20.kapitola - Zpátky do Bradavic (E)

5. července 2017 v 7:45 | Saanma |  Escape
Hedvika vyrazila pěkně do Hagridova domu a šla hned vyvětrat. Hagrid je venku, vyučuje nejspíš a tak se vrátí až k večeru. Opatrně dloubla do Erika. Ten líně otevřel oči, ale jinak nejevil žádné známky žití. Už ho to trápilo moc dlouho, tu ženu ani nemiloval... O to ale nešlo. trápilo ho, že s ní byl, spal s ní a má s ní děti. To mu tak nějak převrátilo realitu.


"Nemusíš to dělat," řekl ani se na ní nepodíval.

"A nechat vás tu o hladu a v nedýchatelnu?"

I ona z toho byla nesvá. Chápala, čím si Erik musel projít, ale rozhodně nečekala, že se bude chovat takto. Je jako hnijící kus masa. Jediné, co ho zajímá je to, zdali je jeho synovi dobře. Za to mohli děkovat bohům, protože jinak bylo Erikovi všechno jedno.

Otřásla s ním ta představa hodně? Ležel na lóži se ženou, která ho nemilovala, chovala jej jako rozmnožovacího králíka a postrádala k němu úctu.

Hnusil se sám sobě.

Heda to viděla tak, že alespoň má proč se zvednout ze země. Má dítě a další dvě v té couře. Pekelné svini? Ano, to sedělo mnohem lépe. Ohřála bramborový guláš a začala ji nandavat do misek, aby se měli čeho najíst.

"Je to blbé, vyžadovat něco takového od tebe..." prošel kolem ní jako by byla duch.

Myslela si, že to bude brát jinak.

A on nedělá nic jiného, než že se v tom plácá. I pro Hagrida je to mučivý pohled, proto se rozhodl ještě na stará kolena pomáhat ve škole, aby se synem nebyl celou tu dobu. Vlastně je to docela pochopitelné, protože je Erik většinou kousavý, nemilý a nabručený. Hodný je jen, když je v místnosti i jeho syn.

"Snažím se prostě pomoct, to dělám," položila talíře na stůl a popostrčila malého Jamese ke stolu.

Nemohla tu nechat to dítě. Vždycky přemýšlela, jak by její děti vypadaly. A tenhle malý klučina, který má tak krásné velké hnědé oči - rozehřál jí srdce. Nikdo neříká, že nemůže mít děti. Může je adoptovat. Ví, že je schopná je milovat jako svoje. Automaticky si pohladila břicho a tiše se zasmála. I v téhle těžké chvíli se dá všechno brát s humorem.

Erik s Jamesem zasedly ke stolu a Heda si šla zakouřit ven. Potřebovala to jako sůl, protože tohle všechno je tak pomatené, až si je jistá, že se jí z toho chce zvracet. Do toho ještě konečný rozsudek, kdy uvidí přiškvařeného Pottera. Nemohla se dočkat, až ho uvidí při polibku s mozkomorem. Nikdy nebyla tak krutá, ale tenhle člověk si to zasloužil.

Za dva dny je nový rok.

A jí se zdá, že celé roky neslavila to, že další rok přežila.

Otočila se dovnitř. Tady se bude těžko slavit, Erik pošle Jamese brzy do postele. Viděl ten malý klučina někdy ohňostroj? Byl by z něho nadšený nebo vyděšený? Začalo se jí líbit, jak uvažuje. Chtěla, aby se James už jenom smál.

Jelikož James neměl matku, alespoň ne v pravém slova smyslu, upnul se na ni. Jelikož už teď pozbýval i otce, dalo se čekat, že Hagrid bude náhrada.

Bylo jí z toho do pláče.

Chápe ho, ale to neznamená, že se v tom on může koupat! Jako by se v tom rád utápěl a litoval. Kletba nekletba, každému kouzlu se dá vzdorovat - ví to. Používali na ni mučící kouzla. A ona to povolila... Rychle se zase otočila tak, aby nebylo vidět, že pláče. Myslela si, že jí to vyléčí, že bude moct mít děti.

Vždyť tonoucí se stébla chytá. Doufala prostě v to, že osud je spravedlivý, ale to on nikdy nebyl. Chtěla Erika a našla roztříštěnou trosku. Chtěla dítě a má kloučka, jehož rodiče se oba pominuli. Tak či tak, James je zlatý hoch. A i kdyby to mělo být to poslední, co ona udělá - tak se sakra postará o to, aby k němu byl osud spravedlivý.

