15. kapitola - Zmizení (DA)

23. prosince 2016 v 23:55 | Saanma |  Dark Ages

Potter se dožaduje našich hlav a já vím, že bych se měla bát. Namísto toho ale vtipkuji s Fredem o tom, jak milé by bylo být teď mrtvý, protože on se nemusí strachovat o život. Je to trochu zvláštní druh humoru, ale já jsem smířená s tím, že taková jsem a budu navěky.


Daniela se začala smát a jsem si jistá, že je to kvůli tomu, že má u sebe deník a každou volnou chvíli do něj zapisuje jako zběsilá. Tom se nejspíš vážně snaží zvednout jí náladu. Jsem mu za to vděčná, nikdo jiný by ji v této chvíli moc nepomohl.

Nedělám si naděje na to, že to bude jako dřív.

Teď je hlavní myslet na to, kam nás všechny chtějí dát, protože nás chtějí mít pod dozorem, tudíž Tristanovo obydlí padá z našeho seznamu.

Fénixův řád se obrátil proti Potterovi, ale on to neví. Věří v to, že z nás dostávají informace a čekají na někoho, kdo jim pomůže s touto patovou situací. I to je ale pravda, momentálně se snaží vymyslet, kam by nás schovali a jak to udělat neprokouknutelné.

Chvíli jim to určitě zabere.

Hedvika sedí po boku Erika a tváří nadmíru spokojeně.

Doufala, že za ním bude moci co nejdříve a teď je tady. Viděla jsem ten obří prsten a jsem z nich nadšená. I když lehce protestuji protože jim je teprve sedmnáct. Můžu si však protestovat jak chci, stejně vím, že díky tomu jsou momentálně Dája i Heda v klidu.

Daniela doufá, že Pottera bude moct zabít.

Hodně lidí jí to vymlouvalo. Takhle to tady nefunguje a kdyby to udělala, bude se muset vždy dívat přes rameno. Harry je tu hvězda, zachránce a kdyby ho skolila, byl by to její definitivní konec. Její děti, ona a kdokoliv koho má ráda...všichni by byli ztraceni.

A to kvůli jedné smrti.

Zatím jí to vymluvili, takže jsme v klidu.

"Možná by to šlo někam mimo," začala přemýšlet Hermiona a vytáhla mapu.
Vymyslí to snad rychle, protože během přenosu na ministerstvo musíme zmizet, s čímž pomáhá Tristan, který se tu objevil poté, co nikde nemohl nikoho najít a byl velmi nakrknutý, takže jsem raději dělala, že spím a všichni ostatní na lůžku udělali to samé.

Konečně někdo dělá něco za nás a my máme chvíli klid.

"Tristan těší mě," chtěl políbit Veroniku na ruku ale ta se mu vysmekla.

Začala jsem se smát.

Nedomyslela jsem to.

"Tady je někdo očividně vzhůru," zapěl.

"Tady je někdo konečně v dobré náladě," přivítala jsem ho mezi námi.

Sedl si ke mě na postel a usmál se. Nechala jsem ho tam samotného, měla jsem mu napsat vzkaz, ale nějak mi to v tu chvíli nedošlo. Delší vlnité vlasy mu spadaly do obličeje, ale nijak to nevnímá, pořád se snaží udržet si výraz starého mládence.

"Na to jak jsi starý, jsi neponaučitelný, nech se ostříhat," zvedla jsem se na loktech a sedla si.

Tristan přišel blíž a opřel se o konstrukci lůžka.

"Až bude čas," podíval se, jestli náš rozhovor někdo poslouchá," máme problém."

Jaký máme problém?

Je tu moc lidí, neřekne mi to. Nevím, kam bychom šly, aby nás nikdo neslyšel. Jen vyvalím oči a začínám se bát. Jakýkoliv problém teď máme, tak je špatně načasovaný. Tristan mi podal složený list papíru a zase se vzdálil.

Teď to otevřít nemůžu, jsem všem na očích.

Schovala jsem tedy zprávu za polštář.

Snad to nebude nic tak hrozného, nějaký malinký problém by nám nevadil. Jakmile odešlo víc lidí, protože s nimi chtěl Potter projednat naši cestu na ministerstvo, mohla jsem list papíru vytáhnou ze skrýše a přečíst si ho.

" Potter ví, že je to fraška, jeho přátelé neumí moc hrát. Má zabezpečený přenos na ministerstvo, neměly byste šanci, kdyby jste to dělaly podle plánu. Proto navrhuji vypadnou co nejdříve, nejlépe dnes večer, zítra ráno už vás chce přemístit a je tudíž nejvyšší čas. Musíte se ztratit všem z dohledu a to velmi rychle. Vím, co se děje s lidmi, kteří rychle nemizí.. ale vy se tomu můžete vyhnout."

Tak se přeci jen budu hýbat.

Kvapně jsem vstala a rozhlédla se.

Je tu jen Hermiona, zůstala tu jako jediná z lidí, kteří nás hlídají.

Usmála se na mě.

Já na ni.

Je mi to líto, že musíme utéct a zmařit tak veškeré vaše plány. Zamířila jsem v papučích na záchod, aby nevypadalo divně, že jsem zničehonic vstala. Daniela vypadá, že se bude moct hýbat, stejně se budeme přemisťovat, takže zase není potřeba, aby byla úplně fit.

Veronika spí v křesle. Není do toho úplně zapletená, mohla by tu zůstat, nikdo neví, že je tady. Bude tu ale chtít zůstat? Jakmile půjdeme pryč, je možnost, že se Kája vrátí. Byla by tu s Nikolou a Karolínou - nebyla by sama.
Nemůžeme všechny mít stejný osud, někdo musí mít větší štěstí.

Nikola vypadá dobře. Nabrala barvu a spokojeně spí.

Přešla jsem k Hedvice a předala jí zmačkaný papír. Kývla jsem na ni v prosbě, ať neříká nic, jen ať si ten zpropadený papír vezme.Chvíli to nechápala, tak se toho ujal Erik a převzal papír. Někdo mě alespoň chápe i bez toho, abych musela mluvit.

"Ahoj," dostavila jsem se k posteli své sestry.

"Bála jsem se, že se nevrátíš," rozplakala se.

Já se ale nejspíš vážně nevrátím.

Sedla jsem si k ní a objala ji.

"Vždycky si k tobě najdu cestu," šeptala jsem," i kdybych musela zmizet jako pára nad hrncem. Vždycky se vrátím..."
A došlo mi, že je to pravda. Mám to nadání ne? Nemusím mít žádný lektvar na to, abych hlídala svoji rodinu z určité vzdálenosti. Budu to dělat. Protože vím, že tohle tak lehké nebude a když zhodnotím naši situaci? Hermiona, Ron a Neville nám věří. To je všechno. Záleží především na ministerstvu a to má pod palcem Potter protože je národní hrdina.

Na hrdiny a zloduchy se nezapomíná.

A my jsme na Voldemortově straně.

Jakou my máme šanci? Ubohou. Velmi ubohou.

Navíc on ví, že nemůže svým přátelům věřit, takže to musíme udělat tak, aby jim zase věřil. Aby to vypadalo, že my zradili je a oni věřili, že jsme dostatečně čestní. Něco takového to bude, až se v noci zvedneme a půjdeme pryč, půjdeme daleko a bez jediného slova.

***

"Kdo všechno je podezřelý? Kolik lidí si myslí, že je v tom zapleteno?" zeptala jsem se šeptem Tristana.

"Všichni, co byli v domě, tady nikoho nepodezírá, protože jste nikoho nekontaktovaly," pousmál se.

Jim zachránilo život, že jsme se bály cokoliv říct. Je to jasné. Podívala jsem se na Erika s Hedvikou a nebyla si jistá, jak to dopadne s nimi. Erik požádal Hedviku o ruku a něco mi napodívá, že on ji nenechá odejít samotnou. Jaký to bude mít dopad na jiné lidi? Nevím.

Přemýšlela jsem, že teď bychom utekli jen my. Daniela, já, Hedvika a Tristan.

Když teď uteče ještě někdo jiný, bude to vrhat špatné světlo na zbytek lidí tady. Samozřejmě, že se k nám Erik poté bude moct přidat, ale až poté.

Nebudu se ho ptát.

Nechám ho prostě tady.

A Heda to pochopí, protože jde také o její kamarádky a rodinu.

Já se rozhodla dávno, že tu Adélu nechám. Je jí sakra dvanáct a měla by odtud odejít nebo utíkat? Ne, ona nemá zapotřebí jít tou samo cestou jako já. Udělala jsem, co jsem udělala pro důvody, za které se nestydím. Bylo to dobře. I dobré věci se mohou pokazit, zvrtnout a změnit se. Třeba tahle záležitost se otočila až až.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama