30.kapitola - Běžný svět (E)

3. září 2017 v 22:40 | Saanma |  Escape
Probudila jsem se. Někdo křičí. Proboha tolik krve. Křičím, ať ji převezou na ošetřovnu. Ten drak si jí pěkně podal. Drak? Moje myšlenky jedou po dvou proudech. Karolína má ošklivou ránu od kolene až ke kotníku, škrábla se o jeden z jeho trnů. Má v sobě jed, musí se to vyčistit. Ona odpadla. Sakra. Říkala jsem jí, ať sebe sama neléčí. Rána se lehce uzavřela.


"Odvezte ji!" vybouchla jsem.

Konečně přišli sestry a odnesly ji dál od lidí. Začalo se s uzdravováním. Dobře, Karolína je v pořádku. Dívám se na zkrvavené ruce.

Jsme v aréně, vystavěné pro tento turnaj. Kde je je zbytek? Vidím jen publikum a draka, kterého klidní jeden z krotitelů. Těžké zdi... Motá se mi hlava. Rychle vybíhám za ošetřovatelkami. Karolína ztratila příliš krve, ale zachrání jí.

Odešla jsem od nich, aby jim nestěžovala práci.

Rána je už vyčištěná.

Jdu do koupelny, abych si umyla ruce. Daniela na mě zírá jako na ducha. Není se čemu divit. Byly jsme tam všechny? Viděla jsem tu krev na mých rukou, než jsem si uvědomila, co se dělo během toho. Už smývám rudou tekutinu z mých dlaní.

"On odešel," řekla zlomeně.

"Tom by ti to neudělal," usoudila jsem.

"Políbil jí."

Na to jsem už odpověď nenašla. Vím, že tím osvobodil tu dívku, která ani pořádně neví kde je. Budeme ji muset najít. Naposledy byla Elizabeth kde? A nebo se tělo té dívky přeneslo domů? Tiše uvažuji a drhnu si ruce. Ta rána byla ošklivá, moc ošklivá. Napůl mě to probudilo z toho stavu, vím, že než jsem byla v té místnosti, viděla jsem obraz té rány.

Nějak se mi to vykouřilo z hlavy.

"Danielo, teď je hlavní najít zbytek a neblbnout," snažila jsem se pro tentokrát držet zdravého rozumu.

Nikdo nevíme, co to vlastně bylo za místo a jak to fungovalo. Třeba to byl napůl sen, aby nás mohla ovládat. Navíc, jak je možné, že jsme dva dny fungovaly bez toho, abychom o tom věděly? Děsí mě, že nevím, co se dělo, ale to jde teď stranou. Najdeme všechny, kteří tam byli a bude to v pohodě. Společně to dáme dohromady.

Daniela se třese a viditelně přemýšlí, jestli by byl toho Tom schopen. Nedokážu to určit, vím, že ten člověk, kterého jsem znala, tak ten ji miloval a člověk pro lásku udělá cokoliv. Tom ji chrání a basta, třebas to zahrál tak, aby tomu všichni věřili, nemyslím si, že by dokázal tak dlouho hrát, že ji miluje. Bylo to cítit z obou... ta láska. I když se zdá, že člověk nikdy neví.

Popadla jsem ji za ruku a táhla ven, mimo arénu. Výsledky jsou nám momentálně úplně jedno. Všechno je momentálně úplně jedno. Karolínu jsem viděla, tu můžeme škrtnou ze seznamu. Chybí nám Hedvika, která bude nejspíš u Hagrida doma, protože jinak by to být ani nemohlo. Nikča a Veronika budou někde v aréně. Táhnu tedy Danielu k Hagridovi.

"Ahoj," vyplivla jsem a otevřela dveře.

"Ahoj," přivítala nás Heda.

"Bylas tam?"

Kývla.

"Tady máš Danielu, postarej se o ní," postrčila jsem jí před sebe.

Malý James kreslí na stolku barevné čmáranice a Hagrid bude na turnaji, nenechal by si ho ujít. Možná jsem ho spatřila koutkem oka. Daniela si sedla vedle Jamese a snažila se soustředit na něj, než na to, co se právě stalo. Prohnala se mnou vlna energie. Jaký byl plán té potvory? Co to bylo za podvodný sen? Moje mysl se stále nedávala dohromady. Hedvika mě odtáhla stranou a odfoukla si růžový pramen vlasů z čela.

"Ona si myslí, že to bylo opravdové?" šeptala, ale jsem si jistá, že to Daniela slyšela.

"Já sama si myslím, že to přinejmenším napůl pravda být musela," rozčílila jsem se," všechno tomu napovídá. Navíc jsi tam byla taky, tak či tak, bylo to kouzlo a já se obávám, že jsme ztratily nějaký čas. Měly jsme jít na Potterovu popravu..."

Zemřel? Byly jsme tam? Co se vlastně stalo? Hedvika mi podala beze slov noviny. Potter unikl. Někdo si pro něj přišel do vězení a je volný. Mrštila jsem novinami o zem. Teď jsou venku dva lidé, co nás nemají moc v lásce a jestli spolupracují! Je mi z toho zle.

Nahmatala jsem flashku v kapse u kalhot.

Zastavilo se mi srdce.

Vysvětlila jsem jí, co potřebuji, aby udělala. Daniela je víceméně v pořádku, dokáže fungovat. Hedvika vyběhla hned zamnou. Já jdu nazpátek do arény, abych našla Veroniku a Nikolu. Musíme se promluvit, možná ani to nepomůže. Bože. Hedvika se pokusí najít Erika, který tam také byl. Pálí mě nohy. V posledních dnech jsem musela běhat snad pořád, jinak mě nenapadá, proč by mě tak bolely.

***

Veronika byla v šatně. Všimla jsem si, že z nás všech, právě ona v tom snu působila jako pára. Velmi se snažila udržet na zemi, v realitě. Viděla ale všechno stejně jako zbytek lidí. Ale byla tam spíš jako nezúčastněný pozorující. Elizabeth jí tam ani neviděla. Prošla skrz ni. Čekaly jsme, než Nikola dokončí úkol. Vrátila se vysílená, ale nadšená, že zase ví, kde je. Její duch byl také dost silný, skoro jsem tam ani jednu nezaznamenala.

"Byla jsem u Terence, když jsem se tam dostala, měla jsem o něj veliký strach, takže mě tam nemohla zatáhnout úplně," usmála se a vypila flašku pití na ex.

"Já byla v pokoji a spala jsem, jenže u mě zase neměla Rolanda. Ten se nedá jen tak někam pozvat," začala se smát.

***

Hedvika vyběhla do lesa, ale zaboha ho nemohla najít. Erik seděl na okraji jezera a díval se kamsi do ztracena. Sedla si vedle něho tiše, beze slova hledala to, co on. Nenašla ale nic, na co by se on soustředil.

"Eriku pojď domů," šeptla.

"Tohle není doma..." řekl sklesle.

"Ale může být," nedokázala si pomoct, aby to neviděla optimisticky.

Vysmekl se jí a šel do lesa. Heda zůstala osamocená na kraji jezera. Alespoň, že je v pořádku. Sama zůstala, aby se mohla podívat na zapadající slunce. Bylo toho příliš. Opatrně se sebrala a šla k domu nazpátek. Uvaří teplé jídlo, popovídá si s Jamesem a namaže Hagridovi koleno, na které trochu kulhá. Přišlo jí to, jako by to už byl její denní rytmus.

***

"Nevěřila jsem, že bys ji opustil," hlesla konečně ve svém těle.

Tom se na ni usmál a prohlédl si ji.

Ano, teď to zase vypadá jako Elizabeth, kterou znal. Konečně je to ona a ne nějaká náhrada. Objala jej a on zase cítil vůni růží. Vždy mu tak voněla. Slušelo jí to. Čekal, že to bude těžší, když její tělo bylo tak dlouho mrtvé, ale zas tak těžké to nebylo. Stačilo obnovit tkáně a znovu vytvořit orgány. Správně měl asi někoho vykuchat, však na to neměl ani pomyšlení.

"Jenže já vím, proč to děláš," zasmála se.

Ztuhl mu úsměv na rtech.

"Vždycky jsi viděla skrze lidi," oznámil to prostě bez okolků.

"Já vím, co jsi udělal," skoro to zazpívala.

"Je to tak dobře."

"Není," pohladila ho po tváři," temnota v nás vždycky žila. Tys ji odejmul. Nemluvím o tvém prokletí, ale o té straně duše, která měla vždy úžasné a zvrácené nápady. Chybí mi to, když jsi byl celý a ne jen hodný."

Jemu to ale nechybělo. Když si vzal Danielu, rozhodl se, že nebude nic riskovat. Oddělil od sebe to špatné, co by ji mohlo děsit. Jeho to děsilo ostatně také, nechtěl znovu spadnout do toho bahna, ze kterého se tak namáhavě vyhrabával. Ne.

Nechtěl si tím projít. Chtěl být s Danielou, chtěl být s Meropou a jednou chtěl udělat něco správně. Na tom prostě nic zlého být nemůže. No tak oddělil kus své duše, ale nic se nestalo. Všechno je v pořádku a nikdo se nezranil.

"Nabývá na hmotě a ty to tušíš," vysmívala se mu do očí.

Myslela si, že Tom nedokáže být tak naivní a hloupý.

Na jednu stranu se jí to líbilo.

"Tak ho zabiju," byl rozhodnutý.

"Hlupáčku, sám bys s jednou polovinou duše zemřel," políbila ho na rty," spojíme vás a ty budeš v pořádku."


Celá série se nachází na mém účtu na wattpadu:



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama