Snaha o něco, snaha o nic, láska a její strasti

28. srpna 2017 v 21:50 | Saanma |  Články z mé hlávky

Nástin myšlenek

Spatřil bys zrána ty keře plné rudých květů,
kdyby tě ta zlodějka neokradla o tvůj cit?
Spatřil bys jeden z těch bezbožských světů,
kdybys do něho byl vlit?

Spatřil bys pravdu sám, kdyby na to došlo,
nebo by ses otočil na podpadku?
Co oči nevidí, srdce nepoznalo,
oba jsme skončili s trochou smutku.

Bylo to náhlé sevření srdcí,
to uznávám,
ale nebyl to jen pocit,
patřilo to jen nám.

Věřím na něco věčného,
omluv mne,
ale tohle nebylo ono,
trápit se, to ne.


Jsou tu ty hlasy,
jeden je srdce a druhý hlavy,
mám z toho jen bolesti,
není mi již pomoci.

Milujeme někdy jen bludy,
a to jsme zrovna byli,
jen představy,
co kolidovaly.




Nejsem básník, nesnažím se o to, ale někdy je tu ta potřeba se vyjádřit a ten den, tedy spíš večer zrovna nadešel. Omluvte ty neúplné myšlenky, nešlo mi o to vytvořit něco krásného, ale něco, co by mi pomohlo se trochu vypsat ze stavu ve kterém se nacházím.

Děkuji.

(giphy.com)

Abych tomu dodala trochu onoho popisu, abyste si nemysleli, že tu žblebtám do prázdna o něčem, co vlastně nechápete, ne, že bych někomu vysvětlení dlužila, to ne, ale chce se mi to vysvětlit.

Bez bolesti, bez ponaučení, ze kterého jakási bolest pochází, nejsme nikým, po zážitku, který nás jednoduše donutí vidět svět jinak se nacházíme ve stádiu, kdy jsme schopni vidět věci trochu jinýma očima. Já teď vím, že láska není jednoduše nic lehkého, že vztah není absolutně jen o dvou lidech, ale o dvou lidech a jejich problémech.

Někdy prostě nestačí to, že toho druhého máte vážně moc rádi, někdy je to vlastně nic o proti těm problémům, co se naskytnou. A to jsem dlouho odmítala přijmout. Myslela jsem, že když určité věci přehlídnu, že to bude fajn, že to bude fungovat. Bože ano, fungovalo by to, ale já osobně bych trpěla a táhla druhou danou osobu částečně tím samým pocitem. Navíc nevšímání si a utíkání před problémy, to nejsem já a on takový je, to je prostě něco, přes co nemůžu jít. Pokud jsou problémy - pojďme, řešme, ale neutíkejme.

Ty problémy stejně neodejdou.

Někdy je lepší odejít.

Pro dobro všech.

Dočetla jsem zrovna dnes knihu s názvem Láska v prachu hvězd. Bylo tam řečeno, že láska rozhodně není jednoduchá, dokonalá a nedá se změřit podle toho jak dlouho trvala, aby fungovalo pravidlo - čím déle tím lépe. Láska je láska, ke každému člověku trochu jiná a vždy na základech podobná.


Ano, byla to láska a pane, jakápak.

Ale nemohla jsem to nechat dál žít, protože on se zamiloval do někoho, koho neznal a chtěl, jak se vyjevilo, někoho jednoduššího. Pro jednou mohu poctivě přiznat - ano, ano patřím mezi složitý typ lidí, mezi složitě myslící, mezi ty, co poslouchají svůj rozum, protože je srdce zradilo už tolikrát a je to zápas, jaký ani nedokážu popsat, když od přirozena bych měla prostě poslouchat jen to srdce.

Mám ráda komplikované lidi.

Mám ráda životem rozbité lidi.

Bože doufám, že to nezní nějak špatně.

Jde o to, co lidem život způsobuje a uznávám, že si za to někdy můžeme sami. Poznám je, takový typ lidí poznám a táhne mě to k nim, protože vím, že jsou silní, že si své prožili a díky tomu jsou moudřejší. Je na tom něco hrozivě krásného, na té síle přežít cokoliv, co si na vás osud zamane. Neprozrazuju, co zocelilo mě, nikdy jsem do téhle doby nepocítila touhu to někomu jakkoliv podat. A tak jsem to podala, podala jsem to čistě, část z toho.

A druhou část hůř, ve vzteku.

Když jsem se svěřila s vnitřními myšlenkami, zjistila jsem, že pro něj jsou to KOKOTINY, když se mu přestalo líbit mé chování (zrovna ve chvíli, kdy jsem se hodlala plně otevřít a vlastně mu na tácu podat to, kdo skutečně jsem a proč a tak... zrovna, kdy jsem nechala své srdce obnažené stejně jako svou mysl..) tak mě odsoudil za DIVNOU (moje přetvářka, bežné chování na veřejnosti se mu líbilo, ale to, kdo jsem doopravdy už ne - supr) . A to tak neskutečně zabolelo, že jsem mu to chtěla vrátit. Ta slova byla jako nůž, který trhá maso nevhodně hnusným způsobem.

Když jsem vytáhla vlastně tu největší urážku, kterou bych ve vztahu dokázala vymyslet, tak to prostě přešel. Dobře, možná jsem tak trochu jinak chápající, ale říct mi můj partner, kamarád nebo prostě jen blízký člověk, že mi nemůže věřit, tak začnu pěkně rychle přemýšlet nad tím, co jsem tak neskutečně posrala.

Ano, to, že někomu řeknu, že mu nemůžu věřit, ačkoliv předtím jsem byla schopná mu věřit se vším, to je sakra urážka.

Smýšlíme hold jinak.
Možná to je vinou toho, že ani jeden z nás nemá zrovna příjemné období v životě, ale nechce se mi to házet prostě jen na přízeň událostí. Nevěděl, kdo jsem, nechtěl to vědět a to, to je taky jedna z nejěvtších urážek lidské bytosti. Já, když jsem do někoho zamilovaná, tak o něm chci vědět všechno, chci znát jeho sny, plány do budoucna, chci zjistit, jak přemýšlí a proč je takový, jaký je.

Možná to v dnešní době tak není, ale já to tak mám. Nebudu dělat věci jinak jen proto, že společnost si to vymyslela jinak. Na to kašlu.

Mám problém s posloucháním vlastního srdce, tolikrát už bylo špatně jen proto, že jsem doufala v drobrotu druhých. A po tomhle díky světě, láska je sice pěkná věc, ale asi ne pro mne. Ne teď. A moje milé malé nebohé srdce, zamykám tě o to hlouběji, protože nemůžeme věřit tomu, že budou věci lepší, pokud se o to sami nepostaráme. O tohle jsem se postarala, sice ne čistě a hrdě, ale postarala.

Nebudu mučit sebe, na to se mám moc ráda a i přes to, co mi byl schopen říct, i přes to, že jsem díky němu teď ještě uzavřenější, než kdy předtím, tak ani jemu nechci způsobovat bolest.

Netrápit nikoho - to je prostě mé moto.

Pokud jste to dočetli až jsem, jste upřímně hrdinové. Děkuji za ztrávený čas na mém blogu a chci vám dát ještě jednu radu - nepřehlížejte něco, co vám bytostně vadí, pokud vís někdo nemá rád takoví, jací jste, tak ať táhne. Neměňte se jen proto, že to partner chce, ty změny musíte chctít předvším vy. A láska, láska se občas zdá, že za ty šrámy nestojí, ale to je jen trochu moc tragický podhled na věc. Za ty hezké chvíle to stálo, vždycky stojí, sebekratší a sebenezdařilejší pokus to byl, musíte být na sebe pyšní, protože to byl pokus. Chtělo to odvahu. A to se tady počítá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama