25.kapitola - Poslední den (E)

29. srpna 2017 v 22:10 | Saanma |  Escape

Hedvika se ihned otočila na podpatku a pádila do Hagridova domku, nechtěla jsem ji nijak brzdit... Jen jsem jí chtěla připomenout, že to není její povinnost. Opravdu není. Ale znám jí a ona si myslí, že je to tak správně. Je správně, že ten chlapec pozná, když se o něj někdo doopravdy stará. Hagrid těžko zvládá takový malý nával energie.


"Jdu dolů," oznámila mi Nikola a já zbyla sama v pokoji s Veronikou a Karolínou.

"Měly bychom jít domů," pohladila jsem desky po obalu.

"Naposledy se vyspat, než nadejdou noční můry," podrbala se Veronika na zátylku.

"Zvládneme to," zavelela klidně Karolína a rozloučila se.

Doploužila jsem se do postele asi ve čtyři ráno. Moje ruce se přestaly chovat jako ruce, nýbrž jako podlouhlé želé. Skoro jsem si myslela, že je táhnu za sebou po zemi. Výraz "být vyčerpaná" začal opravdu nabývat svého významu. Vyčerpaná, zdrcená a mimo. Z toho, co jsem si zatím přečetla jsem věděla jedno, když někdo z nich umře... tak nakonec smrt navštíví všechny.

Mohlo to být méně zlověstné, ale o to se nejspíš v té době nikdo nestaral. Hlavní bylo, že se uchovala informace, to, že z toho budou potom lidé zděšení, to byla věc druhá. Kdybych si dnes přečetla o duze a ponících, byla bych nadšená.

***
"Máte pěkný dům," vešla Elizabeth do pokoje a prohlížela si starý nábytek a obrazy.

"Děkujeme," odpověděla Daniela, ale Elizabeth nemluvila na ni.

Neshledávala na Daniele ničeho abnormálního, co by stálo za řeč. Přišla jí příliš jednoduchá - doufala v trochu boje, škrcení a drápání, místo toho oba poddajně přešli pod její křídla. Zkrátka nic, co by stálo za vzpomínku. Tenhle dům musel vybírat Tom, cítila to ze zdí a atmosféry. Skoro by se roztančila, kdyby tam nebylo tolik lidí.

"Dobrý den," přišla ze schodů Penelopa a její chvilkový zkrat byl vidět.

Ten strach.

To se Elizabeth líbilo, když lidé věděli, jak se schovat. Podívala se na to dítě v náručí a vnitřně se zhnusila. Tom by tohle neudělal, kdyby byl při smyslech. Na rtech se jí objevil opojný úsměv a podívala se na Meropu zblízka. Jaká ohyzdná tvářička. Odtáhla se od dítěte a jeho chůvy.

Bude to perfektní místo na doupě, lepší, než to, kde byli teď. Zavřela oči a vytáhla svoji hůlku s pérem fénixe. Přivřela oči a představila se, jak se budova přizpůsobuje jejím požadavkům. Samovolně mávala hůlkou a tiše šeptala slova určená jen a jen pro dům a jeho zdi. Zvětšila to asi nadvakrát a přidala patro. Začarovala jej, aby nikdo jiný, než smrtijed neviděl jeho zdi a místnosti.

V konečném slovu jen lehce mávla a proměna byla dokončena.

Náhle jí bylo líto, že to nemohla sama spatřit, ale jinak to ani nešlo.

Většina z přihlížejících byla očarována jejím umem až tak, že stále hleděli na stěny, které se rozšířili do všech stran.

"Rozhodli jsme se plán pozdržet, chci, abys vyhrála pohár," podívala se na Danielu.

Rozhodně kývla a ani se nezeptala. Bože, doufala v daleko lepší sokyni, ale zatím Daniela pouze mlčela a přikyvovala. Sem a tam odpověděla, ale jinak se nehodlala nijak projevit. Možná, kdyby to její dítě zabila, tak se konečně dočkají nějaké reakce. Usmála se nad tím, ale jako vždy, neřekla svou myšlenku nahlas.

"K čemu ti bude pohár?" nechápal Tom a povytáhl obočí.

"Tvůj plán s přenášedlem bal dokonalý a tak jej hodlám zopakovat," zapálila oheň v krbu a nadechla se nové atmosféry.

Teď ten dům zpívá píseň o ní a o něm. Tak to mělo vždy být, Daniela nebo ne, dítě se může třeba náhodu zatoulat a ženu nechá zabít. Tom byl ale vždy její a ona jeho. Vzdala se všeho a teď, když je konečně volná ho nenechá odejít. Už není malá holčička, dospěla za ta léta a pochopila, co všechno myslel tím, když jí nechal jít jejím osudem. Ano, dřív bývala marná.

Pamatuje si to ještě docela živě, po tom, co se skoro škola zavřela, protože Uršula zemřela. Byla to její kamarádka, ale za tu oběť stála. Kdyby teď zavřela oči, ještě by viděla tu krev na svých rukách a viděla by i toho hnusného baziliška, který jí nakonec jen předal své schopnosti.

Uršula stála za oběť.

"Musíme vás sjednotit všechny, dám jim šanci, aby se k nám přidaly. Pokud jsou tak silné, jak praví proroctví, bude jen dobře, když se přidají," luskla prsty a závěsy se zatáhly.

"A když nebudou chtít přejít k nám?" polkla nervózně Daniela.

"Tak je přesvědčíme," odvětila Elizabeth pokojně.

Tom přemýšlel nad tím, jak moc se ta dívka změnila. Pamatoval si na jejich rozhovory, dobré přátelství a dokonce i na tu záležitost, která nedošla naplnění. Když jí poprvé uviděl takovouhle, skoro vyskočil překvapením. Z milé a příjemné dívky, z brunetky s krásnýma světlýma očima... Se stala žena žhnoucí plamenem. Doslova.

Byla jeho přítelkyní, než objevil, co to s sebou ještě přináší, být dědicem. A ne jen pokrevním. Popravdě ano, byl do ní kdysi zamilovaný a teď se mu vůbec nelíbilo, jak si podrobila jeho rodinu. Je to dost silná karta.

Kdyby býval Danielu přemluvil, aby zůstala v tajnosti.

Jenže ona se nedala. Nechtěla ho poslat samotného, myslela si, že mu něco hrozí. Jediné, co mu hrozilo, byl střet s minulostí.

Střet s dívkou, které kdysi řekl, že je pro něho světem.

A k dnešku už to docela nebyla pravda. Viděl to v jejích očích, když přišel s Danielou po boku. Nejprve tu radost a tu starou náladu, kterou nikdy jindy nemohl cítit, než jen s ní. Připadal si zase jako mladý, když ještě nikoho nezabil, když byly jeho ruce čisté. Chyběla mu ta nevinnost. Proto ani nechtěl dítě, bál se, aby nebyla po něm.

Pak Elizabeth spatřila Danielu a její tvář se pokřivila.

Věděl, že bylo zle. Už několik dní se rozmýšlel, co udělá a pak přišla ta chyba, že se Daniela nechala chytit při pokusu o zabití. V tu chvíli přestal skoro dýchat, jeho srdce se zastavilo. Úplně vypnul a skoro viděl, jak jí Elizabeth umačká k smrti neviditelnou silou.

Udělala něco mnohem prohnanějšího, on děkoval bohů, že jeho manželka a dítě stále žijí, protože jinak by se docela jistě zbláznil. Zešílel by, kdyby přišel o obě, ale stejně tak by to bylo, kdyby přišel jen o jednu. Daniela už zpátky důvěru nezíská, s tím se počítat nedalo. Na řadu přišel jeho plán. Věděl, že by ho Daniela nikdy neschválila.

Jenže on už nestrpí tu hru o jejich život.

Kdyby hrál jen o svůj, dovolil by si mnohem víc.

Připadal si už tak napůl šílený, když to chtěl provést. Však co jiného by mu zbývalo? Ochrání je a sám si s tím poradí. Vyřídí to, vrátí se domů jako hrdina a navždy se propadnou neznámo kam. Budou stejně šťastní, jako byli do teď.

"Musíme projednat mnohem víc, ale o tom bys ty neměla nic vědět," podívala se na Danielu a zatáhla Toma a kupu smrtijedů do velikého sálu.

"Běž za svým dítětem a vyspi se," snažila se Eliabeth působit mile,"brzy bude po všem a my náš svět zachráníme."

Daniela sklonila hlavu a nechala si před nosem zavřít dveře. Bože, kdyby nebyla tak tupá! Kdyby se pokusila jen jednou, nebyla by tak viditelná, jako teď je. Jenže ona jí musela nalít jed od kávy, čaje, do dortu... Plácla se nemohoucně do čela. Zkrátka zpanikařila a chtěla se jí zbavit. Kdyby jí trávila celé roky, musela by na to mít trpělivost.

Ona by tu trpělivost i měla, kdyby si vedle ní nepřipadala tak malá. Už tak jí přišlo trochu podivné, když je Tomovi vlastně osmdesát a jí jen dvacet tři. Brala to ale tak, že se doplňují a on jí miluje. Když jí vysvětlil, kdo Elizabeth je, podlomila se jí kolena.

Na jednu stranu tu dívku chápala. Kvůli Tomovi se vrhla vstříc temné magii, nechala se jí pohltit a proto je teď taková, jaká je. Čekala velmi dlouho a chce svého prince nazpět. Kdo by Toma neopěvoval a nechtěl?

Jenže.

Na druhou stranu jí je to úplně u zadku.

Protože ona je jeho princezna. A ona si to místo klidně vydobije, i kdyby musela té megeře useknout hlavu a sobě obě ruce. Tom je její a ona je jeho. Jsou spolu dokonalý celek, skvělý pár a mají spolu dítě, to s ním Elizabeth nemá. Daniela v sobě tu sílu má, zatím jen přemýšlí nad tím, kdy znova zaútočit. Jenže ta žena mění věci velmi rychle a než se něco připraví, bude to chtít čas.

Řekla to děvčatům a to jde, ten plán už je v proudu. Bude to v pořádku. Nechají jí zešílet a zemře hlady. Když měla Daniela těžké chvíle, jen zavřela oči a viděla bezmocnou Elizabeth v malé bílé místnosti.

Uklidnilo ji to.

"Nevypadá to dobře," šeptla Penelopa vystrašeně.

"Tebe nezabije, potřebuje někoho, kdo přinese jídlo," byla Daniela upřímná.

"Jde mi o tebe, šlapeš po nebezpečné půdě..." zavřela původně zrzka dveře a zapečetila je kouzlem.

Nikdo je neuslyší a obě budou mít klid. Ta ježibaba je možná silná, ale přes tohle se nedostane Navíc stejně teď taktizuje, tak jí nenapadne dům prohledávat a pak se vyptávat na to, proč někdo nechce být slyšet. I tak by se mohly vymluvit na to, že malá Meropa plakala a že je nechtěli rušit. Zkrátka se zalže a bude klid.

"Poposunula to, všechno se mění, máme ještě čas," vzala si k sobě Meropu a usedla do houpacího křesla.

Tohle býval její dům.

Proč je to teď její klec?


Celá série One of them se nachází na wattpadu, kliknutím na ikonku wattpadu se přemístíte na můj účet na této stránce.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Violet Violet | Web | 30. srpna 2017 v 19:34 | Reagovat

Zajímavý článek, ale já mám radši původního Harryho Pottera :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama