Články z mé hlávky

Apel

17. března 2018 v 18:44 | Saanma

Někteří lidé vás mohou neskutečně namotivovat, dokázat vám, že chcete něco víc a že je dobře, že chcete něco víc. Někteří lidé ve vás probudí tu stránku, která chce žít, chápat a objevovat.

Snaha o něco, snaha o nic, láska a její strasti

28. srpna 2017 v 21:50 | Saanma

Nástin myšlenek

Spatřil bys zrána ty keře plné rudých květů,
kdyby tě ta zlodějka neokradla o tvůj cit?
Spatřil bys jeden z těch bezbožských světů,
kdybys do něho byl vlit?

Spatřil bys pravdu sám, kdyby na to došlo,
nebo by ses otočil na podpadku?
Co oči nevidí, srdce nepoznalo,
oba jsme skončili s trochou smutku.

Bylo to náhlé sevření srdcí,
to uznávám,
ale nebyl to jen pocit,
patřilo to jen nám.

Věřím na něco věčného,
omluv mne,
ale tohle nebylo ono,
trápit se, to ne.


Jsou tu ty hlasy,
jeden je srdce a druhý hlavy,
mám z toho jen bolesti,
není mi již pomoci.

Milujeme někdy jen bludy,
a to jsme zrovna byli,
jen představy,
co kolidovaly.

Jedná se v maturitě o štěstí a stačí se učit o svatém týdnu?

2. června 2017 v 15:39 | Saanma

Znáte to, jen tak si píšete na blog už několik let, jste velice spokojeni s vaší anonymitou a pak bum. Někdo se rozhodne, že váš článek stojí za zmínění a vy se nestačíte divit, jak narostla čísla jak u komentářů, tak v návštěvnosti. Ano, popisuji zrovna něco, co se mi stalo a ne, nejsem nevděčná, ale spíš lehce vyděšená.

Nebudu dělat potíže

17. února 2017 v 15:29 | Saanma

Mám před sebou druhý konec, druhý docela důležitý konec a tak trochu mě zebou prsty a na jazyk přichází příliš mnoho chutí od hořkou po sladkou. Jde asi o to uvědomení si, kdy každému svitne, jak se věci měly a jak by to možná dopadlo, kdyby něco byť jen málo změnil. Nepotrpím si na co by kdyby, prostě je to tak, jak to je a nemá smysl přemýšlet nad něčím, co už je skoro u pomyslného cíle.

Jak je to vlastně s lidskou inteligencí nebo spíš rozumem?

17. listopadu 2016 v 12:32 | Saanma
Ne, tohle není vědecký článek, ani to tomu nemá být podobné. Tady jde o vypozorovanou skutečnost, která je reálná a já nevím, jaké podklady k tomu věda má, přesto si myslím, že nějaké jsou, především když jde o to, kolik se toho z rodiče přenáší na dítě.

Je známo, že lidé dědí po svých rodičích vzhled, to je běžné a také se ví, že dědíme i jejich rysy. Vždyť se muselo něco stát, že z těch dvou jste vy - čistě po lopatě s tím musel počítat každý, protože jen tak nevzniknete, ale právě spojením těchto dvou lidí ano.

A máš ty vůbec talent?

21. října 2016 v 20:51 | Saanma

Tak jsem se rozhodla zase docela jinak, což mě štve, ale o tom si popovídáme jindy. Tento článek vznikl díky tomu, že se podceňuji a zeptala jsem se učitelky jako někoho staršího, snad proto moudřejšího, jaká je vlastně pravděpodobnost,že já, zrovna já bych se na tu školu dostala. A dostalo se mi tak zvláštní odpovědi, že se musí vyslat dál do světa (čtenáři, náhodní čtenáři jsou můj svět).

Co je bůh

30. srpna 2016 v 14:23 | Saanma
Nevím kolik náboženství dohromady existuje, domnívám se, že každý máme sám pro sebe nějakou upravenou verzi, která není stejná jako někoho jiného. Možná proto o tom lidé moc nemluví, nedokážeme se na té definici přesně shodnout, neexistuje skupenství názorů, které by se všechny shodly. Každý máme jinou hlavu, jiný pohled na věc a to je dobře, protože jedna perspektiva je omezující. Každý potřebuje vidět něco jiného, cítit něco jiného a od toho, co vidíme a víme se to odvíjí.

Poslední rozhodnutí

2. května 2016 v 9:26 | Saanma

JO, zrovna zase přemýšlím o tom, co chci vlastně studovat a pokud nepřišla krize při výběru středních škol, pak přišla rozhodně nyní. Nejsem člověk, který by byl zaměřený jen na jednu věc, mám šíroké spekrtum toho, co bych chtěla dělat a docela mě děsí to, že se rozhodnu teď, ve svých osmnácti a budu muset žít s tím, co jsem si "myslela", že bude dobré. Já vím, že se věci mění rychle a mám z toho trochu hodně vítr. Neměla bych se bát ne?

Tmavá duše

8. února 2016 v 21:34 | Saanma

Nebudu se tajnit tím, co dělám, když tady to můžu vykřičet. Jsem tak trochu hodně na ty věci mezi nebem a zemí, jsem a víte co, nikdy jsem se za to nestyděla. Je to to jediné, co mě nikdy nezradilo. Andělé, duchové a další různé bytosti. Od září se tomu trochu víc věnuji a jsem ráda, že to nějak jde. I když jsem se v poslední době uzavřela, jelikož mě čekala nemilá překvapení v podobě lidí, takže nebylo bezpečné se snažit víc.


Jde o to, že nedávno se moje kamarádka snažila nahlédnout do mé duše. Vím, jaká jsem a docela mě udivilo, že ona to nevěděla, přeci jen, patří do okruhu přátel, u kterých se nebojím projevit naplno. Tudíž by měla logicky vědět, kdo jsem a co dělám, jaké jsou mé zámky a poslední záchrany.

Váhání

23. ledna 2016 v 22:22 | Saanma

Heh, nelze říct, že bych psala o věcech, které neznám nebo nevidím. A jsem zpátky s denní zábavnou vložkou. Jdu se zase pěkně rozčilovat a odejdu klidná a mírná jako luční koník.

Všechno se pokazilo.
 
 

Reklama