Protože na hodné děti, které si mnohým prošly...protože na ty děti má čekat krásný osud, milý a kouzelný.

Vzácný.

Sevřela cigaretu mezi ukazováčkem a prostředníčkem. Bože, takový zlý a hnusný zlozvyk. Odhodila cigaretu do sněhu a ona zasyčela.

Někdo tu pro toho chlapce musí být, protože Hagrid je starý a Erik se bude dlouhou dobu zajímat jen sám o sebe. Upravila si vlněnou vestu a šla uklízet. Neprohodila ani slova, protože to by Erikova mysl při jídle jaksi nebrala dobře. Tiše zametla a vynesla koše. I když si nadávala, že by neměla toho dělat tolik, Erikovi by pomohlo, kdyby se začal starat o každodenní věci.

Nedalo se ale čekat, že začne hned...a taky se neví, kdy by měl začít, protože se to všechno odvíjí od něj. Těžko ho bude nutit do toho, aby si umyl zuby a učesal vlasy. Taky je to, to jediné, co odmítla dělat.

Erik i přes to všechno není její problém.

Ona ví, jak fungují kletby a kouzla...

Kdyby on bojoval, kdyby to tak nikdy nemohl myslet, neudělal by to.

Povídala si o tom i s Hagridem a ten řekl, že se téměř nic dělat nemůže, protože Erik byl vždy takový. Když nastal problém, většinou byl zmatený a reagoval špatně.

Pro jednou v životě by měl Erik laskavě upřednostnit svého syna a ne sebe, trpět může ve volných chvílích. Kdyby to chtěl řešit, tak alespoň bude mluvit - místo toho zakázal komukoliv na něj byť jen hláskou mířit. Je jako nabručený medvěd, až toho bude mít Hedvika dost, tak mu nakope zadek.

To by ho konec konců mohlo probudit, ne?

***

"Co to sakra bylo?" klepou se mi ruce když obvazuji Terencovi hrudník snad už napopáté.

Tolik krve. Snažila jsem se, jak jen to šlo, ale moje magie na to nestačí. Budeme muset do Bradavic za Karolínou, ona ho dá dohromady. Bála jsem se, že Terenc usne, ale díky bolesti se mu to nepovedlo. Pro jednou jsem byla ráda, že ho něco bolí.

"Tušili jsme, že přeběhli..." lapal po dechu.

Oba jsme špinaví od prachu a bahna, od krve. Zacelila jsem další velikou ránu a snažila se uklidnit svoji mysl. Oni tedy věděli, že Ryan a Frank jsou zbabělci? Polkla jsem veliké množství nadávek. Radši bych věděla, že žijí a že jsou to odporní patolízalové, než abych si myslela, že hrdině zemřeli. Skoro jsem si odplivla.

Vždyť jsem oboum chodila na hřbitov, zalévala květiny a zapalovala svíce. Tolik zbytečné práce a smutku!

"Co takhle příště něco říct?"

"Nebylo to jasné, myslel jsem si..." zakašlal.

"Nemluv," opřela jsem jej o hranu stolu a do úst mu nalila posilňující lektvar.

Na chvíli ještě bude fungovat, ale vystačí to jen na cestu odtud do Bradavic. Jakmile budeme tam, jsem si skoro jistá, že mi padne k zemi a já vyzkouším, zdali mám svaly nebo ne. Nebo ho prostě zvednu levitujícím kouzlem.

"Poslala jsem Karolíně dopis, že žijí," skoro bych se plácla do čela, kdybych si neuvědomila, že mám ruce od krve a špíny.

"To byla hloupost..." mluvil už šeptem.

"Říkala jsem nemluv!" skoro jsem jej plácla po rameni.

Jediné rameno totiž bylo vcelku. Jinak vypadal, že je na součástky a lehce rozebraný. Myslela jsem si, že na sestřičku nebo doktora bych studovat nemohla, ale docela jistě mohla, protože jsem viděla dost krve, dost hlubokých ran a nejspíš zlomenou trčící kost.

Ani jednou jsem se nepozvracela.

"Jen se mě drž jo?" došli jsme oba ke krbu a přenesli se do Bradavic.

Longbottom zapištěl jako malá holka a nadskočil dva metry vysoko. Jen jsem ho pozdravila a táhla můj subjekt dál. Jakmile jsme byli na chodbě, mohla jsem ho očarovat, aby zamnou letěl. Tiše jsem ho doprovázela a skoro brečela. Ne, skoro to nebylo.

Sakra Terenci, mohl jsi tam umřít! Chtěla jsem mu vynadat, že to nikomu neřekl. Kdyby někdo tušil, že jsou oba takoví zrádci, nikdy by se tohle nestalo... a nebo by tam doopravdy umřel sám a docela jistě by tu jako duch zůstal. Popohnala jsem se na ošetřovnu a předala jej. Karolína přiběhla společně s Nikolou, která když Terence viděla, nemohla chvíli ani dýchat. Jako by křičela, ale její hlas se vytratil. Objala jsem jí.

Je mi to tak líto. Je mi to tak líto. Za chvíli jsem už slyšela, jak pláče a nadává. On dal svého strážníka k ní, aby se jí nic nestalo a nakonec je to on, komu tu šlo o život.

To Ryan a Frank napadali strážníky.

Celou tu dobu to byli oni.

Já to ještě musím vysvětlit Káje, která už tak toho má dost. Snoubenec jí přijede, jelikož je profesorem na francouzské akademie čar a kouzel. Do toho se vrátil Ryan, který jí zcela jistě vykolejí. Chvěje se mi srdce z té představy, když budu muset vysvětlit, že tohle způsobili dva lidé, kterým jsme věřili a oni si hráli na mrtvé.

Objímám dívku, která má zrovna zlomené srdce, která je tak zoufalá, že její hlas vyprchal a zbyl jen tichý křik...

"Co se stalo?" podívala se na mě ubrečenýma očima.

"Ryan a Frank, Frank především," nedokázala jsem dát dohromady souvislou větu," oni nabírají poslední možné lidi. Ani pořádně nevím, co s námi chtěli, ale mluvili něco o Daniele, že ke něčemu vede a zatraceně já nevím."
Doufala jsem, že mě napadnou slova, jak jí to vysvětlit. Začala jsem však sama chápat, že spousta z těch věcí nedává smysl a bude se to muset vyřešit. Objala jsem si paže. Bože! Mohla jsem si to dát dohromady dřív, než jsem přišla sem... Podívala jsem se na Káju a její práci. Ne, nemohla jsem čekat. Bylo to tak tak.

"Ryan a Frank?" nechápala.

"Oni nejsou mrtví," přitakala jsem," Bylo po schůzce řádu a já jela domů. A přišel tam Ryan, začal na mě promlouvat a pořád se smál. Připadal mi jako duch, pořádně jsem si neuvědomila, že se chová hodně zvláštně. Byla jsem mimo, opravdu jsem si myslela, že oba zemřeli..."

"Oni mu to způsobili?" zeptala se tiše Karolína.

"Frank šel pro něj, pro mě šel Ryan... mám pocit, že se na něm vyčinil jen Frank..."

Na to Kája jen kývla a pokračovala dál v léčbě. Tolik kouzelných zaříkávadel na všechno možné jsem nikdy neslyšela. Kája má na tohle dobrou hlavu. Nikča se uklidnila a sedla si na jednu z volných postelí. Nedokázala se podívat na lůžko s Terencem. Očima zůstala na zemi, přemýšlela. Ona je momentálně nejvyšší důstojník, pokud Terenc nebude moct vykonávat své, bude to ona, kdo ho nahradí.

"Dneska nás vybral pohár," podívala se na mě naprosto zmučeně," mohli i za to oni?"

Jsou to smrtijedi, nechtějí, aby se proroctví naplnilo. Chtějí zabít a potrestat Danielu, Toma a všechny z věštby. Všechny zběhy. Bylo by dokonalé, kdyby to zařídili. Je skoro jisté, že to udělali oni. Nadechla jsem se a skoro nepřesvědčila svoje plíce, že mohou dýchat.

"Nejspíš ano," už mě dobíhaly zase slzy.

Sakra.
Tohle je tak špatný.

"Kdo všechno tam je?" marně jsem si přála, aby vynechala alespoň jedno jméno.

"Já, Dája, Kája a Veronika," uklidnila se trochu," já vůbec nevím, co budeme dělat. Prý se změnila pravidla a teď budou z každé školy tři. Chtěli z toho udělat ještě větší divadlo? Nebo je to jen proto, aby nás víc zemřelo?"

"To teď neřeš, ani ne za tři dny turnaj započně," objala jsem ji," musíme se postarat, abyste byly v pořádku. Nikdo vás nesmí napadnout. Mají výbornou šanci napadnout vás po jednom. Na tohle byl tenhle turnaj vždy nejlepší..."

Celá série je na mém účtu na wattpadu:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NaTyy NaTyy | E-mail | Web | 10. července 2017 v 14:31 | Reagovat

to vypadá dobře, budu dále číst :) HP Ságu uplně miluju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama