"Spíš my se budeme nudit," opáčila Heda a vzala si vosí hnízdo.

"Děvčata," přispěchala lékouzelnice za námi.

"Copak se děje?"

Chybí nám přísada. Nějaká bylina jejíž jméno nedokážu vyslovit a tak jsem raději poprosila, aby mi ji lékouzelnice napsala na papír. Nezbývá než zajít za Snapem, což bych si raději odpustila. Podívala jsem se na Hedu a usmála se.

"Nechtěla bys zajít za tvým oblíbeným učitelem?" podala jsem jí papírek.

"Myslíš že bych mohla?" náhle nějak ožila.

Doprovodila jsem jí na konec chodby a nasměrovala. Schovala jsem se za roh a čekala. Heda po krátké chvíli zaklepala a dveře se opět rázně otevřely.

"Co potřebujete?" nezněl jako vždy moc vlídně.

"Chybí nám přísada pro marody," úplně jsem viděla jak mu vykuleně podává lísteček.

Další chvíle ticha.

"Přijďte si pro to zítra," zavřel dveře.

"Nashledanou a dobrý den," vyplivla Heda a pádila pryč.

Dusila jsem v sobě smích. On prostě není milý na nikoho, to prostě nejde. Heda mě jen přešla ani nepípla. No, já to ale myslela dobře, že jí to udělá radost a ono zase nic. Snape mě zklamal, čekala jsem vřelé přijetí a talíř plný sušenek.

"Jsi prosím tě v pohodě?" zastavila jsem jí až na schodech.

"Ale jistě," usmála se," ale potřebuji nutně ven. Neví, kam bychom mohly zajít?"

"Za Hagridem jsme se ještě nestavily," usmála jsem se.

"Tak tedy za obrem," vyběhla schody jako laňka.

Oblékly jsme si teplé oblečení a vzaly teplé boty, tady je to vážně potřeba. Když jsme vyšly z pokoje vypadaly jsme jako pár sněhuláků, ale prvotní věc byla zajištěna. Teplo nám bude a to je hlavní. Hagrid ihned postavil na čaj a připravil sušenky.

"To jsi nemusel," řekla jsem hledíc na sušenky.

Voní naprosto báječně.

"Jen jezte," usmál se na nás bezstarostně," budete mít moc práce."

"My se na to ale těšíme," ulomila jsem si kus sušenky.

Heda zdecimovala už dvě, je z Hagrida stále lehce napjatá. No, já jsem si dřív připadala trapně, protože jsem přemýšlela nad tím, že bych Hagrida vzala tou židlí, ale taky jsem se přes to přenesla. Trapasy a nehody se stávají furt, to člověk musí umět přežít.

A nějak elegantně to obejít.

"Jsou moc dobré," doslova se rozplývaly na jazyku.

"Rodinný recept," pohladil malého dráčka, který vylezl před chvílí z košíku.

"Vy máte draka?" vykulila Heda oči jako vyvalený ježek.

"Jen na chvíli, je tu na mezi-zastávce," bylo vidět, že mu to dělá radost.

"Skoro nic nezapálil," jen to dořekl dráček si krknul a Hagridovy zadoutnaly fousy.

"To je v pořádku," ujistil nás a draka dal zase do proutěného košíku.

Povídali jsme si o škole, o tom hrozném útoku, nějak se mi to slilo všechno dohromady. Mám v tom zmatek, ale to nevadí, až se holky uzdraví, budeme zase všichni při smyslech. Hagrid nám povídal, že pojede za bratrem - obrem za jeho rodinou na svátky, že je rád, že si bratr někoho našel. Má totiž problém s tím, že na obra je malý, ale jeho ženě to nevadí.

Celou dobu jsem se jen usmívala, protože Hagridův domov je tak malý, útulný. Tedy malý, žije v něm napůl obr, nemůže být doslova malý, ale rozhodně to není veliký dům.

Voní to tu po sušenkách a drakovi.

"Dokonce semnou pojede i můj syn," nadšeně nám podával fotku, kterou měl složenou v košili.

Klučina byl ještě větší než Hagrid, ale obličejem hezký. Mohl by hrát basket. Heda si prohlédla fotku a vrátila ji.

"To je dobře, že se rodina sejde," byla jsem za něj ráda.

Nejhorší je pocit osamění. Píchlo mě u srdce. Snad zítra bude mít Snape tu bylinku a my začneme s ozdravným procesem. Vždycky to na mě vybaflo, ať jsem myslela na cokoliv, zad v hlavě mi pořád svítí, že to musím udělat co nejdřív.

"Už byste měly jít, budete mít večeři," podíval se z okna.

"Děkujeme za čaj, sušenky a čas," objala jsem ho jen z poloviny těla.

"Rád jsem si popovídal," vyprovodil nás.

Vrátily jsme se na večeři, abychom potkaly Harryho. Doufala jsem, že když budu hrát mrtvou, nevšimne si mě. Jak já se mýlila.

"Ahoj holky," přisedl si.

"Nazdar Harry," pozdravila jsem ho, i když se mi nechtělo.

"Budu vám na ošetřovně pomáhat," řekl zčista jasna," ptal jsem se a prý je o dobrovolníky nouze."

Vypadal tak nadšeně, že bych mu nejradši věnovala šťouchanec loktem do žeber. Raději jsem ho přestala vnímat a začala jsem se soustředit na řízek s bramborovým salátem.

"To jsme moc rády," pohotově zasáhla Heduš.

"Jo, moc rády," přitakala jsem.

"Takže se uvidíme v sedm před ošetřovnou?" zvedl se nakonec od stolu.

"Jasně!" zamávala mu Heda.
***
"Je to milý kluk," vypráví mi Heda cestou na ošetřovnu.

"Já vím," nechce se mi to poslouchat už po sté.

"Měla by ses chovat mile," zazubila se, když jí došlo, že je na tenkém ledu.

"Já jsem milá," opřela jsem se o zeď vedle vchodu do ošetřovny.

Heda si jen odfrkla.

Harry přišel asi pět minut na to v bílém triku a džínech. Naštěstí po svátky můžeme nosit co chceme. Konečně jsem mohla vzít na sebe něco, co mě charakterizuje. Stejně jako když si Heda vzala červenou halenku s průstřihy - nevymlouvala jsem jí to.

Takže prostě jsem milá.

"Pojďte drtit," usmála se lékouzelnice a její vrásky se ještě prohloubily.

"Pan profesor Snape přinesl bylinu nebo si pro ni musíme dojít?" vešla jsem dovnitř rychle a vytáhla si rukávy černého svetru.

"Pan profesor bylinu donesl," ozval se Snape z křesla a vzhlédl od knihy.

"Dobrý den," pozdravili jsme Harry, Hedvika a já.

Snape nám bude dýchat celou dobu na záda. Rozhodla jsem se ho ignorovat a postupovala jsem podle receptu, zjednodušeného lékouzelnicí, což mi dost pomoct. Dvě rudá semínka, tři bílé květy z nějakého stromu (všechno to má tak těžké názvy). Všechno jsem to dala dohromady a začala svou várku vařit, Harry se teprve začal zorientovávat a Heda hledala semínka. Přistrčila jsem jí je.

Snape mohl klidně svůj volný čas prožít lépe, Heda je z něho roztěkaná.
Míchám konečně skoro připravenou verzi a čichám si k ní, no, měla by tak vonět i vypadat. Znovu jsem si přečetla návod - jo mělo.

Odendala jsem kotlík z ohně a nechala várku vychladnout.

"Možná jste to ani nepokazila," vstal líně Snape a začal zkoumat můj výtvor.

"Když se to nepovede, můžeme zkoušet, dokud se to povede," spražila jsem ho pohledem.

Ještě to tak, co já vím, jak se to dělá? Nevím. Ale snažím se pane a to se počítá, snaha hory přenáší a kříší mrtvé. Doufejme tedy že i to druhé.

Přičichl si ke kotlíku a naběračkou zkoumal obsah. Trvalo to příliš dlouho na to, aby jen zběžně poznal, jestli je to dobrý materiál nebo ne, alespoň mě se to zdálo příliš dlouho. Jako by to zkoumal mikroskopem.

"První dávka je v pořádku," odložil naběračku.

Možná nepropálím první kotlík.

Počkali jsme, až se nedovařili další verze, z nichž jedna se musela doladit, protože Harry zase nejspíš přemýšlel kopytem. No, nebýt zlá. Dobře. Přemýšlel málo nad složením. Lékouzelnice slíbila, že nám dá vědět jakmile se něco změní, ale řekla, že to bude do hodin, takže si nemáme dělat hned starosti.

Odešly jsme tedy a nechaly naše kotlíky tam.

"Odvedli jsme pěkný kus práce," usmál se celý zpocený Harry.

On tam totiž celou dobu pobíhal sem a tam od jedné přísadě k druhé, skoro jsem si nemohla ani všimnout co bere a v jakém pořadí. Je to trochu chaotik, trochu víc chaotik. My s Hedou jsme to zvládly celkem v klidu.

"To teda, že odvedli," zasmál se Heda od srdce.

"Musíme se ihned vysprchovat, voníme jako nemocné nohy," čichla jsem k vlastnímu svetru.

"Zatím," zamával nám.

No to teda zatím Harry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama