10. kapitola - Sami (DA)

2. prosince 2016 v 23:54 | Saanma |  Dark Ages
Bradavice jsou zahaleny mlhou a těžkým smutkem. V temnotě se ztrácí hrad, je tak vzdálený. Nálada v něm pohasla. Nikola upadla do spánku a je na oddělení s dvěma dětmi, které tam leží ještě déle. Všechno je zahaleno mlhou. I srdce některých.


V jednom malém pokoji na nebelvírské koleji.

Je tam slečna s tmavými dlouhými vlasy.

A je sama.

Brečí, jak v životě nebrečela.

Křičí do prázdných zdí a rozbíjí věci.

Mnoho střepů, mnoho střepů na jednoho člověka.

Potřebovala by obejmout.

Třese se neštěstím a nevědomostí.

Před pěti hodinami se probudila a zjistila, že její kamarádka už nedýchá. Její kůže nabrala odstínu šedi, je studená. V té chvíli v sobě vztek a smutek potlačila, zavolala pomoc a byla u toho, když jí převáželi dolů.

Nemohla tam ale být dlouho, protože viděla dvě děti s tím samým odstínem. Vypadaly jako mrtvé sochy, jako by byly z popela a sazí, omyté vodou. Nedokázala se na to dívat. Odešla do pokoje, že půjde spát a třeba, třeba se probudí a zjistí, že tohle byl jen sen, velmi špatný sen.

Nebyl.

Probudila se a zjistila, že všechno tohle je pravda.

Přiběhl Erik, udýchaný z cesty a spatřil ji v tom běsnění.

Zastavilo se mu srdce.

Veronice se zaplnily oči slzami a sama se vyděsila toho, jak reaguje. Třesoucí se si sedla na podlahu mezi střepy a rozmlácené kusy všehomožného. Sesunula se a doufala, že když ucítí svou krev téct, tak jí možná dojde, že ona žije.

"To bude v pořádku," objal ji Erik a celou ji schoval do náruče.

"Nic v pořádku nebude," šeptala zlomeně," všechno je pryč."

A on to chápal.

Protože ona právě pocítila naprosté osamocení.

Zůstala sama a zlomená.

"Přestane to někdy bolet?" šeptla s nadějí v hlase.

"Nikdy," nemohl jí lhát.

***

Tom začal zařizovat. Uvědomil své zvědy a začal pátrat. Daniela leží na posteli a ztěžka oddychuje, zjistila, že se Harry obětovat. A najednou nevěděla, jak to všechno brát. Harry se jí nikdy nevyznal, ona si myslela, že jsou jen přátelé. Teď se příšerně styděla, že jakmile se zamilovala plně do Toma, nenechala žádný prostor Harrymu.

Harry se musel cítit sám a odstrčený.

Začala brečet.

Nikdy mu to nebude moct vrátit, nikdy mu nebude moct poděkovat.

Do rohu místnosti se nemohla ani podívat. Leží tam jeho tuhé tělo, než jí Tom řekl, co Harry udělal, chtěla ho vzbudit a dotkla se ho. Byl studený. Mrazivě studený. Nezbyl v něm naprosto žádný život. A zemřel pro ni. To jí bude pronásledovat celý život. Nechtěla, aby za ní dal život.

Měla zemřít?

Jestli to bylo jejím osudem.

Co by se stalo, kdyby dala Harrymu šanci?

Poslední myšlenka jí děsila nejvíc.

"Musím jít," oblékal se rychle.

"Co se stalo?" byla mimo.

"Volal mi Tristan, Heda se má dneska přeměnit," podíval se na hodinky," máme ještě čas stavit se v Bradavicích a dát ji do Vrby mlátičky. Ta místnost tam je ověřená, nic se jí tam nestane a nikomu neublíží, ale musím jít."

"Dobře," objala ho roztřeseně," počkám tady."

Jen kývl a přenesl se.

"Tak pojď," natáhl se pro Hedu.

Ona neměla šanci protestovat, dneska musí být tam. Neohrabaně jsem vzala za ruku a už byli docela jinde. Rychle ji vedl ke stromu, aby se na ně nikdo nestihl podívat. Strom uposlechl a přestal se třást. Připoutal ji řetězy a zůstal na chvíli stát.

Jak jí to nabídnout? Podrbal se na zátylku a vydechl.

"Chceš, abych tu s tebou zůstal?"

Heda vykulila oči. Nečekala, že by s ní ztrácet čas. Vážně se jí zeptal, zdali by nechtěla jeho společnost? Odfoukla si z čela vlasy a usmála se. Ono je přeci jen všechno jinak. Ne, nechce, aby tu byl on, chce tu někoho docela jiného.

"Mohl bys poslat mým přátelům tady zprávu, že jsem tu?" poprosila ho.

"Jako by se stalo," vycouval ze skrýše a zase nechal vrbu se pohybovat.

***

Veronika se nadechla, pořádně a přestala plakat. Nebylo moudré plakat. Erik mávl hůlkou a uklidil místnost, jak nejlépe to šlo. Veronika se převlékla a obvázala si rány, které si způsobila, když si sedla do střepů.
Zabije toho parchanta, až bude mít možnost. Vytrhne mu srdce a donutí ho se dívat na to, jak se vypařuje, jak z toho srdce teče krev, jak se svírá a nemůže se plně rozvinout. Kvůli Nikole, kvůli těm holčičkám.

Náhle do ní šťouchl Erik rukou a podal jí dopis.

"Zrovna se ti to zjevilo na posteli," broukl.

"Heda je tady," podívala se na něj a objala ho.

"Jsou zpátky," zavřela skříň a vyrazil s Erikem k vrbě.

Erik běžel, jak jen mohl a země mu duněla po nohami. Všechno bude v pořádku, ona se mu vrátila a všechno bude v pořádku. Chvěl se radostí. Všichni budou zdraví a šťastní, znova, všichni spolu. Nedokázal tu zprávu nevnímat, protože se mu díky tomu trochu rozsvítilo.

Konečně má zase dobrou náladu.

Vešli oba do stromu.

"Ani nevíte, jak ráda vás vidím," řekla Heda nadšeně.

Veronika nečekala ani chvíli a objala jí. Erikovi to chvíli trvalo, protože se mu zdálo, že Heda zkrásněla od té doby, co byla pryč. Jako by jí víly darovaly svůj prach a její tvář začala vypadat půvabněji, mileji než obvykle. Došlo mu, že je to tím, že jí neviděl tak dlouho.

"Stýskalo se mi," řekla Verča naprosto popravdě.

"Kde je zbytek?" zeptala se Verča, když se od Hedy odtáhla.

V tu chvíli Heda nevěděla co říct, protože Tristanovi slíbila, že o tom, co se stalo tam zatím nikomu neřekne. Nevěděla proč, ale bála se, že by to mělo špatný dopad na někoho jiného a o to nestála. Pokrčila rameny.

"Nevím, byl to strašný zmatek, někdo tam na nás zaútočil a když se to uklidnilo, musela jsem jít sem - dneska je úplněk a.." nevěděla jak to říct.

"Nechci být prostě sama."
***

"Kam jdeš?" řekla jsem znepokojeně, když jsme slyšela, že se Tristan plíží pryč.

"No, když ti řeknu, že jdu na nákupy, tak mi asi neuvěříš co?" byla jsem si jistá, že se usmál.

"Neuvěřím," pípla jsem.

"No tak jdu na nákupy a vrátím se ráno," zhasl oheň.

"Dobře," stále jsem nemohla otevřít oči.

"Za chvíli ti bude lépe, nejhorší to je první tři hodiny, potom začneš i vidět," řekl zasmušile a zamkl dveře ven.

Opatrně jsem otevřela oči.

Takže Tristan musel cruciatus zažít, pomyslela jsem si. Mě to stačilo jednou. Jak se to mohlo tak zvrtnout? Je to moje chyba, kdybych se nesnažila s Potterem domluvit, tak by byli všichni v pořádku. Moje svědomí začalo pracovat.

Heda se dneska promění a já u toho nejsem.

Daniel nejspíš vykrvácí a já u toho nejsem.

Veronika a Nikola jsou samy a já tam nejsem.

Moje sestra spí na lůžku už pár týdnů a já tam nejsem.

Rodiče si myslí, že jsem zradila všechno a všechny. Moje sestra je napůl mrtvá. A já věřila nepsrávným lidem, Potter si to ještě odnese. Snape je ještě uvnitř a je tam sám. Pár dní tam vydrží. Ven ho dostat nemohli, protože místnost je chráněná a mohl ji otevřít jen Tom a Tristan.

Snad Snape neumře hladem, jsem si jistá, že jídlo tam měl a člověk chvíli bez jídla vydrží.

Hned jak se budu moct postavit na nohy.

Jenže to ještě chvíli nepůjde.

Slyšela jsem venku zavití.

Jsem tu sama s vlkodlakem. A nebojím se jeho, ale toho, co mě čeká zítra. Podívala jsem se do okna na hvězdy a hned se mi udělalo lépe. Hvězdičky hvězdy, kdepak jste dneska byly, když lidé padaly k zemi? Kdepak jste byly, když se všechno tohle zhroutilo?

A chtěly byste u toho být?

Hvězdy neodpověděly.

Možná se mí přátelé dívají na ty samé hvězdy a přemýšlí nad tím, co bude zítra. Já nejsem tak odvážná, abych to vážně chtěla rozebrat. Vím, že Tom zachránil děti. Myslel na ty nejmenší, co se mohli připlést do cesty ošklivé kletbě.

Takže pro jednou vím.

Že ho nemůžu zabít.

Musím ho podpořit.

Musím mluvit s ředitel Longbottomem a přesvědčit ho, že tenhle kluk je docela někdo jiný. Protože se mi zdá, že mladý Voldemort ví, že se něco strašlivě pokazilo a snaží se to napravit. Protože dneska všem ukázal, že nemyslí na sebe, ani ne svou vyvolenou, nejvíc myslel na nevinné.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama