27.kapitola - Spící růženky (E)

31. srpna 2017 v 22:23 | Saanma |  Escape

Daniela doběhla jako první, ty dvě dívky, o který jsem tvrdila, že to asi nedají, no ztratily se a museli jsme je hledat až u jezera, kde neměly absolutně co dělat. Vypadaly lehce otřeseně, ale jinak se jim nic nestalo. Mohly použít směrovací kouzlo, ale to jsem radši nepodotkla, neb by je to nejspíš urazilo.Proč bych si to měla v práci stěžovat?


Veronika doběhla za nimi, našla indícii, ale nikterak z toho nadšená nebyla. Bystrozoři ve vzduchu jí viděli. Zakopla asi o pět indícií a věděla to, když si však uvědomila, že ji vidí, jednu popadla a klusem vyběhla z lesa.
Kdyby jí neviděli, tak to mohla zahrát na to, že nemá absolutně žádný orientační smysl. Žel bohu, ona jej má a ještě ke všemu dost dobrý.

Zakopla o pět indícií.

A někdo nenašel ani jednu.

Nemusím to vůbec vysvětlovat.

Karolína si jednoduše k jedné nakráčela, zvedla ji a dost času strávila tím, že si povídala s kentaury. Prostě takhle během důležitého turnaje, co se hraje už od dob založení školy, si proste během toho najdete čas si ještě popovídat. Všichni vidí, že na to děvčata doslova kašlou. Všichni jim říkali, ať se snaží, kdyby se snažily a pak udělaly prostě nějakou blbost, mohly by domů.

Nikola zaběhla, sedla si na kámen a k jejímu štěstí, hned vedle toho kamene byla nápověda. Nejméně patnáct minut na to koukala jako vyoraná myš, no, já taky, protože jsem zrovna dostala službu na koštěti a nemohla jsem uvěřit, že mají takové štěstí.

Sama jsem ty indície ráno hledala a bylo to těžké, u některých se musela pronést určitá kouzla, aby je někdo vůbec dostal.
A pak přijdou tyhle čtyři a mají štěstí.

Terenc se začal smát, když slyšel převyprávěné příběhy.

Nejvtipnější asi vážně byla Veronika, protože pokaždé, když zakopla, tak nadávala, že to mohli lépe schovat. Nikdo jí neřekl, že je budeme hlídat i ze shora. Došlo jí to, až když bystrozorka nad ní se začala smát.

"To nemyslíte vážně," hodila jsem po nich ručníky.

"Ten kentaur měl úžasnou radu ohledně bylinek, musím si to jít zapsat," vyběhla Karolína a konečně projevila trochu aktivity.

Jasně, nebylo to kvůli turnaji, ale ta aktivita tam je.

"Když budu dělat, že tomu nerozumím, tak budu moct domů?" ukázala mi Veronika srolovaný svitek.
"Má vám to pomoct připravit se, do druhého kola jste postoupili všichni až na dvě francouzsky, co si místo hůlek vzaly buzolu," protočila jsem oči.

Nakonec teda byly úplně mimo, i když jim jejich ředitelka vysvětlila, že hůlku mohou použít. Z Krásnohůlek nám tu tedy zbyla jen Karolína, která nyní zběsile zapisuje poznámky na koleni. Mohla si vzít normální propisku, ale škrábe to perem. Bude celá od inkoustu! Při pomyšlení na to, jak špatně by se inkoust pral z bílého úboru jsem se dostávala do mdlob. Stačí ale jedno kouzlo a bude to fajn, v pořádku.

Holky zůstaly na vyhlášení, ale já s ostatními bystrozory jsem musela jít ohlídat jídelnu, kde se měl konat slavnostní oběd. Tenhle týden je přecpaný akcemi. Bál. Několik slavnostních večeří a obědů, kdy musíme u plných stolů stát jako blbci.
Ale je to pro ochranu lidí, takže bych si neměla ztěžovat.

Zkuste si nestěžovat, když máte hlad a právě před vámi je jídlo, na které máte chuť.

Jde nejspíš o zkoušku trpělivosti.

***

"Jdeme do knihovny," ukázala Daniela papírek a zvedla se od večeře.

Verča i Kája se vydaly s ní, ač nevypadaly, že zrovna dnes chtějí řešit podivné hádanky. Oddychla jsem si a těšila se na jídlo. Hned vedle mě usedla Heda bez Jamese, který mi už připadal, jako by k ní přirostl. Je to fajn klouček, ale někdy je lepší nebýt s ním moc dlouho. On přetéká energií a člověk, co ji zrovna postrádá by to nemusel vydýchat.

"Jak to probíhalo?" vzala si kuře a začala jíst.

Její růžové vlasy jsou rozcuchané, ale jinak vypadá docela v pořádku. Snad se s tím malým rošťákem nepoprala. Pořád si myslím, že by to vyhrál ten malý. Takže by Heda skončila přivázaná ke komoře. vypadá hodně unaveně, ustaraně, ale zároveň je tam ta jiskřička štěstí, která jí poslední dobou chyběla.

"Naše hvězdy to daly a pomalu ani nevěděly jak, jsou víc nadané, než chtějí být," upila jsem si vína a podržela si volnou rukou hlavu.

"Slyšela jsem," začala se trochu smát, ale hned se zase uklidnila.

Nejspíš celý den nejedla.

"Veronika zakopla o pět indícií, proběhla skoro celý les a pak ještě schválně zdržovala," měla jsem chuť si nad tím povzdechnout.

Chápu, že se jim do toho nechce, ale takhle to nejde. Měly spolupracovat. Kdyby to udělaly jako ty nešikovné francouzsky, tak by měly klid. Ani to nebyl nijak extrémní úkol, maximálně by se ztratily. Druhým úkolem jsou draci a třetím je zase jezero, to vím, protože jsem musela připravit plány na to, kde kdo bude stát a hlídat.

Na počest Harryho Pottera.

To jsem jim říct nemohla.

Bradavice oficiálně podporují hrdinu svého světa i poté, co je zamčen ve vězení za vraždy a vydírání. Poté, co mu bylo dosvědčeno, koho všechno zabil. Proto se o něm Fred nechtěl bavit, Harry ho zabil ten den, kdy se vedla bitva. Byl šílený už tenkrát. Střílel kouzla na všechny strany a polovina z obětí je na jeho seznamu.

Možná kdyby tohle Ginny věděla, tak by s ním neměla děti.

Jenže ona to neví a slepě za ním stojí.

No tak holka, muselas něco tušit.

"Ahoj," zjevil se Fred a já skoro vyplivla víno, které jsem chtěla spolknout.

"Ahoj Frede," usmála se na něj Heda a dál si pojídala.

Nevěděla jsem, že už se zjevuje všem. Vážně mě vylekal. Opatrně jsem si otřela ústa a podívala se na svojí košili. Je černá a skvrny na ní nejsou vidět, protože jsem jí očarovala. Ulevilo se mi. Jak se s ním mám začít bavit. Vždyť mu zmizela celá rodina a on ví, co se děje.

Podívala jsem se na něj a spatřila zase ty tmavé veselé oči a ryšavé vlasy. Zabolelo mě u srdce. Nikdy neřekl, jak moc ho štve, že si Harry vzal Ginny. Nikdy to neřekl, ale bylo to vidět. Byl zásadně proti tomu a když jsem se ho ptala na jho smrt, řekl, že si ji nepamatuje. Myslím, že si ji pamatuje a právě proto tu pořád straší.

"Ahoj."

"Potřebuji s tebou dneska mluvit, máš čas?" mluvil jako bychom se nikdy nepřestali vídat.

"Jasně, na našem místě?" úplně jsem cítila, jak ožívám.

"Tam," vypařil se docela rychle.

Tak dneska spát brzy nepůjdu. Pohlédla jsem na stůl nebelvíru a otřásla jsem se. Adéla a Teddy, to jsem ještě úplně nevyřešila. Vyprávějí si něco a smějí se tomu. Připadám si tak strašně. Bože prosím, ať to dělá z nějakého důvodu. Dobrého důvodu. Nebo prostě bytostně zemřu. Tak moc jsem se snažila o to, aby zlo z její přítomnosti odešlo a ona mu vyšla vstříc.

Co by mi na to řekli rodiče?

Nedokázala jsem ji ochránit a teď se bojím cokoliv udělat, protože ona tam je. Jak se s tím mám asi vypořádat, když se jí bojím zeptat. Nevím, jestli je někdo nehlídá. Myslím na všechno.

"Jamesovi jsi slíbila pohádku," promluvila Heda, když si znovu hledala jídlo.

"Přijdu i tam, neboj," dloubla jsem do ní loktem a znovu jsem si nalila víno.

Celou dobu jsem je pozorovala. Adéla rozebírala nějakou látku a myslí si, že je trapně jednoduchá. Teddy nesouhlasil, nýbrž jemu to zrovna nejde. Pozval ji domů na prázdniny a mě se zastavilo srdce. Rodiče říkali, že slíbila, že přijede domů.

Bylo mi jasné, že nepřijede - jelikož se začervenala a kývla mu na to.

Teddy. Tak jestli jsi jí na ten nápad navedl ty, je mi jedno čí jsi a kdo jsi. Osobně tě nakopu do zadku, že si na něj týden nesedneš. Jestli to byl její nápad, tak dopadne ještě hůř.

Mami a tati, tak domů na prázdniny nepřijede asi nikdo, protože nevím, jestli se povede válka podle plánu nebo... Je to válka nebo jen boj? Boj, bude to boj, protože ten zní krátkodoběji. Povzdechla jsem si a položila čísi na stůl.

"Jdu si lehnout, zatím se měj," poplácala jsem Hedu po zádech a pěkně jsem si vykráčela z hodovní síně.

***

Doufala jsem, že usnu? Ano! Usnula jsem? Ne. Zkrátka celý tenhle proces je proti mě. Od té doby, co jsem tady, je to jako z kopce. Baf - jsem plná energie. Baf - nejsem. Ten student Kruvalu je stále na ošetřovně a je na tom bídně.

Všechno se to na mě nějak nakupilo a zabránilo mi to jít spát. Jakmile jsem zavřela oči, byl tam seznam věcí, co by bylo vhodné vyřešit. Třeba Adélu a Teddyho. Elizabeth. Přeběhnutí Tristana a Toma na špatnou stranu. Ti dva jsou silní a přeběhli - co přesně si o tom mám asi myslet? Mám pocit, jako by oni viděli napřed a teď už jen jde o to, že se čeká.

Čeká se, až zemřeme?

"Tak tady jsi," zasmál se Fred a zjevil se vedle mě na posteli.

"Promiň, nemám sílu vstát," otočila jsem se k němu čelem.

"To je v pořádku," vypadal, jako by chtěl něco říct,"měla bys vědět, že tu byla už dvakrát a nikdo si toho nevšiml."

Únavou se mi zavírají oči.

"Kdo?" neubránila jsem se zívnutí.

"Elizabeth, všichni duchové jsou kvůli ní docela vedle. Dodává nám sílu, kterou tahá z vás. Chtěl jsem to někomu říct, ale nikdo mě pořádně neposlouchal. Moje reputace mě předchází," usmál se smutně.

Taky by mi bylo líto, kdyby mi nikdo nevěřil. Počkat. Říkal, že ona z nás vysává energii a nikdo o tom neví? Ať se snažím jakkoliv čileji reagovat, jediné, co dokážu, je zvednout víčka a poslouchat ho. Ta zmije jedna jedovatá. Samozřejmě, že musí dostat nějakou moc navíc, aby měla převahu. Kdybych mohla, tak bouchnu do stolu. Teď ani naplácnu rukou na matraci. Není divu, že se jí všichni bojí. Může z nás udělat večné spáče.

"A proč mi to říkáš teď?" snažím se z posledních sil neusnout.

"Protože brzy tam u ní budeme všichni," vypadal vyděšeně," a ono to není to jediné, co ona umí..."

Totálně jsem vypnul vědomí.

Černo.

Tma.

Prosím, co jsi to říkal?

Co ještě umí?

Chce se mi z toho plakat.

Přeci nemůžeme být tak bezmocní...

Celá série, stejně jako tato kapitola třetí knihy se nachází na mém účtu na wattpadu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama