Šílenství II

Kapitola jedenáctá - Uznání 1/3

4. září 2015 v 20:49 | Saanma


Nevím, co to vlastně mělo znamenat. Čekala jsem, že se po mě prvně vrhne a zabodne do mě ostří nože. Nečekala jsem, že po mě hodí šaty a pozvánku na oběd. Nejspíš chtěl ukázat, že je tady jedinný dostatečně chytrý, aby mě prokouknul. No to tak, kdyby nepřišla Angelika, byla bych v suchu. Je to jedno, pozítří se sem vrhne tolik lidí a celý dům bude vyprovozen v doprovodu policistů. Rty se mi roztáhly do úsměvu. Jamesi, ty nejsi vůbec chytrý.

Kapitola desátá - Děj se co děj 3/3

2. září 2015 v 14:33 | Saanma

Vběhla jsem do dveří, které se náhle otevřely a mě to uklouzlo, vjela jsem dovnitř, nabourala do osoby, jenž přijela na návštěvu. Popadla jsem se za hlavu: "Omlouvám se," snažila jsem se vstát a znovu nespadnout. Když jsem pohleděla do tváře dané osoby, chtělo se mi křičet, zvracet, ale má tvář zůstala jen vyjevená, vylekaná. Jako by mě někdo polil zničehonic studenou vodou. "To bys tedy měla," odsekla Angelika po boku majíc ta dvojčata, co jsem viděla na večírku. Zmrzla jsem na místě. Co to má sakra znamenat? James za krátko přišel s opovržlivým úsměvem na rtech. "Takže naše dohoda platí," pousmál se a dal Angelice obálku. "Jistě," mrkla na mě. "Laura je celá jen vaše," zasmála se. Hrklo ve mě. Zakryla jsem si záda stěnou. Třeba to není tak, jak to vypadá. "Měla sis dávat doopravdy pozor, co říkáš a komu," otočila se na mě. "Doufala jsem, že už tě nikdy neuvidím..."nadechla se, "zmýlila jsem se." James jen pozoroval, jak se mi mění barvy v obličeji. "A pro pó, byl to můj nápad sebrat ti ho pod nosem a nechat tě trpět. Člověk potom měl hned volnější prostor..." kývla na Jamese a odešla.

Kapitola desátá - Děj se co děj 2/3

27. srpna 2015 v 13:51 | Saanma

Čekala jsem, že se mi vrhne kolem krku, nepustí mě. Doufala jsem v něco víc, než jen ve vyhazov. Je mi jedno, co udělá. Nepřijela jsem, abych zjistila, co se to tu děje, došlo mi to hned. Všehno to kvůli Sethovi, myslím, že mu James namíchal špatnou dávku a místo podpory na uzdravení mu přivodil těžkou otravu. Pak se to snažil malými dávkami léků zlepšit, ale naštěstí uznal, že je neschopný. Sebrala jsem se ze země, pro jednou si udělala v hlavě zase jasno.

Kapitola desátá - Děj se co děj 1/3

22. srpna 2015 v 1:03 | Saanma

"To ti vysvětlovat nebudu," vstal a chtějíc odejít už držel dveře. "Každopádně, udělám všechno pro to, abys co nejdříve zmizela..." Otočil se a naposledy se na mě podíval. "Člověk ti dá zlatou klec a ty si toho nevážíš," zavrtěl hlavou. "Mám si vážit toho, že mě chce opět někdo kontrolovat?" zasmála jsem se. "Dobře víš, že když je někdo někým uvězněn, jediné co doopravdy chce je být volný..." prošla jsem okolo něj. Půjdu se provětrat, jak se mi dneska nikam nechtělo, tak teď mám s tou chutí klidně běžet.

Kapitola devátá - Sama samotinká 3/3

20. srpna 2015 v 20:48 | Saanma

Dojeli jsme k jezeru a shazovali jednotlivé pytle, máme jen tři, zbytek si vzal Alexandr, který jel s paní Flowersovou. Když do vody šplouchla poslední mrtvola, přestala jsem fungovat. Stojíme jen tak na místě, já v županu a on ještě v oblečením, ve kterém přijel. "Zabiješ mě?" podívala jsem se na Edwarda. Nadzvedl obočí a začal se smát. "Myslíš, že bych to někdy udělal?" zvážněl. "Dávalo by to smysl." Vzal mě za ramena a podíval se mi do očí. "Tereso, prosímtě, tady nehledej žádný smysl ano?" pustil mě a nastoupil do auta. Vyběhla jsem dovnitř, zmzrlá jsem se zkoutila tak, abych se alespoň trochu zahřála. Pyžama nebyla vynalezena proto, aby se v nich chodilo venku, mám to teď potvrzené.

Kapitola devátá - Sama samotinká 2/3

17. srpna 2015 v 19:46 | Saanma

Všehno je jako ve zryhleném filmu. Ryhle se vrhám do budovi a jdu si pro složky, vím, že jsou uzamčené vedle kuchyně. Položila jsem boty v kuchyni a šla se podívat na ty dveře, je naivní doufat, že budou otevřené. Za kliku jsem přesto zabrala, bezvýsledně. Není všem dnům konec, naskytne se mi příležitost. Nebo to už nevydržím a vyžádám si to na příkaz, mohla bych, ale to až budu vědět, co James chce.

Kapitola devátá - Sama samotinká 1/3

14. srpna 2015 v 5:28 | Saanma

Na posteli mi leží jedny šaty, černé jako noc s průhlenými rukávy. Upustila jsem je ve vteřině, kdy mi došlo, že si Alex musí něco pamatovat. Když jsme se chtěli uklidnit předtím, než jsme šli do nemocnice, mluvili jsme o hodně věcech. Zeptal se mě, jaké bych chtěla svatební šaty. Tenkrát jsem se tomu zasmála. Že by to chtělo něco provokativního, co by úplně vybočilo z řady. Místo bílé černou, nejlépe z moderních látek. Ne, jen se mi to zdá. Prostě to bude jen jeho styl výběru, uklidnila jsem se. Začínám zase vidět věci, které jednoduše nejsou. Lepší bude držet se faktů a plánu.

Kapitola osmá - Nejsem to já 3/3

10. srpna 2015 v 4:13 | Saanma

Chtěla jsem Pekrama popadnout, aby vypadal alespoň trochu šťastně, ale on jen tak seděl s otevřenou pusou. Publikum v přenosové síni začalo tleskat. "Brzy uvidíte naše vyvolené na jejich místech," mrkla a pořad skončil. Nikdo z nás nevykřikl, nikdo to neopěvoval, jen jsme spolu drželi basu a dělali přeně to samé, co Pekram. Po pár minutách tichého zírání jsem se probudila. "Sakra lidi, my to dali," šeptla jsem. Nikdo nemukl, lidé z televize odešli a my teprve poctítili menší klid. Dali jsme to a jak to vypadá, nikdo to doopravdy nečekal. "Myslíte, že mě nechají pracovat u policie?" hupsla jsem do křesla. "Nenechají," uvědomila si Angelika. "Nebudou chtít, abychom byli v sebemenším nebezpečí...ani ti nedovolí jít zpátky do utajení." Hrklo ve mě. "Musím utéct hned," došlo mi. "Později by bylo už vážně pozdě..." pípla Ella. Sebrala jsem tašky, sešla po shodech. "Dám vám vědět, až to bude, ano?" objala jsem je narychlo. Nechali mě odejít, cestou jsem si zahalila vlasy, předělala na blonďaté a šátek asi po třech ulicích uklidila do kabelky.

Kapitola osmá - Nejsem to já 2/3

8. srpna 2015 v 22:36 | Saanma

V jedenáct jsme se probrali k životu, umyla jsem se, oblékla a učesala. Ať to dnes dopadne jakkoliv, nevadí mi to a myslím, že i ostatní jsou tak nějak v pořádku. Už tak jsme v úzkém výběru, budeme viděni a dostaneme pozice, ve kterých se jedná o velikost. Prostě to už nikdy nebude to samé jako předtím.

Kapitola osmá - Nejsem to já 1/3

5. srpna 2015 v 10:23 | Saanma

Našla jsem si ho v davu a počkala, až dotelefonuje. "Opustil jste mě u vozu s občertvením," usmála jsem se. Pohlídám ho, budu ho hlídat celou dobu. Nevěřím, že by ho sem James poslal jen tak. Ne,vždycky má plán. "Za to se velmi omlouvám," nabídl mi místo vedle něho. "Děkuji," usedla jsem. Sebrali mi tě. Moje hlava se rozkřičela, moje duše se roztrhala ve chvíli, kdy jsem ho spatřila u Flowersové doma. Nedá se to popsat. Nikdy to nepůjde správně popsat, ta bolest je však nesnesitelná. Vím, že mě a tetě vymyli mozek a bojím se, co museli dělat jemu, aby zapomněl.
 
 

Reklama