Deník

Vysokoškolák si láme hlavu

11. prosince 2017 v 12:38 | Saanma



Ano. Budu v každém článku nyní mít to, že studuji vysokou školu, protože proč ne? Ačkoliv se není čím pyšnit, už jsem zjistila, že vám nic z toho nezměří vaši inteligenci, jen tu krásnou schopnost naučit se.

Ano.

Krásná toť schopnost, kdybych ji alespoň lehce ovládala (žvaním, učit se umím, ale mám pocit, že mi to padá skrz a v hlavě zůstává jen a pouze to, co mě doopravdy zajímá a to je prosím příšerný přístup, když mám ty chudáky děti někdy učit).

Zmatený vysokoškolák

10. prosince 2017 v 11:02 | Saanma

Tak jo, tak nějak jsem bojovala sama se sebou o tom, jak co bude, jak se čeho chopím a tady se to nějak projevilo také. Od září tu nepřibyl jediný článek a jsem si jistá, že i v tom samém měsíci jsem přestala psát úplně a tudíž ani můj wattpadový účet jaksi nežil.

Někdy přežíváme, přesně tohle se semnou dělo první dva měsíce na vysoké škole.



Maturita je jen strašákem

26. května 2017 v 21:53 | Saanma

Je pátek. Včera jsem maturovala a všechno to nějak opadlo zároveň s odjezdem domů. Nečekala jsem, že mě to tak sebere, hlavně přes psychickou stránku. Po příjezdu domů se mi zavírala sama víčka a jakžtakž jsem se donesla do pokoje, abych se pokusila o spánek. Ono je prostě znát, že nejsem úplně nastavená na permanentní stres. Poslední měsíc, dva možná, jsem si připadala jako zavřená v akvárku. Nedalo se dýchat, myslet ani nějak bezpečně rozhodovat. Ale všem bylo jasné, že pokud se nějak podobně cítíme, tak je to jen na nějaký omezený čas.

Ztracená v množství

16. dubna 2017 v 10:53 | Saanma
Cítím se tu teď trochu jako cizinec, přičemž blog byl vždy místem, kde jsem se mohla schoulit a čekat, čekat, než některé věci odejdou. Cítím se trochu podivně, víte, za týden, ani to ne, když se to spočítá přesně na dny, odcházím ze školy, abych se mohla učit k maturitě. Do teď se to zdálo celkem daleko, ale je to tak blízko, až si dokážu představit, jak mi to samotné a zhmotněné dýchá na týl. Je to svým způsobem dvojznačné, na jednu stranu jsem se toho nemohla dočkat a těším se, druhá strana se bojí, staršně moc se bojí, ale nedávám to úplně najevo.

Oklepávání se

28. ledna 2017 v 19:21 | Saanma

Je to dlouho, co jsem si sem naposledy "zašla", na moji obranu, děje se toho sakra hodně. Nemůžu uvěřit, že jsem si vážně myslela, že tenhle ročník, poslední ročník na střední škole, pro mě bude vysvobozením. Vlastně ono to tak je, člověk si po těch třech letech řekne, že se toho zas tak moc nenaučil, ale doopravdy je to trochu jinak. Svým způsobem je to jen další fáze, další instituce od které chcete utéct.

První kolo zkoušek

3. ledna 2017 v 13:16 | Saanma
Sedím na své židli v pokojíčku, ve psaní mi překáží jen anylínky a kelímek na vodu, který tu už je asi tři dny, možná jen dva. Celé prázdniny jsem jela v jednotném tempu - nejméně dvě kresby denně, abych měla aktuální podklady, ale nakonec jsem se stejně rozhodla vzít něco z let minulých, seskupit to a doufat. že to bude stačit.

Nerozumím tomu, jak myslíš

23. prosince 2016 v 8:55 | Saanma

Včera jsem tento článek rozepsala a dnes jsem jej pro změnu celý smazala, abych to celé napsala souvisle, protože zatímco včera ve mě vřel vztek a veliká zloba, tak dnes už to cítím trochu klidněji. Jen trochu.

Tak trochu jinde

2. prosince 2016 v 18:47 | Saanma
Tak jo.

Prošla jsem si už mnoha stádii, které doprovází poslední ročník střední školy a myslím, že už jsem někde u konce, stejně jako většina lidí z naší třídy, možná ročníku celkově. Byla tu fáze, kdy jsem si připadala jako naprostý idiot, neschopný se postarat o svou budoucnost, poté jsem přešla k tomu, že jsem se začala starat a všechno mě strašně bralo. A teď je mi už všechno jedno, jen abych tu maturitu měla za sebou.

Za rok dvacítka

13. listopadu 2016 v 16:45 | Saanma
Tenhle týden je šílený, prostě je, ať se to snažím sebrat jakkoliv to jde - pokaždé to vyjde jako nemožné seskupení všeho a ničeho. V pondělí se psaly písemky z němčiny, zrovna ta polovina, kde se není čeho chytit a kde já tak nějak plavu (nedivím se, když za poslední čtyři roky jsem se naučila plynně mluvit anglicky díky seriálům, filmům a všem, co je v Aj dostupné - prostě do budoucna musím najít to samé jen německém jazyce). Maturita na každém rohu a já si nepřipadám tak jako v září, kdy jsem si byla jistá, že za ty čtyři již zmíněné roky vím totální prd.

Nevím prd.

Což je sakra příjemné zjištění.

Víte, co je ještě příjemné zjištění?

Neustálé tápání, můj mozek a další

11. října 2016 v 14:09 | Saanma
Nabízí se otázka, zdali má matka před lety v afektu neměla reálnou pravdu a to, že doopravdy skončím jako šťastná uklízečka nebo šťastný popelář.
 
 

Reklama