23.kapitola - Oficiální představení (E)

15. července 2017 v 15:56 | Saanma |  Escape

"A tak jsme se tu sešli, abychom vám představili letošní vybrané kouzelníky turnaje," rozezněl se Longbottomův hlas po celém dvoře.


Všichni se na něj dívali tak, jak se dřív dívali na Brumbála. Usmála jsem se ještě víc, abych si celý den připomínala, že není důvod se usmívat. Probudila jsem se dva dny po potom, co jsem přišla a v první chvíli jsem byla ráda, že jsem mohla konečně jednou spát. Jindy mi to tak lehce nejde. Celou noc přemýšlím a bádám, usnu nad ránem, kdy se slunce dotýká stropu.

"Pozítří proběhne první úkol a já už mohu prozradit, že bude v Zakázaném lese," podíval se do všech fotoaparátů a směje se jako šašek.

Ztratila jsem chuť na to, abych se musela přetvařovat.

Hedvika si k sobě vzala malého Jamese, protože se Erik rozhodl napít už teď, ani nebylo dvanáct hodin. Nejradši bych toho chlapa protřepala. Ale nemohu, jelikož jsem jí slíbila, že do toho nebudu zasahovat.

Slavnostně skončil projev a fotografové už dělali své. Novináři také, proto se Daniela prorvala do stanu, kam nikdo z nich nemůže. Za ní šla Hedvika a zbytek se snažil někam schovat, protože je jasné, že si je můžou kdykoliv najít. Očima jsem zapátrala po Káje v modrých šatech, která se mi na chvíli ztratila. Aha. Tak ta už je odchycena. Doufám, že to není nějaká napodobenina Rity Holoubkové.

V nemožném křiklavě růžovém kostýmku, který zdůrazňoval její vychrtlost, což možná byl záměr. Měla by se najíst, ale viděla jsem, jak zle se podívala na jídlo, které bylo připraveno pro všechny příchozí. Máme štěstí, že stůl nezvrhla a neplivla na něj.

Na hlavě má klobouk s peřím několikera druhů ptáků, bože, ten klobouk jí možná jednou celou sní.
Všimla jsem si, že Nikola míří ke mě. Má na sobě zelené šaty po kolena s výstřihem, jednoduché, bez vzoru. Sluší jí to. Vlasy má vyfoukané, takže je vidět, že si s tím dala práci.

"Jdu za ním, mám něco vyřídit?" zastavila se u mě.

"Jen mu připomeň, že nemá tolik jíst, bude to pak těžce shazovat - viděla jsem ty košíky plné sladkostí! Mohl se alespoň rozdělit!" šťouchla jsem do ní loktem.

"Aby mu z toho nebylo špatně," špitla a začala trochu nabírat růžovou barvu.

"Běž, než si tě někdo všimne," popostrčila jsem ji, protože už jsem viděla, jak se sem pár očí otáčí a skoro vybíhají.
Strážci se k ní přidali a tak měla zaručeně pokoj od těch lidí, kteří se chtěli přikrmit na neštěstí. Mluvily jsme o tom, co se bude dít a je to docela jednoduché. Dnes večer jsme smluveni, že se všichni sejdeme u Daniely doma, sama nás o to poprosila. Všechno se provalí dnes. Jsem z toho nervózní, nadšená, ale zároveň se mi tam vůbec nechce. Víme, že je tu pár lidí, co raději drželi jazyky za zuby, však na to se teď musí zapomenout.

Mluvila jsem se sestrami a ty mi řekly, že jsem měla návštěvu. Teď jsem si oba exempláře mohla prohlédnout z dálky. Slyšela jsem každé slovo, které řekli. Naučila jsem se to během působení pro ministerstvo.

Neptala jsem se, kdo je Elizabeth.

Tuším, že to ale není nic dobrého.

Protože jsem to znamení na ní cítila.

A pěkně jsem si v noci poplakala. Jak mohla být tak blbá? Jak mohla jít do něčeho takového? Nestačí, že to zpackám já? Bože, jak já doufám, že to udělala jen proto, že je naprosto blbá a chtěla to vyřešit. Jestli se tam přidala z jakéhokoli jiného důvodu, tak jí vrazím takovou facku, až se octne na zdi.

Naštěstí teď prochází mezi novináři, takže ke mě nejde. Kdyby sem totiž mířila, tak já asi zfackuju hned a to by se nehodilo. Navíc, nejsem to dneska já jako já. Potřebovala jsem plášť normálního bystrozora, tudíž jinak řečeno, nechtěla jsem být dalším člověkem, co by dělal rozruch. Ze své podoby vím jen to, že mám momentálně černé na mikádo ostříhané vlasy a jako vždy, hnědé oči. To změnit nedokážu.

Napadla mě i varianta, že bych si koupila čočky. Stačila jedna špatná aplikace tohoto do oka a prostě jsem usoudila, že to není pro mě. Mám problém s kapkami do očí, bylo jasné, že čočku si tam prostě nedám, ani kdybych se musela zbláznit.
Dalším důvodem, proč jsem změnila to, jak vypadám, je ten, že je tu společně s Danielou Tristan a já za chvíli půjdu na směnu, kdy jsem u Daniely po celý oběd až k večeři. Vlastně bych s ní měla být i přes noc, ale to záleží na ní. Doma to má ochráněné, možná pojede tam, pokud ale ne, budu ji muset hlídat i ve spánku.

Jak jsem ráda, že jsem prospala dva dny v kuse.

Odešla jsem ze svého stanoviště, přímo do rudého stanu, který je tu snad teď nejhlídanější místo. Vyhnula jsem se pár lidem a některé se zatvářila nepěkně, nakonec se mi ta práce bude líbit. Práce v terénu a pro oči všech. Stačí se tvářit jako by vás kousla kobyla do zadku a vy s tím nic nenaděláte. Nějak podobně. Znáte to, ještě to není úplně vychytané, ale líbí se mi to.

"Povolte mi vstup!" zapištěla malá Rita.

Dámo, ani nevíte, jak krásnou přezdívku jsem vám zrovna dala! Ten jekot se ale nedal. To promluvila jen jednou a už toho měl člověk po krk. Je jasné, proč skončila u slova psaného a ne mluveného. Dovolila jsem si do ní strčit, aby se uhnula. Ihned jsem byla propuštěna dovnitř.

"Já patřím k ní," zapištěla znova a poukazovala na mě brkem.

Bože.

Rito, vy mi to nechcete usnadnit, že ne?

"Madam, otočte se a jděte, do tohoto prostoru mohou jen vybraní jedinci a stráže. Nemáte sem absolutně žádné právo sem vstoupit a pokud to uděláte, mileráda vás vezmu do vazby," vrátila jsem se k ní.

"To by bylo násilné použití moci!" snažila se udělat dojem.

"Já jsem s tím v pohodě a vy kluci?" otočila jsem se na dva strážící bystrozory u vchodu.

Ti na mě jen kývli a na malou Ritu hodili ošklivý pohled. Ano! Já věděla, že najdu nějaký materiál na ošklivé pohledy! Kluci, vy jí dáváte naprak! Skoro jsem se začala smát místo toho, abych jejich snažení podpořila. Pravda, já nemám takové svaly, abych jí zastrašila, ale to je jen otázka vteřin. Zavřela jsem za sebou plně plachty a už pádila za Danielou.
Ta se schovala v zadní části stanu, kde je klid. Nedivím se. Kdyby mě chtěli takhle fotit, asi bych odpadla u první fotografie. Nemám to ráda a ještě tolik najednou? Možnost, že budete vypadat blbě je prostě moc vysoká.

"Neviděl jsi Nikču?" oblékala se Daniela do tmavěmodrého kabátu zdobeného krajkou.

"Šla za kapitánem," odpověděl Tristan a podával ji ochotně kabelku.

"Musíte tu zůstat ještě na oběd," oznámila jsem mile.

Daniela si mě změřila pohledem a skoro odfrkla.

No tak, zas tak strašně teď nevypadám, Snažila jsem se, aby mě nikdo nepoznal a tak se ze mě stala průměrnější žena, než obvykle jsem. A ano, tu bradavici na nos jsem si prostě musela nechat dát, protože jsem to vždycky chtěla vyzkoušet.

Možná se přílišně snažím vyvolat dobrou náladu, což ale není zločin Danielo! Zvedla jsem bradu výš a pozdravila jako bych byla vážně bystrozorem v terénu pro oficiální věci. Při nejmenším jsem si myslela, že se takhle nějak se oni chovají.

"Jedu domů," vykulila na mě oči a já se začala bát, aby po mě nehodila kabelku.

"V tom případě jede s vámi," přišel Longbottom," má službu až do zítřka."

Přeměnila jsem se na své normální já. Daniela lehce nadskočila a Tristan zkameněl. Přešla jsem přímo před Longbottoma a přemýšlela, jak bych s ním měla začít rozhovor. Každopádně je docela troufalé, že jednou se nařídí to a podruhé ono.

"Řeklo se, že když pojedou domů, nemusí se hlídat," snažila jsem se mu vysvětlit to, co vystavěl Terenc.

"Tahle situace není standartní," vypadal, jako by mi to chtěl vysvětlit.

"Ach vážně? Nečekaně!" zvedla jsem oči k nebesům.

"Jedeme," zavelela Daniela a už si to kráčela hlavním vchodem.

Žene nás jak nadmuté králíky. Jsem ráda, že jedu hned s ní, znamená to, že se ještě můžu na chvíli prospat. Přeci jen, u ní doma je všechno zabezpečené, to vím jistě, sama jsem to kontrolovala. I když jsem spala dva dny v kuse, připadám si jako bych jela na náhradní baterky. Celá ta situace mě vyčerpává. Zvlášť, když jsme tak blízko k tomu, aby bylo všechno řečeno.

Tuším, kdo je Elizabeth a nelíbí se mi to. A ten klučina, kterého jsem našla? Ještě neopustil ošetřovnu, stále tam je a nevypadá dobře. Veronika řekla, že vypadá jako Nikol, když jí byla odebrána síla. Mám teorii, že ho někdo vysál. Docela mě děsí, že se to zase stalo na hradě, uvnitř.

Longbottom nás dovedl do své kanceláře a nechal nás použít letaxovou síť. Odhodlaně jsem čekala, než ti dva půjdou.
"Dávejte pozor," řekl Longbottom, než jsem hodila letax do krbu.

"Tušíte, že dnes si pro nás něco přijde?" nevydržela jsem být zticha.

"Poslední dobou se i zdá, že vždy něco čeká," rozloučil se a pádil dolů na slavnost.

Bude to znít divně pane, ale mám to samé. Vyčkávám na to, kdy se z rohu někdo vyřítí a dám mi to pěkně sežrat. Kdy mě konečně napadnou, abych dostala stejnou mírou jako Terenc. Ten je na tom teď naštěstí dobře, jen bude trvat, než se jeho tělo plně zotaví. Nikča ho přemluvila, aby zůstal na ošetřovně. On by totiž šel k sobě domů, tam by se v tom utápěl... Dělá to rád. Nikola jej ale přesvědčila, že mu to bude svědčit tam a je to pravda.

Když už tam není ona nebo já, tak si povídá se sestřičkami. Ano, dokáže si každou ženu obmotat kolem prstu. Vážně se občas divím, proč jeho společenský život nevypadá trochu jinak. On to v sobě má, ale zase ne vždy se mu chce. To chápu.

Dokáže vystát i lidi, kteří pomalu vystát nejdou.

To by mohla být jeho superschopnost!

"Tos o to sama požádala?" začala semnou Daniela ihned mluvit.

"Ne, rozpis, máme štěstí," oprášila jsem si kabát a svlékla jej.

"To teda, že máme," přisvědčil Tristan.

Daniela se na nás oba podívala zvláštním způsobem. Co jsem podle tebe zase provedla? Mohla bys mi to říct? Nejspíš to víš, když se takhle blbě díváš. Přestala jsem se tvářit, že mě to zajímá v tu chvíli mi bylo jasné, že mi to řekne.
"Až se příště někde necháš odchytit, dej svým přátelům vědět, že žiješ," vynadala mi.

"Měla jsem čas na to, abych jeho dala dohromady a pak nás přenesla. Pak jsem narazila na toho studenta z Kruvalu a upadla jsem do menšího spacího kóma, promiň, ale snažila jsem se," odešla jsem si pověsit kabát.

Celá série se nachází na mém wattpad účtu :


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama