16.kapitola - Vlkodlak (AT)

28. září 2016 v 21:57 | Saanma |  After them
Celou dobu na ošetřovně tikám jen od Hedina lůžka ke dveřím. Jednoduše bych nejraději vypadla, ale stejně přemýšlím, jak jí říct, že jí přibyla další potíž do života, i když její vlastní chybou.


Boha jeho a kdo to zavolá Erikovi?

Spíš kdo má číslo na Erika?

Kdyby jí ten hňup řekl, že odjíždí, tak by se nic nestalo. Potenciálně ho vyfackuji. Verča přeběhla pokoj už po sté, ale za plátěný závěs se raději nepodívala. Kousnutí od vlkodlaka je hodně ošklivé. Viděla jsem ilustrace v knihách a to mi pro reálný obrázek stačilo.

Lékouzelnice musí vyčistit ránu, zašít ji a pak obměňovat obvazy. Já přišla už když se šilo a to se naštěstí dělá pod tlumícími prostředky, Hedin křik bych asi zdravotně nesnesla.

Zvlášť výkřiiky bolesti.

"Kdo má číslo na Erika?"

Všechny se na mě podívaly tázavým pohledem. Erik nejspíš nemá mobil, co? Plácla jsem se do čela a vyrazila do sovince. Když už tedy, tak radši něco dělám. Nepotřebuji vědět, jak dlouho trvalo dát Hedu do pořádku.
Vyběhla jsem kopeček v naprostém zápasu sama se sebou, protože sice je jaro, ale já mrznu, v půli cesty už ale nemělo smysl se vracet. Konečně jsem se dostala nahoru a přivolala Sněhulku, holka jedna rozverná vyrostla. Rychle jsem naškrábala informace pro Erika a vynadala mu, že měl Hedu informovat. Zároveň jsem ho uklidnila, že je v pořádku.

Lhala jsem.

Přeci mu nemůžu napsat něco ve stylu :
Jsi neuvěřitelnej trouba, Heda díky tobě leží na ošetřovně a její krk je rozervaný vejpůl.. jsi trouba a ona ještě větší. Jo, posílá pozdravy, brzy tě kousne, abys i ty měl život těžší.
S přáním lásky Šárka.
Ps.: Příště se jdi bodnout.


Napsala jsem radši, že je v pořádku, víceméně, protože ona bude v pořádku. Dostane se přes to. Možná byla hloupost sem jezdit. Poprosila jsem ho, aby jí co nejdříve napsal. Alespoň to jsem mohla udělat.

Sněhulka dopis přijala a odletěla.

Nezbývalo než se vrátit.

"Accio koště," zařvala jsem jako smyslů zbavená.

Dostala jsem ze sebe vztek cestou nahoru, nemusím se zničit cestou dolů. Týden po uzdravení holek jsme dostaly lekce lítaní na koštěti. Verča se třeba koštěte nemusela ani dotknout a stejně se na něj udržela, dělá ve vzduchu nemožné věci. Přesto odmítla hrát famfrpál, raději chce lítat sama za sebe. Koště s sebou nosit nemusí, ale kdykoliv může, tak si na něm zasviští.

Dája a Heda do týmu šly, pozice chytač a brankář.

Zima se mi vryla za nehty a vplula pod kůži, vážně bych se měla líp oblékat a nebo nejprve myslet a potom jednat.
Dorazila jsem znovu na ošetřovnu.

"Poslala jsem Erikovi dopis, ozve se jí," oklepala jsem se v teplé místnosti.

"A rodičům?" zeptala se lékouzelnice.

"Kdyby to věděli, tak už nesmí domů ani páchnout," sundala jsem si rukavice určené pro let na koštěti.

Nikča usnula. Veronika se schovala do rohu a ani nepromluvila, i když nespí. Dája šla za plachetku a drží Hedu za ruku. Konečně vidím to ošklivé zranění. Po celé šíji je znatelný otisk, vypadá to spíš jako by jí ten vlkodlak chtěl sníst než že by jí chtěl přeměnit.

Kdo by čekal, že se tady zase objeví taková potvora?

Heda je pod prášky. Jen tišše oddychuje a spí. Já nevím jak to vezme, nikdo to neví a ani se mi to nechce zjišťovat, ale co s tím naděláme, stejně se jednou probudí. Je to silná osoba, je, jen to občas nechce vidět, teď bude potřeba, aby se vážně probudila celkově.

Její mentální spánek jí bude k ničemu, bude se muset podívat pravdě do očí.
A možná bude vystrašená.

Budeme muset domluvit, co se bude dít, až přijde úplněk, chybí jen jeden do Hedina prvního úplňku. Mohli by jí nechat pod prášky, ale to by bylo stejně k ničemu, ten stav nelze udržovat věčně.
Prohrábla jsem si vlasy a usedla na volnou postel.
***
Nedokázala jsem tam usnout. Musela jsem na vzduch. Bože tohle tak pokažené, proč se nás drží taková smůla? Vyšla jsem rychle a do někoho nabourala.

"Promiň," odstoupila jsem a zjistila, že se Harry zase cpe za Dájou.

"Jsme zase na ošetřovně," poznamenala jsem.

Harry se pousmál.

"Hned tam jdu," obešel mě.

Nejprve má Verča nehodu, pak se Smrtijedi rozhodnou prohledat studenty a teď tohle. Zdá se mi toho moc na to, že teprve začínáme. Škola je v noci tichá až na obrazy, ty si šeleví a povídají. Myslela jsem si, že to bude nepříjemné je poslouchat, ale je to naopak, docela mě to uklidňuje.

Neříkají nesnášenlivá slova, ne, jen si povídají o tom, co se děje a mnohdy se člověk dozví věci, které potřebuje. Kdybych plánek Pobertů měla dříve, mohla jsem Hedu zachránit. Měla bych jednat rychleji, možná to někdy zachrání hodně situací.

Otevřela jsem dveře na dívčí záchody a opláchla si obličej.

Dám holkám kouzla, co jsme sepsaly s Hedou a donutím je chodit po dvou. Bude to těžké, sama vím, že ráda chodím sama. No, tak je donutím aby pokaždé s někým byly.

To už tak těžké nebude.

Kája stejně věčně chodí s Verčou a Nikčou, Dája bývá s Hedou. A když není Dája s Hedou, tak je s Harrym, hold bude muset dělat Heda křena nebo bude muset být semnou.

"Já viděl toho kdo jí pokousal," objevil se Fred.

"A kde ten člověk je?"

"Ještě pořád v lese," schoval se.

Až teď jsem si všimla, že Dája stojí ve dveřích a má odhodlaný výraz. Vidím jí to na očích, ale nelíbí se mi to. Hlavně, ať to neříká nahlas.Otočila jsem se k ní čelem.

"Jdeme toho hajzla zabít," usmála se.

"Je to vlkodlak a my jsme teprve začaly studium," šla jsem za ní jakmile vystřelila.

"To je mi jedno," naštvaně strhla kabát z věšáku.

"Jdeš se nechat zabít?" vzala jsem si svoji bundu.

"Já neumřu."

Vyšla agresivně ven, chodíc jak slon a vzala to přímo do lesa. Šla jsem za ní, abych jí když tak pomohla, rozhodně nestojím o to, abychom se praly s vlkodlakem a je jedno, že je v lidské podobě. Napochodovaly jsme k lesu, naštěstí nás zahlédl Hagrid.

"Děvčata tam nesmíte," vyšel rychle ze svého brlochu.

"To mě nezajímá," přidala Daniela do kroku.

Chytila jsem jí za rameno.

"Já chápu, že jsi naštvaná, ale takhle to nevyřešíme, je silný. Informujeme učitele a zjistíme proč tu ten člověk je, ano?"
A na chvíli jsem si myslela, že to chápe.

Zablýskly se jí oči a já si myslela, že jí to došlo, že by šla do prohrané bitvy. Kdo ví, jak na tom ten člověk je? Co když pokouše i jí? Nebo ještě hůř, sní ji? Co když se zase něco stane a nezničí se jeden život ale hned dva?
Doufala jsem, že jí to došlo.

Ale ona na mě jen mrkla a rozeběhla se.

Doprdele Drbalová, já tě zabiju. Běžím za ní a skoro jí ztrácím z dohledu. Hagrid zamířil do školy, protože on s kouzly taky moc nevychází. Drbalová, já tě určitě zabiju. Vidím, jak se zastavuje a její oči planou hněvem.

Sakra.

Jak ho mohla najít?

"Clipeus," vykřikla jsem a Dáju brání štítové kouzlo.

Jen se na mě nazlobeně podívala. Vždyť já vím, že by si sama poradila, ale já jsem tady, abych tě doručila nazpátek živou. Sklouzla jsem se po sněhu a byla u ní. Člověk bez vlkodlačí podoby leží u říčky, je poraněný.

Je to muž.

Dýchá.

Jsme od něho na nejvíc pět metrů, ale je vidět, že dýchá a žije. Zatím. Heda se přeci jen bránila. Ulevilo se mi, protože kdybychom se neučily žádná zaklínadla, mohla být Heda už pochoutkou pro vlkodlaka.

"Možná když pomalu odejdeme," zkusila jsem se posunout dozadu, ale ten člověk zavrčel.

V Bradavicích se nedá přemisťovat.

A v tuhle chvíli by nám pomohlo, kdyby to šlo.

"Drbalová, já tě zabiju, jestli to přežijeme."

"Ale přežijeme," vytáhla Dája hůlku.

"Crucio," pronesla nepromíjitelnou kletbu na muže.

Zelený paprsek jí vyšvihl z hůlky takovou rychlostí, jako by sám letěl skrze pavučinu. bylo v tom hodně zlosti. A já to chápu, je naštvaná, ale nemůže dělat tohle. Štít to naštěstí absorboval a rozpadl se.

Sebrala jsem jí hůlku.

"Za tohle by tě dali do Azkabanu," vyhubovala jsem jí.

Muž přestal oddychovat. Řečiště krve vytvořilo malý potůček kolem jeho těla. Má staré oblečení, potrhané. Vypadá jako by byl dlouho někde zavřený, ale nemá oblečení utečence z věznice. Jeho šat je prostý.
"Stejně chcípl," řekla naprosto ledově.

"Mohly jsme mu pomoct, kdybys ho nechtěla zabít," švihla jsem po ní její hůlkou.

Rychle jsem zkontrolovala muži tep. Ještě žije. Sice dýchá mělce a ztratil hodně krve, ale dá se to zachránit.

"Radši bych ho zabila, než zachránila."

"Sanare," vyléčila jsem povrchová zranění.

Vykouzlila jsem obvazy a nechala je nasáknout krví, potřebujeme zastavit krvácení. Ten člověk vypadá tak zuboženě, určitě neútočil jen proto, že by byl zlý.

Zanedlouho přiběhl Hagrid s McGonagallovou, která muže zafáčovala kouzlem, vlastně se jednalo o to, aby se s ním moc nehýbalo, protože jsme pořádně nevěděli co mu Heda způsobila. Přenesli jsme ho na ošetřovnu, ale do jiného křídla než kde se zotavuje naše pokousaná kamarádka.

Sestřičky se bály, ale nakonec pomohly muži v bezvědomí.

Když je v bezvědomí, nemůže nám nic udělat.

"A vy dvě jdete semnou," vyhnala nás Gonagallová z ošetřovny.

Tu cestu jsem poznávala. Zase jdeme k řediteli. Tak a teď, jak řeknu, že mi to řekl duch Freda, když Fred nechce aby se o něm vědělo? Jak to jinak vysvětlím? Vždyť si můžou zavolat jakéhokoli ducha a já nechci Freda zradit. A když budu lhát o tom, že mi to řekl někdo jiný, zjistí to.

A co řekneme na to, že v lese jsou zbytky z kouzla Cruciatus?

Polkla jsem na sucho.

No, tak jsme v kaši.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama