26.kapitola - Sama (E)

30. srpna 2017 v 22:15 | Saanma |  Escape

Daniela usnula asi na čtyři hodiny. Dokonce byla vykázána ze své vlastní ložnice a je teď v pokoji pro hosty. Otevřela oči a rozhlédla se po pokoji. Penelopa si vzala Meropu s sebou. Znovu se položila na pelest a schoulila se do klubíčka. Měly to být šťastné časy ne? Měla by teď být šťastná a jejím jediným problémem by mělo být, zdali má dostatečně plenek.


Začala plakat.

Je silná, ach ano, je.

Ale pro dnešek si musí dovolit vypnout se, protože jinak by se sesypala jinde a v jinou dobu. Nikdy neví, kdo kdy s ní bude a tak je lepší se vyplakat v tichosti, v osamoceném pokoji. Mluvili o tom s Tomem, Elizabeth si vzala jejich ložnici, protože byla největší. Jako hostitelé ji lépe uctít nemohli.

Bože, ta kráva vážně spí v její posteli. Nemohla si zkrátka pomoct, strašně jí to štvalo a trhalo nervy na maděru. Dobře, zabrala si postel. Příště křeslo. To taky přežije, přeci jen, na světě je mnoho křesel a je blbost se upínat na jedno.

No tak. On jí před tebou řekl, že k ní nic necítí a ona to vzala. Čeho se bojíš holka? Snažila se sama sobě domluvit. Máš tu dítě, postarej se o něj a buď ráda, že se netahají do dalších vražd a nečistých plánů. Otřela si slzy a přepnula si v hlavě tlačítko. Tak a teď budu dlouho v klidu, budu rozvážná a na city hledět nebudu. Ať si o mě ta žena řekne, co chce, nechám jí mluvit a budu dělat, že to přijímám. Přitom to půjde jedním uchem tam a druhým ven.

Svlékla se z oblečení a vzala si čisté.

Mívala ráda černou, dokonce i červenou, ale žena ji přiměla k tomu, aby ty barvy raději odložila.

Nakonec, přeci jen, jsou tu i jiné barvy.

Plácla se do čela.

Vážně teď řeším barvy? Sama sobě si vynadala a pokračovala v přehrabování se, ani se nenaděla a našla svoje oblíbené černé tílko. Černé se nevzdá kvůli nějaké staré, slepé slepici! Převlékla si džíny a vzala nejdražší plášť. Nebude tu chodit jako duch, jako by už byla ze hry venku. Ba ne, ne ne. Když už teď Elizabeth ví, čeho je Daniela schopná, mohou hrát na férovku.

Učesala si vlasy, cítila, jak už zase může pevně stát na vlastních nohou. Zase jí přibyla síla. Čas od času potřebovala přestávku, zvlášť teď, ale jinak je pevná jako skála a pere se jako buldok. Usmála se. Ano, bude buldokem.

Nenechá si nic z toho, co je její sebrat.

"Meropa už byla nedočkavá," přinesla Penelopa její dceru.

"Tak jak jsou na tom?" převzala ji a políbila na oba tváře.

Sluníčko její malinké. Neboj, maminka je dost silná na to, aby tě ochránila. Vždycky tě bude chránit. Srdce jí začalo normálně bít, což bylo znakem toho, že je opět docela jistě v pořádku. Elizabeth se od začátku netajila, že chce její místo převzít. Vlastně jí bylo jedno, kdo si co myslel, šla rovnou za tím, co chtěla. Daniela byl zprvu překvapená.

K dnešku konečně pochopila, že musí hrát stejně podle. No, tak se jí nepokusí zabít přímo. No tak tu mrchu chytí pod krkem a nechá jí někde zemřít na dehydrataci a hlad. Pořídí si křeslo a bude se na to trýznění dívat.

Nic těžkého.

Když mě vyhodí oknem, tak přijdu dveřmi.

"Mám ti říct, že se máš chovat normálně, nikdo ještě pořádně netuší, co se děje, takže to zatím hrajou na chvíli překvapení..." protočila Penelopa panenky,"všechny tři úkoly jsou ošéfované, jen se musíš trochu snažit. Jsi tam, abys všechny udržela až do konce."

Kývla na to.

"Tom?" snažila se znít tvrdě, ale hlas jí uklouzl a zlomil se.

"Šel spát do volného pokoje, měl toho dost," podívala se Penelopa mile na Danielu.

"Není čeho se strachovat," utvrdila ji.

"Jistě - není."

***

První úkol. Všichni se sešli na kraji zakázaného lesa. V něm jsou schované kousky k hádance, která je potřeba k druhému úkolu. Takže, kdo dnes promrhá tohle, nikam se nedostává. Bylo mi jasné, že pár z Krásnohůlek nemá šanci, když točili buzolu všemu směry a smáli se jí. Sama si nejsem jistá, jak se buzola používá, ale vím, že tahle ne.

Když ví jak ne, tak prostě čistým způsobem zjistíte, jak asi by to fungovat mělo. Jednoduše systém vypadávání, na to není nic složitého. Slečna si nakonec dala buzolu na krk a smála se jako by to mělo být vtipné. Mě připomněla spolužačku ze základky, která udělala to samé. Jediné, co jí omlouvalo bylo to, že jí bylo osm.

Téhle je nejméně o devět let více.

Možná bych na ně neměla hledět tak pohrdavě, třeba té druhé dívce chtěla zvednout náladu a tak ze sebe udělala troubu.

To přátelé dělají.

Asi bych měla vymyslet způsob, jak ostatní rozesmát.

Nejspíš se ale smát nechtějí.

Terenc se konečně plně uzdravil a už tu chodí, jako veliký pán. Dneska mi to vykouzlilo úsměv na tváři, protože mi teď připadá tak nebezpečný, no, asi jako plyšový medvídek. Ráno jsem ho musel podpírat, aby mohl z postele.

Nelíbí se mi, jak je teď bezmocný, když vím, že jeho pravé já nikdy nebylo takové a nebude. On v sobě má ohromnou sílu a touhu dokázat něco, vždycky jsem si ho kvůli tomu vážila. Když se dnes podíváte po lidech, málo z nich má doopravdy jiskru. A jeho jiskra zářila. Stahoval k sobě lidi, co to potřebovali připomenout - to, že mají vlastní jiskru a sami se rozhodli ji zhasnout. To znamená, že ji také mohou sami znovu vzplát.

Teď mi Terenc připomíná, že i po těžkém pádu se dá vstát a mít svoji důstojnost.

O to mi vždy šlo, nikdy jsem plně nevěřila, že po pádu je schopen člověk znova fungovat tak, jak dřív fungoval.
"Úkolem je najít indicie, kdo se vrátí nejdříve, má nejvíc bodů," zazněl výstřel z hůlky.

Všichni vyběhli a pro nás podívaná skončila. Musím jen čekat na to, zdali někdo nepoužije červené světlo, to potom potřebuje pomoci. Ve vzduchu už jsou bystrozoři a sledují, co se děje. Máme to ochráněné ze země i ze vzduchu. Voda tu není, území jsme ohraničili. Malá pištivá potvora je tu zase a tentokrát se snažila dostat dovnitř stanu.

Po tom, co jí vynadal Terenc, který se rozčílil až tak, že po ní hodil berli a od té doby chodí nasupeně, ale bez berle, jsem měla chuť jí poděkovat. Konečně někdo donutil Terence hodil tu berli, já jsem chtěla být sice první oběť, ale to se mi nepodařilo.

Nejspíš jsem moc milá.

"Všechno proběhne v pořádku," přišel Snape s překvapivě dobrou náladou.

"V to doufám, nemám náladu na překvapení," rozhlížela jsem stále po okolí.

"Hedvika dnes ani nevyšla ven," nevěděl co s rukama a tak si je založil na prsou.

Což mě probudilo menší salvu smíchu, kterou jsem zvládla potlačit. Na chvíli mi připadal jako drsný emo týpek, napůl hip hoper a nedalo se tomu neodolat, abych si profesora nepředstavila s tím oblečením, co k hip hopu patří. Bože, kdyby mi viděl do hlavy, tak by se taky smál. Naštěstí se odnaučil lidem koukat do hlavy, jen když jim věří. Možná bych se dneska o tuhle myšlenku ale ráda podělila.

Byl by to výborný trik na nějakou oslavu.

"Nedivím se, James se chtěl přidat v běhání po lese a vůbec nechtěl vysvětlit to, že je to jen pro jedince sedmnáct a výš."

Pravda. Malý James od té doby, co jeho matka zdrhla, měl docela dobrou náladu. Ta matka to dítě tak utlačovala, že si to ten klouček teď musí vynahradit. Už jsem mu slíbila, že si s ním zahraju, až bude večer a povím mu pohádku. Je to malý smíšek a v téhle době vážně svítí jako maják naděje. Prosím, jednou bych chtěla být také majákem naděje pro druhé - směřovala jsem svoji prosbu k nebesům.

"Potter bude zítra popraven..." řekl tiše a jen napůl.

"Myslela jsem, že to už odložili," nevěřím vlastním uším.

Nevíme, zdali to neodpálí další útoky. Jistě, jsem za tím, aby byl Potter potrestán, ale nesmíme dovolit, aby to ublížilo nevinným. Někdo si to měl pořádně rozmyslet. Ano, třeba je novým smrtijedům Potter ukradený nebo taky ne - to nikdo neví s jistotou.

"Nelíbí se mi to," řekl Severus přesně to, co jsem si myslela a protáhl obličej.

Už jednou to tu bylo a nehodlám tomu čelit zas. Terenc bude muset přemluvit ministerstvo, aby si to rozmysleli. Potter nikam neuteče, zkrátka si můžeme počkat na to, kdy přijde spravedlnost. Z téhle situace by měl Potter asi vážně radost. Možná byl součástí toho plánu a měl se nás zbavit jako první, zkrátka by to tak být mohlo. Nebo taky ne. Upřímně nejsem jeden z těch lidí, co tam vidí nebo nevidí spojitost.

Předpokládám i nemožné, abych byla na vše připravena.

"S Terencem ještě dneska zajdeme na ministerstvo a pokusíme se to oddálit," byla jsem rozhodnutá.

"Nikola s nimi už mluvila, nechtějí to posunout."

Aha.

Takže pět let čekat mohli, ale pár měsíců ne? Mám chuť do něčeho praštit. Musíme našlapovat potichu, nemůžeme ihned odpálit bombu, u které nevíme, zdali vybuchne nebo ne. Na to je to příliš nebezpečné. Zatracení pomatenci z ministerstva.

"Hermiona vám posílá tohle," podal mi obálku a usmál se.

"Tohle ještě jednou," šťouchla jsem do něj a udiveně se dívala.

Vážně se zrovna vážně usmál? Nemohla jsem tomu uvěřit. Jistě, občas jsem ho přistihla, když se nějak šklebil, což dělá častěji, než by jsi kdokoliv myslel, ale plný úsměv? A ještě takový, který se podobal raráškovskému?

"Her-miona," dal mi obálku a vypařil se.

Ne, on prostě ze mě musí tu ta tam udělat blbce.

Nemusím obálku otevírat, abych věděla, co je uvnitř. Převračeč času. Dala jsem ho Hermioně, když jsme se setkaly na ostrově. Patřil jí, protože jí ho profesorka McGonagallová dala. Nic víc k tomu prostě nemám, prostě mi bylo lépe, když byl u ní, protože u ní se mu nemohlo nic stát. Mě neustále připomínal, že vědomě lžu. I když nakonec to jako tak veliká tragédie nevypadá.

Hermiona se bojí.

Když se nás Hermiona a Ron zastali, tak je Ginny sjela jak malé neposlušné děti. Táhla je médii přes takové hnusy, až se od ní distancovala i matka, která ze všech členů nejdéle držela při ní. Nemohla už ale vidět, jak si vymýšlí jednu lež za druhou. A nechala ji být.

Ginny tam zítra bude taky.

Dala jsem si obálku do kapsy a zamžourala do sluníčka.

A my tam musíme být taky.

Jsem připravena na to, abych se podívala na umírajícího šíleného člověka? Myslela jsem, že ho nechají ve vězení a prohlásí ho za blázna. Prostě se příliš bál, i když to zní obehraně, úplně za to nemohl. Strach dělá z lidí bestie...

Rozhodli se ale docela jinak.

Celá série se nachází na mém účtu na wattpadu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama